Dne 26. července 1648 obsadila švédská vojska pod vedením generála Hanse Christoffa Königsmarcka Malou Stranu a Pražský hrad. Následovalo obvyklé rabování, ale na přímý rozkaz královny Kristýny nechal generál zajistit cenné sbírky císaře Rudolfa II.

Předměty byly naloženy na lodě a vory a poslány po řekách Vltavě a Labi k Baltu a poté přes moře až do Švédska. Byly tak odvezeny mnohé umělecké či historické předměty a cennosti - obrazy, sochy, vědecké i alchymistické přístroje a velké množství knih, mezi nimi mimo jiné i největší kniha světa, známý Codex gigas.

Náš příběh začíná ve chvíli, kdy díky náhlé změně  kurzu uvízla poslední loď konvoje na mělčině. Stalo se to kousek za Ústím asi dvě hodiny po setmění, čehož využilo šest vojáků a s vaky naditými částí kradeného nákladu se přebrodilo ke břehu. Než mohl kdokoli zareagovat, zmizeli tito dezertéři ve tmě.

Šestice uprchlíků se ukrývala v lese. Již se rozednívalo. Muž, který byl bezpochyby vůdcem skupiny, vylovil z vaku malou knížečku.

„Ta velká kniha, ta má jistě ohromnou cenu“, podotkl jeden z jeho druhů.

„To jistě má, ale chceš se s ní vláčet? Tahle nám dokáže zajistit mnohem víc, bohatství i moc.“ Ukázal všem první stranu, kde přečetl nápis Flanderský deník Johna Dee 1548.

„To byl ten anglický čaroděj, ne?“, zeptali se.

Muž přikývl. „Kromě jiného. Stačí se jen držet jeho pokynů a tahle kouzelná věc nám pomůže najít cestu.“

Sáhl do vaku pro podivnou kruhovou desku, na níž byl vyryt magický ornament: "Sigillum Aemeth."

Poté nalistoval v deníku příslušnou stránku popsanou neznámým písmem.

„Jazyk mágů. A tady dole, vidíte? To nás dovede na místo, kam potřebujeme.“

Ukázal na text připsaný na stránku někdy později krvavě rudou barvou.

Muž se pousmál. Nikdo tomu nerozuměl, ale všichni mu bezmezně důvěřovali. Při krádeži těch předmětů šel najisto, věděl naprosto přesně, co potřebuje.

„A pak z nás udělám fexty a celý tenhle kraj bude náš!“