Okolo Bohuslavic VI.
Přírodní památka Bohuslavické stráně
Přírodní památku Bohuslavické stráně tvoří dvě samostatné části s teplomilnými travinobylinnými společenstvy. Větší z nich, lokalita Hrad o výměře 2,08 ha, se nachází na pravém údolním svahu říčky Kyjovky na východním okraji Věteřovské vrchoviny (podcelku Kyjovské pahorkatiny) v nadmořské výšce 225 až 254 m n. m., na západním okraji obce Bohuslavice nad kostelem sv. Filipa a Jakuba. Lokalita Chrástka o výměře 0,4659 ha se nachází na protějším levém údolním svahu Kyjovky ve Stupavské vrchovině na JZ okraji Chřibů v nadmořské výšce 232 až 252 m n. m., je situována na sv. okraji zástavby obce. Katastrální území Bohuslavice u Kyjova, okres Hodonín. Vyhlášeno 15. 1. 1992 jako CHPV Bohuslavické stráně. Evidenční kód ÚSOP: 1488. Kategorie IUCN: řízená rezervace. Celková výměra 2,5459 ha (upřesněno v aktuálním plánu péče, výměra dle vyhlášky 3,5166 ha).
Předmět ochrany: Společenstva vzácných teplomilných druhů rostlin a živočichů na kyselých pískovcích s překryvy spraše v podhůří Chřibů.
Cíl ochrany: Zachování xerotermních společenstev na kyselých substrátech s výskytem zvláště chráněných a vzácných druhů rostlin a živočichů.
Geologie, půdní poměry: Geologický podklad obou částí chráněného území tvoří paleogenní flyšové sedimenty račanské jednotky magurské skupiny příkrovů. V lukovských vrstvách soláňského souvrství (paleocén) převažují drobové pískovce a slepence nad jílovci, okrajově zasahuje do lokality Hrad také belovežské souvrství (paleocén — střední eocén). Tyto horniny místy překrývají sprašové hlíny, v sz. části lokality Hrad se nachází obnažené podloží se skalními výchozy. Půdním typem na členitém povrchu jsou erozní formy hnědozemě typické.
Flóra a vegetace: Na území přírodní památky se vyvinula na kyselých flyšových sedimentech teplomilná travinobylinná společenstva, v nichž převažují širokolisté suché trávníky svazu Bromion erecti s dominantní válečkou prapořitou (Brachypodium pinnatum), sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus) a ostřicí nízkou (Carex humilis). Na strmých svazích a vrcholech hřbítků s mělčí půdou se zachovaly zbytky acidofilních suchých trávníků svazu Koelerio-Phleion phleoidis s bojínkem tuhým (Phleum phleoides), kostřavou žlábkatou (Festuca rupicola), smělkem štíhlým (Koeleria macrantha) a psinečkem tuhým (Agrostis vinealis).
Fauna: Obě lokality jsou také významná refugia teplomilných druhů bezobratlých, především hmyzu. Mezi nápadné druhy patří kromě kudlanky nábožné (Mantis religiosa) denní motýli (Lepidoptera), z nichž se zde vyskytuje např. otakárek fenyklový (Papilio machaon), otakárek ovocný (Iphiclides podalirius), okáč voňavkový (Brintesia circe) a modrásek vikvicový (Polyommatus coridon). Z blanokřídlých (Hymenoptera) byla pozorována drvodělka fialová (Xylocopa violacea), 8 druhů čmeláků, 3 druhy pačmeláků, 6 druhů vos a 26 druhů mravenců, mino jiné mravenec zrnojed (Messor structor). Z dalších druhů hmyzu zde žije např. cikáda chlumní (Cicadetta montana). Plazi jsou zastoupeni užovkou hladkou (Coronella austriaca) a ještěrkou obecnou (Lacerta agilis). Z méně častých druhů ptáků byli pozorováni pěnice vlašská (Sylvia nisoria), bramborníček černohlavý (Saxicola rubicola), krutihlav obecný (Jynx torquilla), ťuhýk obecný (Lanius collurio) a žluva hajní (Oriolus oriolus).
Historie: Lokalita Hrad je pojmenovaná podle někdejšího středověkého opevněného sídla. Ve 14. století byla na tomto místě postavena tvrz, která byla později zřejmě rozšířena a v 15. století je již uváděna jako hrad. Ten zanikl během česko-uherských válek při vpádu uherského krále Matyáše v roce 1468. Území se vyznačuje značnou členitostí s antropogenními formami reliéfu, které zde představují valy, příkopy a deprese jako pozůstatky bývalého opevnění.
Ke keši: Vedou převážně lesní nebo polní cesty. Může být i pěšina. Za mokra bude hůře dostupná.
Opište si Bonusové číslo!