Příběh Langrovy vily

(volně převzato ze svitavských listů)

Na místě Langrovy vily stával původně statek, patřící Ignatzovi Tempesovi, kterému se přezdívalo „Butternaz“. Tento Tempes byl zámožný, řádný člověk, který vedle zemědělství provozoval i rozsáhlý obchod se dřevem, vlastnil šest párů koní.

Julius Langer, majitel domu č.57 na Melzgasse, otec výše zmíněného Roberta Langera, umluvil Tempese, aby jej vzal do společného podnikání. Langer vedl především účetnictví a pokladnu. Tempes  svému  obchodnímu společníkovi  dlouhou dobu bezmezně věřil. Když konečně donutil Tempes Langera k přesnému vyúčtování, neboť  Langer směřoval na Tempese větší a větší požadavky, s politováním mohl konstatovat, že ho přivedl na mizinu.  Došlo k soudnímu procesu, který trval 2 roky. U soudu měl Langer své výpovědi stvrdit přísahou. V tomto okamžiku  řekl Tempes následující, ověřená slova: 

„ Nepřísahej! Ty  jsi  mě obral o všechen majetek, já nechci tvou duši duši připravit o klid“.

V zármutku a v bolestí zemřel Ignatz Tempes ještě před ukončením procesu.

Tempesovu vdovu  postihlo s Langerem mimosoudní vyrovnání, přičemž tento získal celý Tempesův statek se 100 měřicemi půdy za 32.000 zlatých. 12.000 zlatých  Langer vyplatil, zatímco 20.000 zlatých  bylo  určeno na pokrytí na Tempese převedených dluhů. Langer nechal budovy Tempesova statku zbourat a na jeho místě postavit tuto nádhernou vilu.

Na smrtelné posteli řekl Tempes, že tento podvod Langerům nepřinese žádné štěstí.  Tempesova vdova měla, dle Raimunda Folbeka, jednou říci, aniž by jim cokoli zlého přála: „ myslím, že v tomto domě  nebude žádný člen Langerovy  rodiny umírat“. Tento výrok  přešel i do lidové mluvy.

Výše uvedený výrok paní Tempesové došel  do písmene ke svému naplnění.

Julius Langer zemřel během operace 22.05.1901 ve všeobecné nemocnici ve Vídni,  IX.okres.   Po převozu do Svitav byl 26. května pohřben do rodinného hrobu.
Marie, vdova po po Juliusi Langerovi, zemřela 25. listopadu 1906  na klinice ve Vídni a  28. listopadu byla pohřbena ve Svitavách.
Robert, syn  Juliuse Langera a dědic vily stojící na Tempesově  pozemku, zemřel jak uvedeno náhle v Praze a tam byl zpopelněn. Jeho urna byla pak uložena do rodinného hrobu na svitavském hřbitově.
Ze dvou dětí  tohoto Roberta Langera, Irena, nar. 8 července 1896, zemřela na břišní tyfus,  opatřena svátostí, v jednom penzionátu u Drážďan dne 30. září 1911. Poté byla převezena do Svitav.

Erich, jediný syn Roberta Langera, zemřel 19. listopadu 1914 jako voják na následky zranění do hlavy v pevnostní nemocnici v Krakově a byl převezen do Svitav.
Irene, vdova po  Robertu  Langerovi, žila jako soukromá osoba ve Svitavách, ale ne ve vile, nýbrž v pronajatém bytě.  Zemřela 12. ledna 1940 v nemocnici a odtud byla 15. ledna pohřbena.

Vilu v historizujícím stylu navrhl již v roce 1890 brněnský architekt a k. k. profesor Germano Wanderley, který je autorem i honosné budovy Ottendorferovy veřejné knihovny a čítárny. Stavbu prováděl syn architekta Hugo Wanderley, který ji dokončil v roce 1892. Časem se však Langrova rodina dostala do finančních potíží, roku 1933 vilu tato rodina prodala. Získala  ji místní spořitelna, a pak ji koupilo roku 1942 město. Dosud v ní sídlí městský úřad. K  vile přiléhající původní soukromá zahrada byla upravena na městský park a od roku 1993 má název Park Jana Palacha.

V současné době vila prošla rozsáhlou opravou a výsledek vážně stojí za to

Qboel cbxhf, nyr ghql prfgn arirqr, wr gb qcrgxn, zhfvf uyrqng wvaqr.

Ke kešce, jde o klasickou PET, pozor na mudly, mohou se objevit naprosto nečekaně. Vracejte přesně tam, kde jste našli.