Po stopách G.L.
Pojďme se na několik chvil přenést do minulosti, do dob, kdy auta, plastová okna a ploty ještě nebyly tak všudypřítomné. Vydejme se na procházku po Žulové, po jejích zákoutích a pozoruhodných místech, zkusme si představit příběhy za těmi místy. Jak o nich přemýšlely zejména děti, jež v dobách, do nichž se přenášíme, objevovaly svět? Co se jim honilo hlavou, když tudy táhly svého kačera či rozvrzanou tříkolku, když šli zabouchat na dveře, jestli půjde malý Hermann ven?
Pojďme se přesvědčit, že Žulová 21. století není tak všední, tak nudná, že v městečku ještě zůstalo něco z romantického Frýdberku, v němž se dalo snít o bubácích v temných koutech. Že ti z nás, kteří si dopřejí zastavení a dovolí si jen tak se procházet a těkat, mohou být po zásluze odměněni – jen ať ti druzí, ti, kteří městečkem během dvou minut profrčí, aniž by o něj snad jen myšlenkou zavadili, nám tyto střípky tajemného světa ještě chvíli nechají.
Čtyřkilometrová procházka zabere velmi rozvážným tempem necelé 1,5 hodiny. Kochejte se, nespěchejte. Stanoviště jsou seřazena tak, aby tvořila kompaktní trasu, ale samozřejmě si je můžete obejít v libovolném pořadí, nebo je taky nemusíte obcházet vůbec. Na stanovištích se prosím chovejte ohleduplně, pravděpodobně se občas ocitnete na soukromém pozemku a nechceme vlastníky přílišnou zvědavostí dráždit.
Stanoviště 1. – Kamenný most (N 50° 18.512 E 017° 05.925): Začínáme v samém centru Žulové, u kamenného mostu, nejhezčího z množství žulovských mostů, mostků, lávek (byť zrovna jedna lávka přes Vidnávku je mostu jistě důstojným soupeřem). Počkáme, až kolem zrovna nebude projíždět žádný kamion, zaposloucháme se do šumění Stříbrného potoka. Máme-li štěstí, uvidíme v potoce plavat pstruhy či alespoň kachny. Na levém břehu na most přímo navazuje zábradlí s kamennými sloupky. Celkem kolik sloupků je tvoří?
Stanoviště 2. – Kočičí schody (N 50° 18.408 E 017° 05.801): Stojíme pod jedním z mnoha žulovských schodišť, snad tím nejzapadlejším. Nalepeno na dům začíná vcelku všedně, ale po chvilce stoupání po velmi nestandardních stupních se ocitneme v lese. Každý schod je jinak vysoký, většina je příliš malá na dospělou nohu, současnými normami by schodiště jistě neprošlo. Přesto po něm generace stoupají a klesají v létě v zimě (v zimě to umí být i trochu nebezpečné). Když už si myslíte, že jste nahoře, překvapí vás zatáčka, poslední stupně – a ocitáme se zpět v civilizaci. Kolik schodů jsme vystoupali?
Stanoviště 3. – Kůlničky (N 50° 18.438 E 017° 05.963): Naproti mohutné školní budově stojí budova o něco méně mohutná. Dokořán otevřená vrata návštěvníka skoro až vítají, zároveň tam ta vrata pořád jsou – smím, nesmím? Kdo se opováží drze vniknout, kam noha spořádaného občana obvykle nevkročí, může se potěšit velmi blízkým pohledem na pár omšelých kůlen, které pamatují – co všechno? Pak si člověk všimne, že kam se prve zdráhal vkročit, je prachobyčejný průchod mezi školou a sídlištěm. A také nízká podlouhlá budova s kolika okny?
Stanoviště 4. – Schodiště sebevrahů (N 50° 18.311 E 017° 06.069): Na samém konci sídliště stojí pár starších domků a pod nimi parčík, který jako by do dnešní doby vůbec nepatřil. Návštěvníka může překvapit nemístně velkorysé kamenné schodiště, které by klidně mohlo zdobit kdekterý zámecký park. Co kdysi spojovalo? Dnes končí leda tak pod koly projíždějícího kamionu, proto scházejte opatrně. Kolik schodů má?
Stanoviště 5. – Železniční stanice (N 50° 18.463 E 017° 06.142): První vlak stačil do Žulové dojet ještě v 19. století. Nádraží se od té doby příliš nezměnilo, což ostatně můžeme říct o většině našich nádraží. Budova je na maloměsta snad až přehnaně velkorysá. Cesta vede prakticky jen dvěma směry, většinu přijedších čeká výstup po jak jinak než kamenných schodech a úzkém chodníčku směrem k hlavní silnici a Josefskému náměstí. Ještě než tak učiníme, všimneme si v koutě se skoro až skrývajícímu turistickému rozcestníku. Kdybychom chtěli po červené na zříceninu hradu Rychleby, kolik kilometrů nás čeká?
Stanoviště 6. – Josefské náměstí (N 50° 18.536 E 017° 06.003): Malý dlážděný rynek neuchopitelného tvaru, na něm nalepené vysoké, na pohled honosné domy Vše působí překvapivě vzhledně, upraveně, ba přímo ušlechtile – jeden by tu snad ani odpadek nepohodil. Už ten název – Josefské náměstí – jasně říká, že se nenacházíme na všedním místě. Kolik domů na náměstí stojí?
Stanoviště 7. – Podzámčí (N 50° 18.559 E 017° 06.073): Opouštíme náměstí a u skutečně unikátního kostela se důstojně noříme do kamenné brány, abychom úzkou, kameny dlážděnou uličkou sestoupili mezi prostý lid. Domky cestu přímo svírají, všimneme si, jak jsou do strmého svahu umně zasazeny. Zahrádky, byť malé, jsou perfektně upravené, jako by se ulička snažila vyrovnat honosnému Josefskému náměstí. Jedna stavba v uličce je o poznání méně zdobná a zušlechtěná, mohli bychom říct až venkovsky surová. Vedle stojí naplněný dřevník, jehož plůtek momentálně tvoří kolik svislých planěk?
Stanoviště 8. – Roubenky (N 50° 18.643 E 017° 06.053): Ve městě, které je přímo pojmenované po materiálu, z něhož je postaveno, tyhle dvě chaloupky oprávněně upoutají pozornost. Jejich současný stav se liší, jejich historie možná trochu méně. Vedle říčky působí idylicky, jako by do nízké a řídké zástavby přirozeně patřily. Usedněme na lavičku a zahrajme si na chvíli na chalupníka. Všimněme si, co s roubenkou dělá zub času. Jaké číslo vidíme na té zchátralejší?
Stanoviště 9. – Zákoutí (N 50° 18.555 E 017° 05.855): Mariánské náměstí má mnoho dominant, můžeme se kochat mohutným sloupem, solitérním domem s pro kraj netypickým žudrem, vkusně renovovanými maloměšťanskými domy – i domy, o kterých to říct nedokážeme. Také se můžeme s trochou drzosti zanořit tam, kam se běžný kolemjdoucí obvykle nezanoří a vychutnat si zákoutí, které v čase turbulentních změn dodá návštěvníkovi pocit, že ještě existují místa, kde se čas jak se říká zastavil. Všimneme si nejen poetických kůlniček, ale také jevu známého spíše ze zámků – visuté zastřešené chodbičky spojující dva domy. Není krásná? Kolik okenních tabulí, ať už hranatých, nebo zaoblených, má na každé straně?
Stanoviště 10. – Křižovatka (N 50° 18.598 E 017° 05.806): Pod pojmem křižovatka si pravděpodobně představíme něco jiného, než prostor, kde se stěží vyhnout dva sousedé s dvoukolákem. Ale cesty se zde skutečně kříží, potkávají se na nich skuteční lidé, kteří se dobře znají, vědí o sobě prakticky vše. Na dvorku paní škube husu, jiná z okna vyklepává ubrus. Tohle je místo, kde se lidé setkávají, zastaví se, pohovoří. Dominantou křižovatky je žlutý dům se starými dřevěnými okenicemi. Jaké má číslo popisné?
Stanoviště 11. – Průchod (N 50° 18.509 E 017° 05.837): Vedle zdobného domku, který hostí kavárnu, se zanoříme do úzkého průchodu a oceníme dnes již nevídanou prostupnost Žulové. Branka je vždy otevřená a přivede nás ke staré, omšelé kůlně. Než spočineme na lavičce u kašny v miniauturním parčíku, všimneme si starého továrního okna, částečně již vyskleného. Kolik polí jej tvoří?
Stanoviště 12. – Stadion (N 50° 18.365 E 017° 05.586): Na samém konci sportovního areálu, za moderním dětským hřištěm, moderním multifunkčním hřištěm a solidním venkovským trávníkem se, napůl skrytý v lese, nenápadně krčí ještě jedno sportoviště. Hokejisté a vůbec bruslaři na něj už dlouho nevyjeli, což mu ovšem na atmosféře vůbec neubírá. Harampádí všude kolem, střídačka, která pamatuje už něco střídačů, staré železniční pražce oddaně chrání kluziště před závalem. Projděte se, máte-li štěstí, sklouzněte se. Konstrukci mantinelů drží svislé modré trubky – kolik jich je?
Stanoviště 13. – Stříbrný potok (N 50° 18.308 E 017° 05.504): Je to jen pár kroků, na kterých se svět dokonale promění. Potok teče skoro divočeji a přirozeněji, cestička začíná být znepokojivě úzká. Stavení jsou neskutečně blízko, ale chvíli o nich nevíme. Jen kamení, skála, potok, dokonce převis na přespání, chybí jen ohniště. Několik nenápadných červených šipek jasně říká, proč zde tento skalní útvar je. My šplhat nebudeme, jen spočítáme, kolik červených šipek pěšince u potoka potkáme.
Stanoviště poslední – Loupežnická sluj: Po úniku z městečka do divočiny ani nemůžeme končit jinde, než v místě, o kterém i stateční hoši mluví raději polohlasem. Překonejte strach i nepřízně terénu a prozkoumejte, zda po bájných loupežnících ještě něco zůstalo. Sečtěte všechny posbírané indicie a vydělené tisícem přičtěte k minutám obou souřadnic: N 50° 17.948' E 17° 5.324'. Nebuďte zbytečně nervózní, pokud jste se nesekli skutečně výrazně, sluj najdete. A moc pěkně prosíme, neodnášejte, co zjevně není k odnosu určeno.