A strhla se bitva na nebi: Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili, a nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho andělé. Zj 12, 7-9
Hromová hora - souvisí název pouze s hromy a blesky? A nesouvisí i s příchodem křesťanství?
Dosud byla tato myšlenka jen ničím nepodloženou fantazií. Písemné doklady v místních kronikách neexistují. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o hoře pochází z roku 1521. Tehdy je v deskách dvorských vypsaný nemovitý majetek Václava Kostomlatského z Vřesovic. V zápisu se uvádí "les v Milessowske horze... s rybníčkem, kterýž leží pod Milessowskú horú". Německý název Donnersberg (Hromová hora) je prý až mladšího data a souvisí s poněmčováním kraje po třicetileté válce. Tolik wikipedie. Ale je tomu tak doopravdy?
Skutečně vznikl název "Hromová hora / Donnersberg" až po třicetileté válce? A nemohl by být jeho původ, uvedený ať už v jakémkoli jazyku, mnohem, mnohem starší? V diecézní knihovně litoměřického biskupství se nachází svitek se záznamem dávné události/pověsti o podivném jedlovém háji, na západ od vysoké hory, kam udeřilo "Boží kladivo". O místě, kde běží čas pomaleji, kde mnohasetleté stromy působí dojmem stromů mnohem mladších. Může nález podivného rozpolceného kamene dokázat, že příchod křesťanství zde sehrál svojí osudovou roli? Pokusme se s trochou spekulací poodhalit tajemnou roušku událostí dávno minulých ...
Kdysi ve Středohoří žili druidové. V souladu se Všehomírem ... až do příchodu prvních lidí. S nimi přišlo křesťanství, náboženství založené na věčném souboji protikladů. Ve svých srdcích tito lidé přinesli tak nejen Boha, symbol lásky a milosrdenství, ale ve svých myslích současně i Ďábla - symbol nenávisti a utrpení. Soužití pochopitelně nebylo možné, a tak druidové kraj opustili a odešli patrně do severních hor. Celá zdejší minulost krajiny byla tak doslova vymazána. Neukotvené a rozporůplné společenství se rychle rozpadalo. Lidé se zraňovali a zabíjeli navzájem. Ve jménu Ďábla, ve jménu Boha. Stále více obětí si připisoval strach. Ten Strach, jenž byl v myslích lidí zaset nevědomostí, intolerancí a nenávistí.
A pak se zřejmě stal Zázrak. Po oslepujícím záblesku v blízkosti hory se ozvala ohromující rána a mohutná vlna energie srazila všechny v širém okolí k zemi. Když se ti, kdož přežili, postupně probírali z bezvědomí, nikdo si nic z předchozích hrůz nepamatoval. Lidé si opět začali pomáhat, rozpory byly pryč, utrpení (dočasně) skončilo ...