Kostka cukru je dnes asi samozřejmost. Povídání Vás zavede do minulosti, jak tento český vynález vlastně vznikl. Keš se nachází na snadno dostupném místě, dobře maskujte, ať nám dlouho vydrží. V keši najdete malý KOSTKOVNÍK k prohlédnutí, neodnášejte!!! Na první nálezce zde bude čekat symbolický dárek.
Kostkový cukr vznikl díky lásce a říznutí do prstu
Bylo 23. ledna roku 1843, když ředitel dačického cukrovaru Jakub Kryštof Rad získal patent na výrobu kostkového cukru. To, co je pro nás samozřejmé, se tehdy stalo horkou novinkou. Kdo doopravdy stál v pozadí tohoto vynálezu?
Kostkový cukr – samozřejmost, která nás určitě nemá čím překvapit. Docela jinak tomu ale bylo před rokem 1843, kdy Jakub Kryštof Rad získal patent a privilegium na jeho výrobu. Jak přišel na to, že bude lepší cukr tvarovat do podoby malých kostiček než velkých homolí? Jako v mnoha případech, také za tímto vynálezem stála vlastně žena, i když možná trochu nešikovná.
Zraněná manželka
Může se to stát každému. Juliana Radová jednoho dne potřebovala kousek cukru, a tak se jej snažila získat odseknutím z homole. Sekáček se ale po tvrdé homoli svezl a manželka ředitele dačického cukrovaru se zranila. Kdyby se to stalo kterékoliv jiné ženě, prst by si patrně obvázala a nic dalšího by se nedělo. Jakub Kryštof Rad ale měl možnosti, jaké jiní manželé neměli. Mohl se s tím pokusit něco udělat a předejít do budoucna takovým nehodám.
Moderní ředitel cukrovaru
Jakub Kryštof Rad byl mužem moderní doby. V továrně zaváděl nejrůznější zlepšováky, pořizoval nové stroje, a to včetně takové novinky, jako byl parní stroj! A tak není divu, že se pustil i do přemýšlení nad nebezpečnými homolemi cukru. Možná ho k tomu přiměla i sama paní Radová, které se jistě nelíbilo, že by měla vítat hosty svých společenských akcí s hadříkem na prstě.
Co třeba kostky?
Ředitele cukrovaru napadlo, že by bylo nejlepší tvarovat cukr do menších útvarů, řekněme třeba do nejjednodušších kostiček. Vznikl proto první lis na kostkový cukr na světě, který dokázal najednou vyrobit čtyři stovky cukrových kostek, které se pak musely nechat 12 hodin sušit. Vynález se ujal prakticky okamžitě po jeho patentování v lednu 1843, Rada jej ještě na podzim prodal cukrovaru za 12 000 zlatých a mohlo se začít vyrábět. Na trh se dostala balení kostkového cukru, která svojí podobností s krabičkami čaje, a hlavně názvy jako Čajový cukr nebo Vídeňský kostkový cukr dávala jasně vědět, k čemu jsou kostičky určeny. Za balení s 250 kousky zaplatili lidé 1 zlatý a 50 krejcarů. Dodnes ho v Dačicích připomíná stylizovaný památník.
Ani kostky cukrovaru nepomohly
Cukrovar ale ani přes tuto světovou novinku a její oblibu neměl velký podnikatelský úspěch, protože se v širokém okolí cukrová řepa nepěstovala. Drahá doprava ze vzdálených míst nebyla únosná, a tak byla továrna jen několik let po popravdě světovém patentu zrušena. Tou dobou už ale její bývalý ředitel Rad pobýval ve Vídni, kde 13. října 19871 zemřel ve věku 72 let.
Cukrovar nepřežil, kostkový cukr ano
Výrobu kostkového cukru ale převzaly další a další cukrovary a brzy se malé kostičky staly samozřejmostí. Paní Radovou mohl až do konce jejího života hřát pocit, že to byla právě ona, která od svého manžela jako první na světě dostala krabičku, ve které našla celé tři stovky cukrových kostek. A nebyly ledajaké – byly vyrobené z lásky…
Zdokonalenou formu Radova vynálezu používají rafinerie cukru na celém světě dodnes.
A co Vy, osladíte si někdy život kostkou cukru?
Zdroj informací : internet, Wikipedie
Vámi udělené body oblíbenosti jsou pro mě inspirací pro vytvoření dalších nových kešek v okolí a děkuji za ně.
Krabička je velikosti malá a slouží k výměně TB,GC, CWG.