„Toč se a vrč, můj kolovrátku,
ejhle adventu již nakrátku
a blízko, blizoučko Štědrý den!
Kdo by neznal slova balady Štědrý den ze sbírky Kytice K.J. Erbena?
Adventní doba začíná čtyři neděle před Štědrým dnem. Je to doba, která lidem připomíná, že se blíží Vánoce. O první adventní neděli je čas zapálit první ze čtyř svící na adventním věnci. Čtyřtýdenní adventní doba končí západem slunce o Štědrém večeru.
Slovo advent pochází z latinského slova venire tedy přicházet. Křesťané se připravovali na příchod = adventus Krista. Advent by měl být obdobím ztišení, klidu, rozjímání. Dříve se dodržoval i půst. Nedodržoval se však vždy striktně. Přeci jen práci na poli vystřídala práce doma, kterou si prostý lid chtěl nějak zpestřit. Při předení, pletení, šití, draní peří,… se mnoho lidí scházelo v chalupách a u práce se hojně bavilo, zpívalo, jedlo, pilo…
Historie adventu sahá až do 5. století do Itálie. Počet čtyř adventních nedělí se však prosadil až v 11. století.
S adventem je neodmyslitelně spojen adventní věnec. Tradice adventních věnců byla založena v první polovině 19. století německým protestantským knězem Johannem Hinrichem Wichernem v přístavním městě Hamburku. Ten v roce 1839 poprvé pověsil v Záchranném ústavu pro opuštěné děti před vánocemi od stropu dřevěný kruh se svícemi. Celkem po obvodu kruhu bylo 23 svící, 4 velké - bílé a 19 malých - červených, na každý den do Štědrého dne. Denně během krátké pobožnosti byla zapálena jedna svíce. V roce 1851 byla poprvé vyzdobena celá jídelna tohoto útulku jedlovými větvičkami, stejně tak byl ozdoben i věnec. Tento předvánoční zvyk se šířil velmi rychle. Poprvé měli adventní věnec v kostele v Cáchách, měl už však pouze čtyři svíce.
Adventní věnce zdobí kostely a domovy během celého adventu i dnes. Mají svůj prapůvod v lidové tradici severní Evropy, kde během tuhé zimy obyvatelé zapalovali svíčky na zeleni svázané do kruhu (nejčastěji to byl břečťan nebo jehličí). Zelený kruhový tvar symbolizoval nepřetržitý život. Světlo svíček poskytovalo lidem pocit domova a jistoty v nejtemnějším ročním období zimy, kdy noci trvaly déle než dny. Adventní věnec je též symbolem koruny, kterou dostal Ježíš, když byl ukřižován.
Správný adventní věnec má čtyři svíčky – tři fialové a jednu růžovou. Tři fialové symbolizují naději, mír a lásku. Rozsvěcují se první, druhou a čtvrtou adventní neděli. Růžová svíčka, která představuje přátelství, se rozsvěcuje třetí neděli. Na některých adventních věncích bylo zvykem zapalovat pátou svíčku na Štědrý den. Většinou byla bílé barvy a spojovala se s anděly a narozením Ježíše. Věnce se také obvazovaly zlatými stuhami, znamením slunce.
Tradiční barva adventního věnce je však červená a zelená. Červená upomíná na krev Kristovu prolitou za spásu světa, obě barvy pak symbolizují život. Jako ozdoba se používají také jablíčka, od času ráje jsou to plody života - kulaté jako věnec sám a dobré jako Boží přízeň.
Tradice adventních věnců u nás zdomácněla až ve 30. letech 20. století, kdy k nám dorazila z Německa. Od té doby se také u nás peče vánoční cukroví. Původ pečení cukroví sahá až do pohanských dob, kdy mělo obřadní a ochrannou funkci před zlými duchy. Cukroví kulatého tvaru symbolizovalo slunce – život. Peklo se také cukroví v podobě zvířátek a zavěšovalo nad dveře, chlévy, na ovocné stromy. Rozdávalo se rodině, známým, ale i chase. Později se pekly hlavně peprníky, předchůdci dnešních perníčků, byly pouze z mouky, medu a pepře.
Součástí adventní výzdoby je i vánoční stromeček. Pro křesťany symbolizuje jehličnatý stromek věčný život, protože je stále zelený a neopadává. Současně jim připomíná rajský strom poznání, ke kterému dospěli Adam a Eva, kteří mají svátek na Štědrý den. Možná i proto se do současnosti dochovala tradice zdobit stromek mimo jiné jablíčky. Historie zdobení vánočních stromků je široká. Ozdobený vánoční stromeček, tak jak ho známe dnes, se v Čechách objevil poprvé v roce 1812 v Praze. Svým hostům ho tehdy představil tehdejší ředitel Stavovského divadla Jan Karel Liebich. Poté se o tom mluvilo po celé Praze a postupně zvyk zdobení stromečků na Vánoce zdomácněl. Nejprve ve městech a později na venkově. V druhé polovině 20. století už zářil vánoční stromeček po celých Čechách.
Součástí českého adventu jsou i adventní písně, které se zpívaly zvláště při jitřních mariánských mších zvaných roráty (z latinského překladu rorate „rosu dejte“) již od dob Karla IV. Roráty jsou liturgické zpěvy úzce spojené s dobou adventní. Mají „formát“ zpěvu o čtyř slokách s refrénem a vždy začínají slovy: „Rorate coeli desuper“ (rosu dejte, nebesa, shůry).
S Adventem je v dnešní době spojeno hlavně zdobení domovů, ulic i obchodů, lidé začínají shánět vánoční dárky, hospodyňky se připravují na pečení vánočního cukroví a úklid před svátky. Adventním nedělím se říká železná, bronzová, stříbrná a zlatá a letos připadají na 28. listopadu, pátého, dvanáctého a devatenáctého prosince. Název adventních nedělí nemá žádné historické vysvětlení. Je to spíše výmysl moderní doby, který je spojen se snahou obchodníků co nejvíce prodat. I proto jsou mnohé obchody právě na tyto neděle otevřené, i když jsou jinak běžně poslední den v týdnu zavřené.
S Vánocemi a dobou adventní je spojen i adventní kalendář. Nachází se v něm 24 políček, které slouží jako jednoduchý odpočet dnů do Vánoc.
Historie adventních kalendářů sahá do konce 19. století, kdy vznikaly adventní kalendáře ručně a byla to spíše umělecká díla. Za „otce“ adventních kalendářů je považován Němec Gerhart Land, který jako první přišel se sériovou výrobou kalendářů. Kalendář byl tištěný a jmenoval se V zemi Ježíškově, nacházely se v něm dva listy papíru – na jednom byly vánoční obrázky, na druhém 24 básniček – a děti měly za úkol každý den až do Vánoc vystřihnout obrázek a nalepit ho ke správnému obrázku. Z obrázku na Štědrý den vznikl velký obrázek vánoční krajiny. Adventní kalendáře se ve zbytku Evropy začaly postupně objevovat až po druhé světové válce. Postupem času si je každý národ přizpůsobil podle sebe a podle svých tradic.
V dnešní době je asi nejrozšířenější papírová verze adventního kalendáře s 24 políčky obsahujícími sladkost.