Bohumil Hrabal, rozený Bohumil František Kylián, byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Stal se nejpřekládanějším českým autorem 20. století. Pan spisovatel Bohumil Hrabal zemřel před 25 lety, 3. února 1997, bylo mu 82 let.
V Kersku jsem ho potkávala od malička. Nejprve jako malá holka v autobuse, kterým jezdil za svými milovanými kočkami. Později v alejích a v Hájence a jednou s námi dětmi hledal majitele zaběhlého vlčáka. Mluvila o něm často moje prateta, kterou zmínil ve svých Slavnostech sněženek, a moji rodiče a jejich kamarádi z Kerska. Po své smrti se stal "ikonou", a pokud by to vše, co se tu okolo jeho jména děje, viděl… netroufnu si napsat, co by na to řekl…
Nebudu kopírovat věty, které o něm byly napsány. Pokud si chcete přečíst, co o něm říkají lidé, kteří ho znali, přečtěte si knížky od pana Bronislava Kuby Slavnosti sněženek - lidské osudy a odhalená tajemství v Hrabalově Kersku nebo Slavnosti sněženek - setkání s Bohumilem Hrabalem a jeho dílem. Případně Pod dojmem chvil od Dagmar Velekové nebo Hrabalovský svět očima Jiřího Menzela.
Sejdeme se 5. 2. v 9 hodin u dvou dřevěných koček nedaleko Hrabalovy chaty.
Vezměte si jakoukoli kočičku, zamňoukáme si a pořídíme společnou fotku.
Pokud vše dobře dopadne,
bude právě 5. února od 10 do 16 hodin možno navštívit jeho chatu,
kde napsal většinu svých knih a kde žil se svými kočkami.
„Jsa proti své vůli vzdělán jsem nešťastně šťasten.“
„Jak je ten svět pořád hezčí a hezčí. Ne že by byl, ale já ho pořád tak vidím.“
„Kdysi jsem se domníval, že za rozbřesku jarních jiter ptáci vítají zpěvem příchod slunce a světa. Dneska vím, že těch několik jitřních minut křičí hrůzou ze světa.“
„Pravej mužskej je vždycky drobet přivožralej, trošku je nastydlej a kapánek smrdí močůvkou.“
„Nejdůležitější je psát život.“
„Zatímco nejlepší synové Velkoněmecké říše krvácejí na všech frontách pro novou Evropu, Vy si klidně krvácíte v hodinovém hotelu do vany.“
„Pokrok je dobrej na to, aby lidi byli lidi, ale na chleba a máslo a pivo je pokrok učiněnej mor, to se na tohle musí jít s technikou sakra pomalu.“
„… já když čtu, tak vlastně nečtu, já si naberu do zobáčku krásnou větu a cucám ji jako bonbón, jako bych popíjel skleničku likéru, tak dlouho, až ta myšlenka se ve mně rozplývá, tak jako alkohol, tak dlouho se do mne vstřebává, až je nejen v mým mozku a srdci, ale hrká mými žilami až do kořínků cév.“
„Pábitel je každý člověk, který je taky navštíven inspirací a říká věty, o kterých rozumní lidé říkají, že jsou nerozumné, dělá věci, které slušní lidé nedělají, pábení je tedy usilování o zakázané…“
„Buďte na lidi hodní, nebo vám nepůjdou na pohřeb.“
„Ach panenkomarjá, ten život je stejně k zešílení krásnej. Ne že by byl, ale já to tak vidím.“
„Jsou skvrny, které nelze vyčistit bez porušení podstaty látky.“
„Kdo kamarádí se zvířaty, ten kamarádí s Bohem. Přes zvířata si s ním zadarmo popovídáš.“
„Naivní malíři jsou dospělé děti, které najednou vzaly tužku nebo štětec a tím prvním pohybem ruky na čistou plochu zjistily, že obrazy jsou nejen jejich dětským hřištěm, ale i obranou proti nudě, hojivou krásou, prostou jak léčivé byliny.“
„Nekupte to, když je to tak levné!“
„Obsah knihy je ten, který tam je.“
„Víte co jsou to Češi? Smějící se bestie!“
„Do blankytně modrounkého celofánu humoru lze zabalit ztrápené a krvavé součástky denních starostí.“
„Děti, když jsou malý, jsou svatý, i když stojí za hovno.“
Zdroj: https://citaty.net/autori/bohumil-hrabal/
Foto Jiří Kučera, z knihy Bronislava Kuby