Cesta na jihozapad je cesky film z roku 1989, ktery natocil reziser Zdenek Sirovy a je to jeden z mala klasickych ceskych westernu. Film sepsuly uz dobove kritiky. Vypravi o ctrnactiletem chlapci (hraje Jiri Strach), ktery po smrti otce zivori ve zlatokopeckem mestecku a je svedkem zapoleni dvou pistolniku o udajny poklad. Abych se priznal, tak si na tento film pamatuji dost matne, nicmene v te dobe se mi myslim libil, jak by to vypadalo ted, nevim. Kazdopadne v dobe vzniku tohoto filmu jsem byl prave ve veku, kdy me Divoky zapad okouzloval a cetba teto "dobrodruzne literatury" byla na dennim poradku. V te dobe jsme take chodili s klukama hrat si do "nasich" skal, kam vas zavede prave tato multikes. Aby to bylo i pro vas zajimavejsi, zkusil jsem k cele prochazce vymyslet jednoduchy pribeh. Prochazka by Vam nemela trvat dele nez pul druhe hodiny a mozna bude malicko fyzicky narocnejsi, tak s tim pocitejte (viz. pocet hvezdicek)
Ale dost reci a presunme se do dob neohrozenych pistolniku, lupicu, indianu, krasnych divek, pro ktere stoji za to umrit, proste pojdme se vydat na Cestu na jihozapad:
Dejstvi prvni - DOMA
Honit darebaky v tomhle kraji nebyl nikdy zadnej med. Lidi jsou tu k sobe tak nejak hodny a poradnyho lumpa abys pohledal. Nastesti sem od zapadu nedavno pritahli bratri Goldmanove. Jakmile jsem od Josepha Chieftaina, myho staryho kamose, kterej vzdycky vi, co se kolem deje, dostal hlasku, ze Goldmani jsou tady na jihozapade, a ze prej tu chteji zakopat posledni lup nekde u Glad Village, odlozil jsem karty a sklenku whisky, natahl se do kresla a premejslel, co s tou odmenou $1000, ktera je na ne vypsana, asi udelam. Asi si koupim kone, protoze ta moje herka zasla minuly tyden, kdyz jsem nahanel holky pracujici u cesty na Guard Town. Dej ji pambu lehkyho odpocinku. Z rozjimani me vyrusil dupot a zvuky ostruh na schodech. Byl to Joe Chieftain, ze prej jsou Goldmani na nadrazi a s malou truhlickou nastoupili do vlaku na Bull Town. Skocil jsem na Joeova kone a upaloval kolem zbrojovky v nasem milovanem Spotted City, ktera mi dodava pracovni nacini, az do Glad village...
Toto je pouze uvod, takze nemusite nic hledat, pouze se presunte na vychozi souradnice, kde se odehrava dejstvi druhe.
Dejstvi druhe - NADRAZI N49° 13.929', E013° 54.106'
Vlak akorat odjizdel, uklidnil jsem kone a prihnutim z placatky i sam sebe a pomalu sledoval mumraj odchazejicich lidi. Jeste ze vlakem dorazil Stanley Sail a ja moh predstirat, ze na nej cekam. Dali jsme se do reci a ja koutkem oka pozoroval, co se bude dit. Pak jsem je spatril. Nebylo pochyb, ty rybi oci poznam i na sto yardu. Tvarili se nenapadne, ten starsi, mensi si na zada hodil cosi zabalene v ukrutne spinave dece. Kousek te veci vykukoval a ja poznal, ze to je nejaka malicka truhlicka. Ten mladsi porad koukal kolem a drzel ruku pod plastem. Vsim sem si, ze pevne svira odjistenou bouchacku a hned mi bylo jasne, ze tech 1000 babek bude asi dost vydrenych. Odesli smerem k mlejnu. Rozloucil jsem se se Stanem a pomalu se vydal po stopach tech gauneru. Kone jsem nechal na nadrazi, co kdyby ho Joe potreboval. Musel jsem postupovat pomalu. Za mlejnem konci cesta. Schoval jsem se do krovi a pozoroval, kam pujdou, presli pastvinu a zmizeli kdesi v lese mezi trati na Bull Town a nahonem mlejna. Cekal jsem, ani nevim, jak dlouho to bylo, ale ukrutna chut na cigaretu a obava z toho, ze kour prozradi me stanoviste mi vnukla napad. Zapalil jsem si a jako elegan na vychazce jsem se za staleho jemneho vypousteni dymu vydal pres pastvinu k nahonu. Pomalicku jsem postupoval proti proudu mlynskyho nahonu do hustejsiho porostu. Sel jsem zvolna, ruku na pistoli. Cesticka podel nahonu je dost zarostla, ale porad jsem mel aspon malou jistotu, ze jsou dostatecne daleko prede mnou.
Na vychozich souradnicich si povsimete okna nadrazniho domecku, ktere je rozdeleno na A dilu. A rychle, ale opatrne sledujte naseho hrdinu. Pokud jste stejne jako on prijeli na koni, tak jej tu nechte, urcite by vam prekazel!
Dejstvi treti - PEREJE Bull River N49° 13.656', E013° 53.958'
Tam, kde nahon vychazi z reky, jsou pereje a vyhled se trochu otevira. Pereje znam, na protejsi louce jsme jako maly kluci hravali s mistnimi indiany ten jejich lakros, dokonce pri brodeni me tady navzdy opustila moje prvni lakroska. Na sentiment ale neni cas, musim preci chytit ty dva lumpy, kteri jsou uz jen nekolik desitek yardu prede mnou. Videl jsem je zretelne, jak postupuji pomalu podel zdi zeleznicniho naspu a najednou mi uplne zmizeli.Jak to udelali nevim. Jako by se do zeme propadli. O to vetsi odhodlani dostat je, tenhle jejich kousek ve me vyvolal. Nabral jsem tedy trochu vody z pereji do klobouku a vylil si ho na rozpalenou hlavu. Vcerejsi vysedavani v saloonu a dnesni vedro me nejak unavuje. Proc se vzdycky vydam kvuli par dolarum na takovyhle driny. No nic. Plizil jsem se jako had podel zdi zeleznicniho naspu az tam, kde Bull River zataci na zapad. A najednou mi bylo vsechno jasne.
Zde se muzete, stejne jako nas hrdina osvezit, nebo pokracovat rovnou dal. Jeste nez se ale vydate po stopach naseho pribehu, nezapomente kouknout, kolik zeleznych stavidel ma nahon mlyna. Je to pro vas cislo B.
Dejstvi ctvrte - TUNEL N49° 13.561', E013° 54.050'
Ti sycaci zalezli do tunylku, ktery vede pod trati. Vzdyt ho preci dobre znam, jako mali jsme se vzdycky do nej schovavali pred tim ukrutnym vedrem, ktery tady na jihozapade panuje. Je tam uzasnej chladek. Sakra, ale vzdycky se mi ten tunylek zdal takovej nejakej vetsi. Co naplat, Goldmany jsem na konci nevidel, tak jsem to risknul. S pistoli pred sebou jsem se skoro plazil tunelem, pripraven kdykoli vystrelit. Uz v pulce tunelu jsem byl jako prase. Jeste ze me nevidi moje Lucy. Lezl jsem tise jako lvi psouk. Uz jsem byl skoro na konci, kdyz jsem zaslechl hlasy. „Marty, zakopem to, jako minule. Nahoru pujdem lomem, tohle je moc velkej sraz a ja uz tu pixlu skoro nemuzu unyst. A taky budem mit lepsi prehled, jestli za nama nevyrazil ten nouma ze Spotted City, George Guelderose nebo jak se jmenuje. Prej nejlepsi lovec lidi, s takovym jmenem. Cha cha cha.“ Pri tomto smichu jsem skripal zubama. Jak na me ti grazlove prisli, jak vi, ze po nich jdu, nekdo musel kecat!? Mel jsem sto chuti vyrazit z tunelu a dvema ranami ty lumpy sejmout. Vzpominka na odjistenou Martyho pistoli, kterou jsem videl na nadrazi, me ale trochu schladila hlavu. Pockal jsem, az odejdou. Skutecne sli zpatky podel trati do byvaleho lomu, tam, kde si obcas hraji mistni indiani a jejich starsi „spolubojovnici“ se tu uci lezt po skalach. V lomu kdysi jeden blazen zacal kopat zlato, jenze zlato je tady u nas jenom v rece. Ten chlapek byl ale vytrvalej a nakonec nezbohatl ze zlata, ale z pisku. Je pravda, ze na konci lomu je sraz malo prikry a da se pak jit po hrebeni lomu a skal. Ja to ale vzal primo nahoru. Videl jsem v tom svou jedinou sanci. Pokud budu nahore driv nez oni bude to obrovska vyhoda.
Pokud uspesne zdolate tunel, aniz byste se uplne zabahnili, nebo si rozbili hlavu, vydechnete si, otocte se k tunylku a prectete cerveny napis na leve strane. Pokud v nem uvidite pouze jedno N, tak C = 0, nebo je tam N dvakrat, pak C = 9 a pokud jsou tam Nka tri C = 5. Nyni uz mate vsechny indicie, nicmene musime zakoncit i nas pribeh. Proto ctete a pak pocitejte.
Dejstvi pate - VELKE FINALE
Sakra, ten chlast a cigara me jednou zabijou. Vysupel jsem nahoru, jak nejrychleji to slo a myslel jsem, ze je to moje posledni hodinka. Taky by bejt mohla, pokud ted neco podelam. Nasel jsem skvely misto ve skale, kam jsem se mohl pekne schovat. Pokud to pujdou zakopat, tam kam si myslim, musi jit kolem me a to je sance. Cekal jsem tam asi deset minut, aspon jsem se stacil vydejchat a poradne se soustredit....Prichazeli ke me. V jejich jistem kroku bylo videt, ze sem nejdou poprve. Kdyz byli asi tak deset yardu ode me, trochu klopytali po vrcholku skal. Teren tu rozhodne nedovoluje pri chuzi drzet ruku na pistoli. Rek´ jsem si ted, nebo nikdy. Vyskocil jsem primo pred prekvapene Goldmany a zarval „Hands up, brothers.“ Nic lepsiho me nenapadlo. Ten mladsi reflexivne sahl po bouchacce. Zaznel vystrel. Rana byla presna a jeden z bratru se uplne tise zritil ze skal, pouze to dole zuchlo. Ten druhy, patrne v soku, upustil truhlu a dal ruce od sebe. Stali jsme tam proti sobe a divali se do oci. Vsude bylo uplne ticho. V tom jeho blede modrem pohledu se cosi zalesklo. Byla na nem videt bezmoc a prohra. Ja mel, namirenou pistoli a on k ni mel daleko. Najednou jsem videl, jak primhouril oci, strasne zarval a pokusil se vytahnout pistoli. Strasne jsem se lek´, ale moje stary reflexy porad jeste fungujou, takze se skalami u Glad Village, kterym jsme jako mali rikali Modre skaly, ozval dalsi vystrel. Jeste nez se svalil ze skaly, videl jsem naposled ty jeho oci. Uz v nich nebyla ani bezmoc, ani vztek, videl jsem tam neco, co navzdy zustane v me pameti jako ostra vzpominka, naprosty mir a klid. Jako by umiral spokojen. Sedel jsem tam na skale, ani nevim jak dlouho. Vim jen, ze jsem se strasne trasl. Pak jsem uslysel zezdola volani „Kangooooo!!!!!“. To je moje prezdivka, kterou mi dali mistni indiani, kdyz jsme si tu jako mali spolu s Joem a s nimi hrali. „Joe“ zvolal jsem radostne dolu. A zamaval kloboukem, kamosovi, kterej mi zase urcite najde nejakej „dobrej“ kseft. No a jak to bylo dal? Truhlu jsem odevzdal serifovi. Goldmani dostali, co jim patri a potom, co jsme je pohrbili, je tady u nas na jihozapade zase klid. A ja nemam praci. Porad chodim na misto, kde jsem je dostal a zkousim najit tu jejich prvni truhlicku. Uz se ale smiruju s tim, ze tam nekde zustane navzdy ukryta, a asi to tak ma bejt. Za tu odmenu si mozna koupim kus louky a budem s Lucy chovat dobytek...ackoli?!
Tak a je to. Jeste nez Vam prozradim rovnici cache, tak male upozorneni. Dostali jste se pred nejobtiznejsi cast cesty, ale budu na vas hodny. Cache je skutecne nahore, ale jak z pribehu vyplyva, muzete k ni jit cestou lupicu, cili pujdete podel trati do lomu, na jehoz konci je sraz mirnejsi, nebo to samozrejme muzete udelat jako nas hrdina (a my pri zakladani) a vzit to povestnym sturmem primo za sipkou (skutecne za sipkou - polezete-li smerem doprava, vylezete na zahrade rodinneho domu!!!). Toto reseni NEDOPORUCUJEME za neprizniveho pocasi, svah je strmy, a nahore vas ceka malicka, sice lehka, ale presto lezecka vlozka.
Souradnice cache: N 49° 13.(A-1)(A+B)(C), E 013° 5(A-B).(B-2)(C)(C-A)
Pokud vse dobre dopadne a kesku naleznete, zalogujte se a vychutnejte si znamy vyhled z jedne ze slavnych ceskych komedii z Hostic u Volyne. Pro cestu zpet nemusite v zadnem pripade slezat dolu, ale pohodlne vas zpatky na nadrazi (vychozi souradnice) dovede silnice asi 100 m za vami. Hodne stesti!