Klínovky - keš!
vítejte, prostě welcome, willkommen a witamy!
Keš se nachází v tzv. „II. pásmu KRNAP“, takže všechno dobrý, ale dbejte prosím vysoké ohleduplnosti k veškeré přírodě kolem a nezanechávejte pokud možno žádné stopy po svém výletování. Pokud to někdo před vámi nepochopil a třeba uvidíte nějaký drobný odpadek, moc horám pomůžete, když jej seberete. Díky moc! (verze listingu 07.2025)
(tl;dr info - pokud vás nezajímá historie Klínových bud, přejděte k infu o samotné kešce na konci listingu)
Klínové louky / Klínové boudy / Klínovky - od historie po současnost
Jedná se o svahovité území, které měla kdysi na starosti šlechta z vrchlabského zámku. Je to rozsáhlá, souvislá plocha luk jižního svahu Zadní Planiny, strmě klesající do údolí horního toku Klínového potoka, ve výšce od 1 100 až 1 300 m n. m. s volně rozmístěnými boudami, pastvinami kolem nich a značenými cestami.
Je historicky doloženo, že již na začátku 16. století byla stříbrná ruda, vytěžená v okolí osady Svatý Petr přenášena nosiči do panských hutí v Dolním Dvoře. Nosiči stoupali husím pochodem z Dlouhého dolu svahem Stohu a Zadní Planiny na Dvorskou pláň. V nejvyšším bodě výstupu bylo překladiště, kde rudu odkládali, připravovali k dalšímu transportu a po obtížném výstupu také odpočívali. V přístřešku nacházeli nosiči úkryt při povětrnostní nepohodě a věnovali se údržbě pracovního nářadí - klínů, potřebných k těžbě rudy. A tak se pravděpodobně vžilo jméno boudy Klínovka.
Je jisté, že klíny bylo nutné stále brousit, ostřit a kalit, ale nelze předpokládat, že by nosiči železnými klíny zvyšovali váhu již tak dost těžkého břemene při obtížném, téměř tříkilometrovém výstupu s převýšením 500 m. Někdy se název bud vysvětluje podle toho, že enkláva po jejím pozdějším rozšíření se podobala tvarem plochy nebo formou zářezu údolí klínu. Ojedinělou je verze, že boudy dostaly jméno, jak to v Krkonoších často bývá, po jednom z prvních osadníků, jistému panu Keilovi – v češtině pak Keilovy Boudy, což odpovídá dříve užívanému názvu. Nejrozšířenější a zároveň nejzajímavější vysvětlení však vychází z německého slova der Keil – železný klín na těžbu rudy. Odtud tedy Keilbauden, později od roku 1924 také česky Klínové Boudy – zkráceně Klínovky.
První zmínka o Klínové boudě se objevuje již v roce 1676. Jednoduchý přístřešek se postupně změnil v solidní, trvale obydlený srub, který vyhovoval stále rostoucím potřebám horníků – poskytoval nejen azyl, odpočinek, ale i skromné občerstvení a nocleh. Okolní les tak ustupoval dalším boudám pro jejich rodiny a tak se počet bud na louce rozrůstal.
Po ukončení těžby rud však ztratili horníci své původní zaměstnání a boudy svůj původní význam. Lidé se ale přizpůsobili - rozšířili proto plochu luk, postavili další boudy a přeorientovali se na chov dobytka – neboli budní hospodářství. Na Klínovkách bylo pak realizováno opatření budařů k ochraně jejich luk před vodní erozí vyhloubením záchytných příkopů, které slouží dodnes. Vedla je k tomu například zdokumentovaná a trpká zkušenost z průtrže mračen ze dne 16. června 1882, která jejich svažité souvislé plochy luk poničila vymletím řady, místy až pět metrů hlubokých, rýh. Boj o přežití byl v horách zkrátka tvrdý a výsledky horského hospodaření nestačily k udržení dostatečné životní úrovně početným rodinám. Proto se muselo za obživou i do Vrchlabí a jeho okolí. Pamětníci dob c. k. Rakousko-Uherska vzpomínali, jak každé ráno ve čtyři, den co den, v létě i v zimě, vycházelo z Klínovek na 15 lidí s rozsvícenými lucernami za obživou do civilizovanějšího údolí.
Mladší pamětníci vzpomínají v té souvislosti na zimní odchody lyžařů – sjezdařů z Petrášky, Klášterky a dalších chalup na tzv. „první lano“ do Špindlu. A bodejď by ne, vždyť místní příznivý terén s 93 pěknými slunečnými dny a pouze 33 dny s nebezpečnou vánicí nebo vichřicí, jak uvádějí meteorologové, v zimě potom s výbornými sněhovými podmínkami, podmínily postupný zájem o zimní sporty, jejichž centrem se stala Stará Klínovka. Klínovky tak ožily i jinak - vedle hospodářství se tu uchytil i sport - zejména tedy ski / lyže.
Vždyť právě z Klínovek se rekrutovali první vynikající lyžaři své doby. Např. hned na prvních běžeckých závodech konaných v roce 1914 získal mladý Václav Renner z Klínových bud, později předseda spolku, první cenu v dálkové jízdě. Na Klínovkách se odehrávaly četné závody i sportovní slavnosti. Pro skokany byl v údolí Klínového potoka dokonce postaven skokanský můstek, nazvaný po významné osobnosti Quidu Rotterovi - "Otci hor". Majitelé Klínovky, rodina Bönschova, zřídili od boudy do Špindlerova Mlýna sáňkařskou dráhu a v zimě (na saních) po ní zajištovali dopravu osob i zavazadel od vrchlabského nádraží.
Svoji oblibu si Klínovky udržely i po 1. světové válce, ovšem pozdější okupace a zejména 2. světová válka způsobily v boudách velké změny. Řada mužů z bud odešla bojovat za Třetí říši a navíc náročný terén Klínové louky občas využívala německá armáda ke cvičení. V roce 1945 až 1946 byli němečtí obyvatelé odsunuti a budní hospodářství vzalo na dobro za své.
Boudy získali noví majitelé, zejména pro podnikovou rekreaci. Vlastní Klínovou boudu převzaly v roce 1963 "Krkonošské hotely". Brzy získala zpět svoji předválečnou oblibu a roční návštěvnost přesáhla 10 000 lidí. Bohužel osudného dne 22. února 1970 bouda vyhořela do základu. Vybuchl agregát vyrábějící elektrický proud, hořící nafta se následně ještě rozlila po boudě a dovršila dílo zkázy. Stará Klínovka již nebyla nikdy obnovena. Místo, kde stála, dnes symbolizuje malá turistická útulnička se studánkou poblíž.
Některé chalupy dnes mají stálé obyvatele, kteří zde tráví většinu roku, další boudy navštěvují ti, pro které se Klínové Boudy staly druhým domovem. Na louce v současnosti najdete tyto boudy (od západu na východ): „Petráška“ (patří KČT Slavoj Praha a pod její střechou se střídá stále stejná parta; dnes jsou to děti a vnuci těch, kteří tento kout země objevili na počátku 50. let; btw: Petráška také lehla popelem 1983, ale jen rok nato byla svépomocí obnovena), dále je zde „Spisovatel“ a nad ním „Skočka“ (i tyto dvě chalupy prošly péčí Slavoje Praha, nyní jsou v soukromých rukou), o něco výše je pak „Kantorská“ (v níž děti usedaly do lavic jednotřídky i za první republiky - dnes je majetkem vrchlabského gymnázia), dále „starousedlické“ boudy (patřící rodinám, nebo skupinám majitelů) „Danda“, „Varcl“, „Ranc“, „Jelínek“ a nejzápadnější tzv. Tesla (v roce 2008 zrekonstruovaná novým majitelem jako dnešní "Nová Klínovka" s ubytováním a restaurací).
Posledním významným historickým milníkem v životě Klínovek byla bezpochyby jejich elektrifikace – kabel byl přiveden na podzim 2007 a postupně probíhalo nahrazování dieselagregátů a jednotlivé boudy se připojovaly na centrální rozvod elektřiny. Významným stavením je v tomto ohledu z cesty viditelný transformátor cca sto metrů po cestě nahoru.
Na Klínovkách můžete dnes vidět málo rozšířené horské krávy a i to je důkazem, že starousedlické chalupy obnovují budní hospodářství. Je zde také výskytiště velkého počtu chráněných květin, které obhospodařuje nespočet druhů (rovněž chráněného) hmyzu. Na Klínovkách je zkrátka tak hezky, že se tu líbí i chráněnému tetřívkovi, srnám, zajícům, liškám a další volně žijící zvěři, kterou lze tu a tam spatřit.
Pohyb turistů je dovolen pouze po vyznačených trasách a na celých Klínovkách navíc platí zakázán pohybu cyklistů. V měsících kdy není sníh, se tu a tam můžete setkat s pomalu jedoucím motorovým vozidlem, které svou jízdou po terénní cestě (a na speciální povolení KRNAPu) dopravně obsluhuje jednu z místních bud / chalup. V podstatě jediná možná cesta pro dopravní obsluhu vede nahoru na kopec kolem Chalupy Na Rozcestí a pak zase klikatě dolů přes Rennerovky až do Strážného.
Zdroje: Theodor Lokvenc (časopis Krkonoše 3/2003) + Hojta a Baštárek (KČT Slavoj Praha)
PS: Užijte si výlet, v horách si pomáhejte a chovejte se tu hezky 😊
Informace k samotné kešce / info about the stash:
CZ: Keš je dostupná v létě relativně snadno. Za mokra ale dávejte velký pozor, klouže to. Za příznivých podmínek může být keš dostupná i v zimě, ale pokud jste skalní cacheři, zkuste po sobě "zamést stopy" ve sněhu. Jednak to provokuje mudly a jednak byste kazili radost z hledaní ostatním hráčum. Buďte opatrní k sobě i k okolní krásné příroďe našeho vzácného národního parku.
EN: Cache is quite easily reachable in summer. Be careful on slippery stones, water could be closer than you think.. In winter time it is still reachable, but depends how much snow is there around, so be careful and be wise! Safety at the 1st place. Thank You and don't forget to enjoy this cache and it's beautiful surroundings.