MUZEUM SENETAROV Traditional Geocache

 Muzeum je prikladem typické hospodárské usedlosti strední Moravy s hákovou (dvoubokou) formou dvora, postavený z nepálených cihel, s valbovou strechou krytou došky, okapove orientovaný ke komunikaci.
 Obytnými místnostmi byla kuchyne a svetnice. Svetnice sloužila k prespávání, ve skríni a v "kostnu" bylo uloženo šatstvo. Spolecenský život probíhal vetšinou v kuchyni. Prevážné využívání pouze jedné místnosti prežívalo z tradicního usporádání domu, kde jizba byla jedinou obytnou místností. Komory sloužily k ukládání zemedelských produktu a drobného zemedelského náradí. Za pozornost stojí zejména prucelní patrová komora se sklepem, do nehož se vstupovalo po schodech ze síne a který sloužil k uskladnení brambor, zeleniny a ovoce.

 Protože v oblasti moravského krasu nebyly pro zemedelskou výrobu prílíš vhodné podmínky, znacná cást obyvatel byla již v 19. století nucena hledat jiné formy obživy. V Senetárove bylo krome sítek na vlasy a sítování záclon rozšíreno zejména perletárství.
 Perletárství prinesl do Senetárova vídenský podnikatel Alfons Tománek, když zde v osmdesátých létech 19. století založil perletárskou továrnu na výrobu knoflíku. Vedle této továrny vznikla i rada menších dílen a mnoho vyucených perletáru - "frckaru" - zacalo knoflíky vyrábet i podomácku. Rozvoj perletárské výroby na konci 19. a na zacátku 20. století prerušila I. svetová válka, která prerušila obchod s perletí a o výrobky nebyl zájem. Po válce pak obnovily cinnost již jen nekteré dílny a Tománkova - od roku 1926 Novákova - továrna. Zájem o perletové knoflíky se všaknezvyšoval, v dobe hospodárské krize se snížil natolik, že perletári zacali vyrábet pomucky znázornující postup výroby perletových knoflíku, které nabízeli školám. Tak postupne ve 30. letech minulého století zanikly všechny dílny. Perletárská výroba se udržela jen v Novákove továrne, která však zacala postupne precházet na výrobu koflíku z levnejší umelé hmoty - galalitu.
Tradice výroby knoflíku v Senetárove pokracovala ve výrobním družstvu Chemoplast a knoflíky z umelých hmot zde vyrábeli až do zacátku 80. let 20. století...

Prevzato z webu www.senetarov.cz.

 V roce 1855 byla v obci postavena kaplicka zasvecená sv. Josefu, jehož atribut lilie byl též v obecní peceti. V roce 1891 byla tato kaplicka opravena a rozšírena. Na míste této kaplicky stál dríve 2 m vysoký kamenný kríž a socha sv. Josefa vytesaná z kamene. Za druhé svetové války, v roce 1944, byli senetárovští obcané nucene vystehováni do 85 vesnic. V této dobe vznikla myšlenka a pozdeji i slib, postavit novou velkou kapli v prípade štastného návratu z vyhnanství.

Více na webu www.senetarov.cz.