Tachov
(483 m n.m.) patrí k nejstarším sídelním celkum západních Cech. Stredovekému mestu predcházelo významné slovanské hradisko, které leželo na duležité tzv. Norimberské stezce, spojující Cechy s obchodními centry Bavorska. Lokalita situovaná v rídce osídlené lesnaté krajine nedaleko cesko-bavorské hranice je prvne zminována ve falzu listiny kladrubského kláštera, která se hlásí k roku 1115. Další, již zcela konkrétní zmínka o Tachovu, pochází z r. 1126, kdy nechal kníže Sobeslav prestavet nekteré duležité pohranicní pevnosti, napr. Primdu, Zhorelec a Tachov. Zpráva z r.1131 potom prímo uvádí existenci hradu vystaveného v blízkosti vsi zvané Tachov.
Všestranný rozvoj prodelal Tachov za vlády Premysla Otakara II., který zde nechal vystavet nový, již kamenný hrad s mohutnou válcovou veží. V jeho blízkosti založil patrne v 70tých letech 13. století královské mesto obehnané hradbami, které je písemnými prameny uvedeno prvne k r. 1285.
Již od 13. století vznikaly v okolí Tachova manské statky, které vlastnili jako léno drobní feudálové. Jejich uživatelé podléhali tachovskému purkrabímu a meli vojenské povinnosti pri ochrane zemské hranice a prosazování královské moci. Centrem tachovské manské správy byl tachovský hrad, kde byl také manský soud. Tento zvláštní správní útvar zanikl teprve pocátkem 17. století.
Od doby svého založení bylo královské mesto s hradem casto zastavováno ruzným šlechtickým rodum. V r. 1323 vykoupil mesto pro královskou komoru Jan Lucemburský, ale již o 10 let pozdeji musí mesto znovu vykoupit jeho syn císar Karel IV. Lucemburkové byli velkými príznivci mesta. Za nich získal Tachov své pozoruhodné mestské opevnení, které se z velké cásti uchovalo dodnes. Sám Karel IV. zde velmi casto pobýval a po svém druhém snatku s Annou Falckou prišel na myšlenku vytvorit sloucením Tachova a okolních vsí (asi 30ti) a vena své manželky, které obsahovalo znacnou cást hornofalckého území tzv. Nové Cechy. Velkolepý plán však nebyl nakonec realizován a Tachov prešel opet do rukou západoceské šlechty - Švamberku.
V neklidném 15. století se Tachov stal po trikrát místem stretu mezi husity a jejich odpurci. V r. 1421 dobyli husité tachovské predmestí, ale zpráva o blížícím se Zikmundove vojsku je od dalšího obléhání odradila. Zcela jiná situace nastala v r. 1427, kdy husité stíhali smerem k Tachovu prchající zbytky IV. Krížové výpravy. Tehdy se mesto kališníkum vzdalo, tachovský hrad, obsazený údajne 1400 obránci, kapituloval až po nekolika dnech. Významnou úlohu sehrál Tachov také pri V. krížové výprave v r. 1431, kdy odolal ctrnáctidennímu obléhání križáckých vojsk.
O tri roky pozdeji náležel však Tachov opet katolickému šlechtici Jindrichovi z Metelska král Zikmund potvrzoval meštanum jejich stará privilégia. Ve druhé polovine 15.století vlastnili Tachov Gutštejnové, za jejich vlády postihly mesto ctyri nicivé požáry. V 16. století se jako zástavní držitelé mesta pripomínají Pluhové z Rabštejna a Lobkovicové.
Na pocátku 17. století žilo ve meste témer 400 rodin, z nichž bylo 15 židovských. V roce 1848 mel Tachov 287 židovských obyvatel. Židé meli ve meste vlastní ctvrt, školu, synagogu a hrbitov.
Prubeh 17.století se v dejinách mesta projevuje velice nepríznive. V r. 1623 bylo ponicené mesto, které se ješte nevzpamatovalo z velkého požáru v r. 1616, prodáno Janu Filipovi Husmannovi z Namédy. Tímto zpusobem byl Tachov potrestán císarem Ferdinandem II. za úcast v protihabsburském povstání. Od té doby se stal poddanským mestem s omezenými právy a prišel o statky, které mu byly zastaveny. Za Husmanna, se kterým melo mesto velké spory, probíhala násilná rekatolizace a pozvolná germanizace Tachova. Tachovské meštany navíc sužovaly útrapy tricetileté války. V r. 1641, 1642, 1647 a 1648 bylo mesto z cásti nebo zcela vypáleno a poniceno švédskými vojsky.
Od r. 1664 prechází Tachov na Jana Antonína Losyho z Losimthalu, jehož potomci prodávají panství v r.1784 Windischgrätzum. Losyové zahájili prestavbu starého tachovského hradu v prostorný barokní zámek, který byl za Winischgrätzu znovu nákladne prestaven a klasicistne upraven. Clenové obou rodu se venovali hospodarení na panství jeho stálému rozširování.
Za Windischgrätzu dosáhl tachovský velkostatek úctyhodné rozlohy, obsahoval mimo vlastního mesta témer 50 vsí a radu dvoru.
Svetecký kostel byl v té dobe upraven na zámek a nedaleko od neho vystavena známá jízdárna.
V r.1869 mel Tachov 3857 obyvatel, kterí žili v 505 domech. Roku 1930 dosáhl pocet obyvatel témer 7000. Po výmene obyvatelstva a odsunu sudetských Nemcu v r. 1945 pocet poklesl a v r. 1950 mel Tachov pouze 4073 obyvatel. Nyní zde žije asi 13 000 obcanu.
Stadt Tachov gehoert zu den aeltesten besidelten Platzen in Westboehmen. Erste Information kommt aus dem Jahre 1126. Zur Zeit hat die Stadt 13000 Einwohner.