Milavecské mohyly

Prubeh archeologického výzkumu milavecských mohylníku má dávnou historii. Sedláci z Milavec se s pravekými nálezy z mohyl setkávali zrejme již od stredoveku, kdy pri práci v lese nebo na polích casto tyto pradávné hroby poškodili pri obdelávání pudy. V minulém století se nekteré z mohyl staly i zdrojem kamene, který obsahovaly. K prvnímu cílevedomému pokusu o výzkum mohyly došlo v r. 1878.
Tehdy získal milavecský rídící ucitel V. Záhorík nekolik sousedu ze vsi. V nadeji na pocetné nálezy si vybrali z mohyl tu nejvetší. Výsledky výzkumu byly publikovány v Archeologických rozhledech z r. 1882 J. Smolíkem.

Zájem o milavecské mohyly propukl v dobe, kdy zkoumání pravekých lokalit a hledání predevším starožitností z bronzu se stalo urcitou módní záležitostí. Tato s nadšením vykonávaná obrozenecká práce zamestnávala predevším venkovskou inteligenci - ucitele a faráre. V mnoha prípadech se do výzkumu financne zapojili i majitelé panství, na jejichž území mohyly ležely. Ke zcela unikátním nálezum, které milavecské pohrebište proslavily, došlo ale teprve v r. 1883. V tomto roce obnovil ucitel Záhorík výzkum mohyl, kterého se vedle žáku a studentu theologie s nadšením zúcastnil také farár Lang. Po trech dnech namáhavé práce bez viditelných výsledku prestala vetšinu studentu práce bavit :-) a Lang se Záhoríkem kopali sami s pomocí nekolik dalších nadšencu. Pro výzkum si zvolili nejvetší z dvanácti mohyl, položených na rozhraní milavecského a chrastavického katastru. Vyvýšenina obsahovala ve skutecnosti dva kamenné objekty. V prvním byla ukryta popelnice, chránená kruhem svisle zasazených kamenu prekrytých mohutným placákem. Druhý kamenný kužel obsahoval žárový hrob uložený v jamce a doplnený nevšedne velkou kolekcí bronzových milodaru. Nálezci byli okouzleni bronzovým mecem uloženým v rozpadlé pochve, vyrobené ze dreva a kuže. Nejcennejší nález vydala mohyla 12. zárí 1883. kdy Záhorík s Langem opatrne nožem ocistili a potom z pudy vyjmuli známý milavecský vozík. Na podvozku se ctyrmi koly stála nádoba z bronzového plechu, která se po vyjmutí rychle rozpadla. Výjimecnost zkoumané mohyly dokresluje rovnež Langova zpráva, v níž tvrdí, že mohyla dosahovala výšky 2,50 m, prumeru 20 m a bylo z ní po vykopání odvezeno 18 for kremene a 10-12 for jiných druhu kamene. Objevené starožitnosti darovali nálezci Národnímu muzeu v Praze. Kopie vozíku a dalších artefaktu najdete v domažlickém muzeu.
Již Languv soucasník Dr. Smolík, který první milavecské nálezy popsal na stránkách Archeologických rozhledu, naznacil, že výzkum byl proveden neodborne a s minimální dokumentací. Celou událost komentoval mimo jiné slovy: „Byla to zkrátka vlastenecká práce, kterou zde nemalým namáháním po 8 dní podnikali mužové horlive zaujatí pro staré památky naší vlasti...“

Je jisté, že dnešní archeolog by vedeckým výzkumem mohyly a laboratorním vyhodnocením nálezu získal nesrovnatelne vetší pocet informací. Na pocátku cesty k vedecké archeologii však museli stát nadšenci a prukopníci, mezi nimiž má Lang se svými spolupracovníky cestné místo.

Správné casové zarazení milavecských nálezu do mladší doby bronzové bylo provedeno teprve v r. 1922 J. Eisnerem. Tehdy se také ujal název milavecská kultura.
V nedávné dobe se milavecským nálezum venovali podrobneji archeoložky Eva Cujanová-Jílková a Olga Kytlicová. Pri novém zpracování materiálu z mohyly s vozíkem, která byla oznacena pracovním názvem C1, byly tak získány další informace, které znacne rozširují naše vedomosti o této výjimecné mohyle. Mimo bronzového vozíku obsahovala mohyla také cásti dreveného vozu, z nehož se zachovalo bronzové kování. Kresebne byl rekonstruován kožený pancír dávného bojovníka s bronzovými ozdobami a tepaným límcem. Je dosud jedinou bezpecne doloženou ochrannou zbrojí svého druhu ve strední Evrope. Výzbroj a výstroj bojovníka tvorily vedle mece i bronzová dýka, nuž, jehlice, drevený štít, britva, kožený pásek prošitý bronzovým drátem, picí souprava složená ze trí bronzových nádobek a další drobnosti.
Po vyhodnocení materiálu z mohyly C1 usuzuje Dr. Kytlicová, že v mohyle byl pohrben jeden ze sedmi nejvýznamnejších mužu, kterí v prubehu šesti staletí žili na území celé strední Evropy. Milavecský pohreb datovaný do 13. stol. pr. n. l. je však ze všech srovnatelných pohrbu nejstarší. Tato skutecnost vede k domnenkám, že snad práve na Domažlicku existovaly nejstarší dílny, které ve strední Evrope vyrábely nádoby z bronzu.
Nekropole, na níž byli vedle nejvýznamnejšího muže pohrbeni v jedenácti mohylách další významní bojovníci, plnila svoji funkci v prubehu 13. stol. pr. n. l., ale na pocátku 12. stol. pr. n. l. zanikla. Do její blízkosti mužeme pravdepodobne klást také sídlo tohoto pradávného vudce, jehož podíl na tvorbe pravekých dejin širokého regionu byl jiste dominantní. Dnes „Langovo“ pohrebište pokrývá hustý borový les, který svými koreny pomalu proniká do nitra mohyl. Nekteré z nich nebyly dosud prokopány. Dokoncen nebyl ani výzkum mohyly s vozíkem. Je proto možné, že prípadný revizní výzkum zde muže v budoucnu odhalit nové doplnující skutecnosti a opet poodhalit jejich tisíciletá tajemství...