Zacatek naseho povidani bych
pojal jako takovou upoutavku na jednu existujici krasnou
vyhlidkovou cache GCK56G , ktera je tematicky spriznena s
touto.
Povest o Skalnim hradu
Zilami obchodnich stezek pohranicnim hvozdem mezi Cechami a
Luzici preleval obchod sve zbozi i penize za ne strzene z jedne
strany na druhou. Jedna ze stezek, Zahvozdska ( Zahostska ), vedla
od pevneho pozemniho hradu Frydlantu temnym pralesem do uzkeho a
hlubokeho sedla Jizerskych hor mezi Spicakem a Strzovym, do udoli
Nisy a dale do Cech. Nebyla cesta po ni jista. Jak zmizel za
navrsim, uzavirajicim hluboke udoli Smede, frydlantsky hrad s
mohutnou vezi, vyvstal kupcum vstríc lesnaty val, nez se
zase objevilo v plne krase slunce volne bezlese krajiny. Na zserele
stezce, klikate se vinouci na hrebem hor, ztichly vzdy hlasy kupcu
i doprovodne celedi. Kupci pred vjezdem do pralesa vytahovali
hromove kliny, svecene skapulire i suche byli, ktere je mely
chranit od vseho zleho a peclive pripinali opasky, v nichz meli
ukryty strzene penize. Bylo take proc se mit na pozoru. Cesta lesy
byla nejista. V lesnich tisinach mezi skalami pod samym sedlem
strahovala loupezna chasa ze Skalniho hradu. 
Nad vrcholky letitych buku a jedli vyrustaly tmave,
hrube zrnite zulove skaliny, prikre do hloubky spadajici, na nichz
stal nerozlehli, ale pevny dreveny hradek. Z frydlantske roviny
nebyl k spatreni, pristup k nemu zmolami a trasovisky byl znam jen
jeho obyvatelum. I sam vstup do hradku uzkou skalni siji po sporych
stupech v zule vysekanych, dovolujici pruchod jen jedne osobe,
ktery shury se dal hajit i jednim clovekem, zvysoval naprostou
bezpecnost loupeznickeho hnizda. Hlidka lapku, vysunuta v kraji
lesa na osamele skale, spolehlive z cesty viditelnym znamenim
hlasila posadce hradku prochazejici kupce i to, zda jdou sami, nebo
s doprovodem strazi frydlantskeho hradu. V tom pripade cesta lesy
byla bezpecna, protoze lotrici se neodvazili proti karavane po zuby
ozbrojene. Jednou, bylo to v lete, smerovala k horam nevelka
obchodni vyprava az od Baltickeho more. Jeji vudce se dobre vyptal
na hrade na smer pouti a byl rad, kdyz slysel, ze v lesich je ticho
a bezpecno, protoze jiz dlouho nebylo slyset o prepadu. Doufal, ze
jeste za dne dojdou do Liberce. Po kratke ceste mezi letem
vyprahlymi poli vjeli se svymi soumary do mileho stinu lesa. Jejich
oci zbystrely, neklidne pozorovaly kazde hnuti snitek stromu. Les
byl klidny a letnim polednem vydechoval mdlou vuni zetleleho listi.
Soumari i lide v parnu zvolnili kroky, ktere hluse zvonily na
stoupajíci kamenite ceste. Nahle se ozval skrek, ktery byl
signalem hlidky k cinu. Od skal, ze stinu lesa, odzadu zaskocili
lapkove kupce. Nez se vzpamatovali, byli spoutani. Mezi nimi i
slicna pani, chot nacelnika kupecke druziny. Bohata byla korist
loupeznicka, protoze kupci do Prahy vezli vzacny a drahy jantar. Ve
skalnim hnizde bylo veselo. Ze kupci byli cizinci neznalí
domaci reci, nebylo nadeje na vykupne, a proto je vsechny v
lotrovske pelesi utratili. Jen slicnou pani, ktera se zalibila
hradnimu hejtmanovi, usetrili. Stala se nedobrovolnym veznem ve
Skalnim hradu. Kdyz se po dlouhych tydnech naucila jejich reci a ve
Frydlante davno zapomneli na kupeckou vypravu s jantarem, poselali
ji lupici do mesta na nakupy. Nebylo obav, ze by ji nekdo,
prestrojenou za mestanku poznal. Verili, ze je na ni ve vsem
spolehnuti , protote nikdy nereptala. 
Jela – li do Frydlantu
za nakupem tajnou stezkou daleko od obecne obchodni, jen jim
znamou, vyvadel ji k okraji lesa jeden z lapku a cekal na ni, kdyz
se vracela. Ale mylili se. Jak mohla zapomenout na hruzny obraz
smrti sveho manzela, zjevujici se ji kazde noci ve spanku. Jednoho
dne, kdyz byla opet ve Frydlante, drive nez ke kramu zamirily jeji
kroky k pysnemu hradu a dozadovala se rozmluvy se samotnym panem.
Byla vpustena a vratila se po dlouhe chvili. Vzdouvajici se kapsar
jeji sukne napovidal, ze cosi s sebou nese a pred zraky ukryva.
Kdyz jako jindy opatrila potrebne zbozi, vracela se k lesum do
sveho nedobrovolneho vezeni. Tu predala tezke, plne vaky cekajicimu
pruvodci a kracela lesnim serem za nim. Ten nevidel, jak co chvili
se jeji ruka ponorila do hluboke kapsy a jak z ni vzdy po nekolika
krocich spadlo cosi do mekke lesni prsti. To bylo v casnem jaru,
kdy i posledni snih v lesnich tisinach se rozplynul pod hrejivymi
paprsky slunce. Pak sedavala mlada zena na skalnate rimse pred
hradkem vyhlizejic svou spasu. Ta se blizila, jakmile nachova lecha
a jine kvetiny vzkvetly mezi mladou travou lesniho porostu. Den za
dnem mijely a pani odchazela na luzko s obavami, zda vysvobozeni
prijde. Az jednoho rana ji prekvapil na hradku nezvykly ruch. Brzy
se dovedela proc. Hlaska na skale dala poplasne znameni a brzy
pribehl i sam strazny, ze zahledl od Frydlantu blizici se valny
houf ozbrojencu. Hejtman ho vyslechl a vratil ho na skalni
pozorovatelnu. Kdyby hrozilo nebezpeci , at rychle prijde se
spravou. Ale posel se nevratil. Nebylo take proc. Jiste to byla jen
lovecka vyprava frydlantskeho pana, protoze z cesty odbocila k
Hejnicim. 
Co strazny nevidel, bylo jak pri
vstupu do lesa seskocily prvni zbrojnosi z koni , jak se pozorne
divaji do travy a jak jeden z nich radostne utrhl cerveny kvet bobu
a podava jej svemu panu. Ten se spokojene usmal, porucil zbrojnosum
at jdou dale, at je vedou, ze jsou na dobre ceste. A byli. Co
chvili se shybli, aby utrhli novy rudy kvet. Jejich ohnivy svit
znacil cestu k loupeznickemu sidlu. Vyznacila ji neboha pani, kdyz
z kapsy trousila nezvykly panuv dar. Tise jako stiny jeli mstitele
ke skalnimu hnizdu. Tam byli bez obav a oddali se proto lenosnemu
spanku. Zatim frydlantsti, jak prijeli mezi skaly, sesedli z koni a
opesali pokracovali nehlucne v ceste, az se pred nimi zjevila
drevena staveni Skalniho hradu. Bylo v nem ticho. Síje mezi
skalami byla volna a vybizela ke vstupu. S pripravenou zbrani
vnikly zbrojnosi na nadvori hradku. Nez lapkove poznali nebezpeci,
bylo pozde, do jednoho byli zjimani. Jen jejich hejtman chybel. Ten
v posledni chvili vyskocil oknem na skalni plosinu pred stavenim.
Jake bylo jeho prekvapeni, kdyz tu videl svou vezenkyni v nadhernem
sate. Pochopil, ze ona zradila. Bleskurychle k ni priskocil a vlekl
ji k okraji skaly. Nez mohli osvoboditele nestastne prispet k
zachrane, vrhl ji s kledbou do hloubky a sam skocil za ni. Loupezny
hradek lehl popelem. Jen neznamou, ktera pomohla ocistit kraj od
zbojniku, frydlantsti v poctivosti pohrbili na hrbitove u kostela a
z rozkazu panova jeji hrob dlouho zdobili rudymi kvety bobu.
puvodni text: Z knihy Certi na Jestedu od Fr. Patocky zkratil a
upravil Myval
Ze Skalniho hradu pry vedla tajna chodba, ktera ustila v
loupeznicke jeskyni...
Vorbachova Loupeznicka
jeskyne
Petr Vorbach byl silnicnim lupicem, ktery spolecne se
svymi 12 kumpany (jednim z nich byl i novovesky rychtar)
zneprijemnoval zivot obchodnikum i pocestnym putujicim v 15.
stoleti mezi Libercem a Frydlantem. Sidlil v zulove jeskyni
uprostred neprostupnych oldrichovskych lesu.
velikost jeskyne 5x3x2m, velikost
vchodu 60x50cm
technicka: V nasledujicich radcich se vyskytuje
starobyle povolani osetrovatele kozi - kozeluh. 
Surovou kuzi nejprve hrube oskrabal od zbytku
tuku, macel a pral ve vode. Rozmacenou kuzi nasledne zbavil chlupu
(napr. s pomoci vapna), takze vznikla tzv. holina. Holina se dale
morila a zpracovavala trislenim (trislovina se ziskavala z kury -
smrku, brizy, ovocnych stromu apod.), pripadne hlinitymi solemi ci
pusobenim ruznych tuku (zejmena rybich). Nakonec kozeluh kuzi
serezaval (postruhoval), aby docilil stejnomerne tloustky... Pokud
se chcete dozvedet vice, tak navstivte tuto stranku
Pri svem patrani po detailech o tomto tajemnem miste jsem
narazil ve starych kronikach frydlantskeho kraje na jednu kratickou
zminku (volny preklad ze starocestiny):
"... jakehosi dne se v hospode U prazdneho mesce prorekl kozeluh
Wassl, ze pri pri jedne sve potulce narazil v lesich na zdobenou
truhlici. Ani chvili nevahal a odvlekl ji ihned k sobe domu, kde se
teprve odvazil ji otevrit. Po te uzasem onemel. Jeste kdyz to
vypravoval, tak vzrusenim lapal po dechu. Uvnitr se pry nachazelo
sedesat devet barevnych pentli do vlasu, tri stribrne dyky, sest
cizokrajnych hanbatych sosek a patnact lotu draheho kameni. Zprava
se zacala sirit mezi lidmi rychlosti splaseneho kone. Kazdy chtel
videt cizokrajne sosky. Jenomze Wassl byl neoblomny jako skala a
nikomu nic neukazal. Jak se novina rozsirovala, tak jeho osoba
rostla. Pomalu ze dne na den se ze sprosteho smradare kozeluha stal
uznavany obcan. Rikalo se o nem, ze obral o lup samotneho Vorbacha.
Wassl vida, jaky carovny dopad mela jeho opilecka pycha na jeho
postaveni ve spolecenskem zebricku, se snazil prizivovat prave
rozhoreny plamen zvedavosti obcasnym ledabylym prohozenim o dalsich
castech pokladu. 
Tuhle se zminil, ze tech
sest set devet neznamych semen si vysadi na svou zahradku a
vyrostou mu z nich treba ty melouny, ktere kdysi zahledl na panskem
stole. Jindy zase, ze si na svou svatbu oblekne urcite nejakou z
tech dvou ozdobnych vysivanych kazajek, protoze ted, kdyz ma o pet
set pet grosu navic, se o nej zenske rovnou poperou. Situace kolem
pokladu se zacala cim dal vic priostrovat. Vsechno to spelo k
nevyhnutelnemu konci. Osudny den nastal brzy. Brzy po ranu zaklepal
u kozeluhovych dveri posel z frydlantskeho hradu, ze se ma druheho
dne dostavit k panu z Birstejna a promluvit s nim o jakesi
znepokojive zprave, ktera se k nemu donesla. V tu chvili Wasslovi
spadla celist a rozklapala se mu kolena. Po cely zbytek dne z neho
nevypadlo ani slovo, svuj kram zavrel predcasne a po te zalezl
dovnitr a nebylo po nem vidu ani slechu, ta tam bylo jeho hrde a
vychloubacne naparovani. Kozeluh Wassl byl nalezen druhy den pozde
odpoledne podrezany ve sve dilne. Neni znamo, zda zemrel vlastni
rukou nebo rukou nejakeho zavistiveho lacneho souseda ci si pro nej
dosel sam Petr Vorbach. Kazdopadne se zadny poklad u nej doma
nenasel..."
At uz to bylo jakkoli, obavany Petr Vorbach byl o par mesicu
pozdeji na to chycen a 30.11 1470 ve Zhorelci obesen. A tak bylo v
oldrichovskych lesich zase na chvili bezpecno.
- zjistene souradnice vas zavedou k
zaslemu letopoctu
citelne dvouciferne cislo = A
- k samotne loupeznicke jeskyni se dostanete pomoci
jednoducheho vypoctu
Nxx xx,(x-2*A+9)
Exx xx,(x-2*A-14)
kde x jsou zjistene souradnice letopoctu
cislo B zjistite, kdyz
spocitate vsechny vetsi otvory ve stenach uvnitr jeskyne (vcetne
vchodu)
- poklad se nachazi na nasledujicich souradnicich
Nyy yy,(A-y-10)(y+B-3)(B+3)
Eyy yy,(y+B-4)(y+1)(y-B-1)
kde y jsou zjistene souradnice jeskyne
Preji Vam krasne pocasi, pevne nervy a hezky
zazitek z lovu.
vesela historka z nataceni: Docela vam zavidim, ze
budete mit k dispozici nejake souradnice. Ja onu jeskyni navstivil
jednou pred vice jak 10 lety a ted jsem ji asi 3 hodiny hledal, z
toho 2 v desti...