If you need informations in english, look at the bottom of this webpage.
Svobodnej národ - The Wee Free Men
Vysvětlivky na úvod
Nac mac Fíglové
(alias piktmužíci, Svobodnej národ)
Nac mac Fíglové jsou nejnebezpečnější ze všech malých národů, zvláště jsou-li opilí. Milují pitky, pranice (prálky) a kradou jako straky. Přesněji řečeno ukradnou všechno, co není přibito, a když je to přibito, ukradnou i hřebíky, které k tomu byly použity. Na druhé straně ti, kdo s nimi přišli do bližšího styku a přežili to, říkají, že jsou Nac mac Fíglové neuvěřitelně věrní, silní, houževnatí, odvážní a - svým vlastním způsobem - velmi počestní. (Tak například nikdy neokradou člověka, který nic nemá.)
Průměrný Fígl mužského pohlaví (ženy jsou u Fíglů velmi vzácné) je asi patnáct centimetrů vysoký, má výrazně ryšavé vlasy, kůží téměř modrou díky hustému modrému tetování a barvě zvané boryt, a jestli vidíte tyhle podrobnosti, jste pravděpodobně tak blízko, že vás vzápětí praští. Fígl na sobě bude mít kilt z nějakého starého hadříku nebo kousku myší kožešiny, protože mezi Fígly se náležitost k jistému klanu prokazuje tetováním, nikoliv barvou kiltu. Mohl by mít helmici z králičí lebky. Fíglové si také často zdobí vousy a vlasy peříčky, korálky a čímkoliv, co se jím zalíbí. Téměř jistě mu bude u pasu viset meč, í když ten nosí více méně pro ozdobu, protože v boji dávají pictmužíci přednost kopancům a úderům hlavou.
Historie a víra
Prapůvod Fíglů je ztracen v pověstných mlhách času. Oni sami tvrdí, že bylí vyobcováni z Říše víl Královnou víl, protože protestovali proti její zlovolné a tyranské vládě.
Ostatní tvrdí, že je vykopli, protože byli permanentně neboli v jednom kuse a pořád ožralí.
O jejich víře je známo jen velmi málo, prakticky nic, snad jen jedna věc: oni si myslí, že jsou mrtví. Líbí se jim náš svět ozářený sluncem, s horami a modrým nebem a věcmi, o které lze bojovat. Tak úžasný svět nemůže být přístupný hned tak někomu, říkají. Určitě je to nějaké nebe nebo Valhala, kam po smrti přicházejí stateční válečníci. To znamená, vyvozují logicky z tohoto přesvědčení, že oni už žili v nějakém jiném světě (Zemi živých), zemřeli tam jako odvážní válečníci a dostalo se jim té odměny, že přišli sem.
Zvyky a životní prostředí
Pictmužíci nevěří psanému textu. Jsou přesvědčeni, že když někdo napíše jejich jméno, půjdou do vězení. Jejich meče dokonce v přítomnosti právníků světélkují.
Klany Nac mac Fíglů už tradičně žijí v pohřebních pahorcích pradávných králů, kde si hloubí útulné jeskyně v ukrytém zlatě. Na pahorcích obvykle rostou dva tři starší stromy nebo ostrůvek trnitého křoví. A bude tam taky, pochopitelně, králičí nora. Fíglí nora vypadá jako obyčejná králičí nora. Jsou kolem ní bobky, a pokud je zdejší skupina Fíglů dostatečně nápaditá, pak i chomáče králičí srsti.
Svět Nac mac Fíglů tam dole vypadá tak trochu jako úl, ve kterém je ovšem mnohem méně medu a mnohem více jízlivosti a žihadel.
Královna klanu se nazývá kelda a s postupujícím časem je matkou prakticky všech mužů v klanu. Jejímu muži se říká Velký muž nebo taky Velkej chlap..
Z knihy "Víly a jak se jim vyhnout" od slečny Bystromily Klíštové
Mohyly předků
"Koukejte, co sem zčóroval," ozval se ve vchodu do mohyly veselý hlas Poťapaného Vildy. Všichni Fíglové se na nej zvědavě podívali.
"Šak totok je zvláštní mázání na ovce!" zvolal Rob Kterýten, jež se neomylně vrhl ke flašce "I to sa naslopem!". Vytrhl zetlelý špunt a z láhve vypadla ošuntělá listina. Všichni Fíglové utichli a začali pomalu couvat ven.
"Klid, nehlupnite! " volal Viliam, místní bard. "Je to jen papejr! "
Rob Kterýten couvl a vyděšeně zašeptal: "Dyť to je šalba nějakejch právníkůch, dyť tě můžou aj zbásnouť!" Viliam rozbalil s úšklebkem papír a začal opatrně předčítat: Vydejte se po pamětech předkův ... Rob Kterýten si zakryl oči otočené v sloup. ... jděte po jejich stopách a budete odměněni slopem nevídaným jakož i prachama a pokladem velikým... Při zmínce o slopu Rob ožil. "Hm ... to by sa mělo oprubovat!"
"Ale kam jako máme valiť? To tam napsáno néni, co?" optal se pochybovačně Yan Habáně.
"No néni" odpoveděl Viliam. "Ale zato je tu načmárnutej jakýs obrázek" pokračoval a ukázal Yanovi ušmudlanou listinu.
"Co to má bejt, totok?" divil se Yan. "Dyk to vypadá jak hromada hnoja s ňákejma vlnovkama."
"U psí nohy. To néni hromada hnoja, to je Mokrej kopec!" ozval se Hamiš, který v klanu zastával funkci letce - průzkumníka. Z toho duvodu znal i vzdálenejší okolí jejich mohyly a zároveň měl i nejvetší představivost a nejlepší orientaci.
"Ajto, to by mohlo bejt. Po pamětech predkův - myšluju, že to bude Mohyla otců" souhlasil Rob Kterýten a přestal se drbat ve vousech. "Chlapi, kvaltujem, šak včíl už víme kam." zavelel a jejich domovská nora se vyprázdnila jako mávnutím kouzelným proutkem.
O pár kilometrů dál a pár hodin později dorazil dav Fíglů na dohled od Mohyly otců. Jako by na ně dýchla jejich vlastní historie. Dokonce se přestali pošťuchovat a prát mezi sebou.
"Jézusmarjá, aby se tak v tej noře usadil ňákej hopkáč." řekl Hamiš, který byl, díky své velikosti, o něco méně bojovný, než ostatní Fíglové.
"Tak ať" odpověděl mu Yan Habáně. "Poletí z tama, jak namydlené íhovado.."
Jenomže když přišli k mohyle, čekalo je jiné prekvapení. "Bědoš, bědoš, jejky, jejky" zalamentovat Poťapanej Vilda. "Je to škaredý, tá mohyla je plná vody. Jak máme hledat cosi v tej vode? Šak je to studený a mokrý ..."
"Žáden nebude ništ hledať." odpověděl mu po chvíli přemýšlení Rob. "Šak doma nikdo poklad neschovává, no nae?"
"Ajto" souhlasil Viliam-bard. "Musíme sa popídit dál na kopci."
"No jo, ale kudy tam?" zeptal se Hamiš.
"Kudy, kudy, polovica s Viliamem vlevo a druhá se mnou vpravo. A ty budeš kukať shůra a radit, Hamišu." odpověděl mu nedočkavě Rob. "Chlapi , co sme zač?“
"Nac mac Fíglové! Svobodnej národ! Nae králik! Nae králka! Nae lourd. Nae šéfik. My už se žádenčas od nikoho oplantať ani obláznit nedáme! Nae!" A s tímto pokřikem se vydali vzhůru, na kopec.
Cesta táhlým svahem ubíhala oběma skupinám piktmužíků celkem svižně. Sešli se opět nedaleko vršku. "Srovnal som jedného paroháca." halasil už z dálky Rob Kterýten. "Dal jsem mu do lebeně takú ránu, až mu paroh upad ..."
"Robe Kterýtene" obořil se na něj Viliam, který byl přeci jen o něco starší a (pokud se to dá tak říct) poněkud uvážlivejší. "Nejsi tady na huntu, ale hledáme poklad..." a protože Rob koukal trochu zaraženě, tak Viliam dodal "... a slop." Robovi se náhle rozsvítilo. Ve tváři by mu šlo číst jak v knize (pokud by se prostí Fíglové dokázali poprat s písmenky) a přes tu knihu náhle přelétl mrak.
"Šak já kapíruju, jen ... my sme ništ neto ... nezazízli."
"Ale my zazízli" řekl mu Viliam. "Portálisko do Světa živých a vypadalo to tam jak v tej poudačce o Obilvionu. Trá tam bude nějaké napovídání..."
Po chvíli se přiblížili k podivnému místu. Byl to malý palouk posetý kamením. Vypadal tak nejak mrtvě. Rob zastavil a chvilku přešlapoval na míste. "Tam nendem," řekl se špatně zakrývaným strachem, " portálisko beztak nefachá, to by mušelo bejt cosik vidět. Rači zíznem na druhů stranu kopca."
"Jak myšluješ, tys Velkej chlap Robe." řekl pochybovačně Viliam, ale přesto vyrazil spolu s ostatními dolů z kopce.
Když došli do údolí, krajina se témer neznatelne zmenila. Jako by zpohádkověla. Na nebi se od hlídkujícího krkavce oddělila malá černá tečka a zvolna se zvětšovala. Po chvíli se něco zavrtalo těsně vedle cesty. S hroznými nadávkami vylezl z kráteru Hamiš.
"Dobrý spřistávání,“ prohlásil Rob Kterýten. „Ty krucánky tě v každým případku zpomalily. Už ses nezvrtal do země tak hluboko jak minule. Cos nazíznul?“
"Tfuj. Totam za potokom néni vobyčajnej les. Tam začína Králčina říša." hlásil Hamiš vyndavaje si z pusy malého červíka.
"Aj jaj, tam by naši nikdá neschovávali slop. Tým jsem si jistej." řekl na to Rob. "Králku necháme pro tentokrát Králků. Mosíme najisto na druhu stranu. Pome, chlapi." Piktmužíci se unaveně a neochotně otočili a vydali se na další pochod. Po chvilce z dálky zazněl nesmělý výkřik: "Nae Králka, nae šefik ..."
Po několikahodinovém pochodu se na obzoru objevila podivná stavba ...
A nyní již máte dostatek indicií k tomu, abyste se vypravili pres Mokrou horu k Mohylám předků i vy. 
Rady a doporučení
Na shora uvedených souřadnicích je jedno z možných parkovacích míst. Nikoliv však jediné. Vaše cesta začíná na Stage 1, viz tabulku waypointu o pár řádek níže. Dál už je to brnkačka. Pokud chcete přijet vlakem, jezdí (bohužel) pouze v sobotu a v neděli. Doporučuji odlov za krásného počasí. Myslím, že nebudete litovat, když si na něj počkáte. 
Tato keška je jako stvořená pro odpolední rodinnou procházku, od parkovište k finálce je to zhruba 3 kilometry. A kousek. Zpět pak asi 1 a 1/4 km. Dobrá obuv je zde nutností, Mokrá hora (byť to není její skutečný název) je ... jak to ríct ... občas mokrá. Ať se vám cesta líbí ...
Vracejte, prosím, kešky na místo a snažte se je přiměřeně maskovat. Nejezděte autem, kam nemáte. Horské kolo může být (náruživým cyklistům) užitečné na jaře a na podzim, pokud není moc mokro. Ale doporučuji spíš pěší výpravu. Děkuji Ondrovi a Niki za organizaci eventu a skvělé souteže v Lužici. Vyhráli jsme tady nádobu, kterou najdete na konci putování. Vím, trvalo to dlouho, ale nakonec jsme svuj slib splnili.
English description
This cache (and the story) is inspired by books of fabulous writer Terry Pratchett, Discworld.
The above coordinates marked one of the possible parking place. Your journey start in Stage 1 (see table of Additional waypoints). You may arrive by train, but, unfortunately, train runs only on Saturdays and Sundays. I recommend hunting in the nice weather. You will not regret, if you'll wait for it, I think. This cache was designed for a nice family afternoon walk. It is about 3 kilometers long (from the parking place to final stage). Back way is about 1 and 1/4 km long. Good shoes are a necessity. Enjoy this trip ...
Okolo první stage dávejte pozor, je zde několik nezakrytých děr! Z tohoto důvodu taktéž nedoporučuji noční odlov.
Pay attention around the first stage, there are several uncovered holes! I don't recommend night hunting.