Do pohadkove serie jeste patri:
GC1915F - Statecny vojak (jiz archivovana cache)
GC191KT - Mlady kovar (jiz archivovana cache)
GC1FZ30 - Zeljesboj (jiz archivovana cache)
GC1MF1K - Certuv ukopteny bratr (jiz archivovana cache)
GC1X7ZP - Kralovsky syn a dablova dcera (jiz archivovana cache)
GC208VZ - Chytry Martin
GC2EAD0 - Postacka pohadka aneb Geo-Post Office cache
Princezna ze Rmutného dolu
autor: Johann Wolf
V casech, kdy bylo krásneji na svete než dnes, se stalo, že jednomu strážmistrovi prišel vojenský život únavný, a tak dezertoval. V prvním hostinci za hranicemi si udelal prestávku, nebot jel velmi zostra a byl unavený on i jeho kun. Nesedel dlouho ve svetnici, když po zemské silnici nekdo pricválal a zastavil u hostince. Matyáš se podíval oknem ven a uvidel dva husary. Nyní byla každá rada drahá, nebot si myslel, že oni prijeli, aby ho zajali. Rekl tedy spešne hostinskému, že je dezertér, a ten dobrý muž jej ukryl ve vedlejší komore. Ti dva husari vešli dovnitr a ptali se: „Neprijel sem strážmistr od husaru?“ „O tom nic nevím.“ odvetil jim hostinský. „Tady žádná lež nepomuže,“ rekli husari: „my jsme jeho kone ve stáji videli, musí tu být; ale muže vyjít ven, nebot my jsme také dezertovali.“ Když to Matyáš uslyšel, vyskocil z komory ven a zvolal: „Tak budte vítáni, braši!“ A byli ti tri veselí a dobré mysli. Nakonec Matyáš pravil: „Nebylo by dobré, abychom dál jeli spolecne. Jedte dopredu, já vás cestou dohoním.“
Tak se stalo, husari se vydali na cestu a asi ctvrt hodiny nato je následoval Matyáš. Byl již hodinu na ceste, když narazil na dva drevorubce; ptal se jich, zda kolem jeli dva husari. „Ano, pred hodinou.“ znela odpoved. Tu jel tedy Matyáš ostreji, a když ujel pekný kus cesty, potkal na ceste dva lidi, co tam kámen roztloukali. „Jeli tudy dva husari?“ zeptal se. „Ano, asi pred dvema hodinami.“ odvetili mu ti lidé. Tu jel Matyáš ješte ostreji a prijel na trojcestí. Co si nyní pocít? „Nechám to na svém koni,“ pomyslel si: „možná ví správnou cestu lépe než já.“
Kun odbocil doprava do lesa a jeli a jeli a les byl cím dál tím temnejší a temnejší, až nakonec clovek ruku pred ocima nevidel. Najednou se kun zarazil a ani za nic nechtel dál. Matyáš tedy sestoupil a ohledával zemi; zjistil, že stojí na kraji hluboké propasti. Vrátil se zpet, privázal kone k nejbližšímu stromu a uložil se, aby vyckal dne a uvidel, kde vlastne jsou. Za nejakou chvíli vyšel zpoza težkých cerných mraku ovšem mesíc a on uvidel, že pred nimi stojí velký cerný zámek a v jednom okne zárí svetlo. Nasednul tedy opet na kone a jel k zámku. Když prijel k mostu, sám od sebe se spustil dolu a on pricválal na zámecký dvur. Brzy k nemu pristoupilo mnoho cerných sloužících, vzali mu kone a zavedli ho do stáje a jeho samotného vedli do zámku do jednoho sálu, který byl taky celý cerný. Tam byla prostrena skvostná tabule s jídlem všeho druhu; jen mísy, talíre, vidlicky a nože byly cerné. S tím si ovšem Matyáš nelámal hlavu, nebot byl unavený a velmi hladový, a tak si nechal výtecne chutnat.
O hodine jedenácté se otevrely dvere a dovnitr vstoupila krásná panna v královském šate, byla celá v cerném a doprovázely ji po stranách dve komorné. Princezna Matyáše prátelsky pozdravila a pravila: „Na tebe jsem cekala mnoho set let, nebot ty mužeš být muj vysvoboditel. Musíš tu po tri noci spát a mlcet a nebát se niceho, co se kolem tebe bude dít. Když ten težký úkol splníš, budeme pak štastní na vecné casy!“ „To udelám rád!“ rekl Matyáš: „Kdo tak dlouho jako já sloužil a v tolika bitvách byl, ten se naucil strachu poroucet.“ „Jen se predcasne neraduj.“ rekla princezna, spanile se na nej usmála a odešla i s komornými pryc. Matyáš byl v sedmém nebi, nebot princezna byla tak krásná a jeho srdce k ní vzplanulo cistou láskou. Uložil se blažene do cerné postele, která stála vedle v nádherné cerné ložnici, ale na spánek ani nepomyslil.
Když odbila dvanáctá hodina, ozvala se rána, jakoby mel celý svet puknout. V tom okamžiku se rozletely dvere a dovnitr vstoupili tri cerní muži a sedli si ke stolu. Jeden z nich vytáhnul z kapsy karty, zamíchal je a rekl: „Jsme tri, ale ke hre je treba ctyr!“ „Ten ctvrtý je strážmistr od husaru, který vedle leží v posteli.“ rekl druhý muž. „Já ho privedu, musí hrát s námi!“ rekl tretí a šel k posteli a pozval Matyáše ke hre. Ten vstal, sedl si k nim a hrál s nimi, pestí bouchal do stolu, když trumfoval, zvítezil nebo prohrál. Ale sluvko nepronesl ani jedno. Ti druzí nelitovali žádné námahy, aby ho k reci primeli, ptali se ho na všelicos, spílali mu, delali, jako by ho chteli bíti, ale on zustal zcela klidný a mlcenlivý.
Tu odbila jedna hodina, ti muži popadli ve spechu karty a byli pryc. Matyáš si lehnul do postele a spal až do bílého rána. Sloužící mu prinesli, sotva vstal, snídani, meli nyní obliceje bílé a ružové, jako jiní lidé, misky a šálky mely bílé okraje, nože a lžicky bílé strenky, pokrývka a polštár a prosteradlo v ložnici též zbelely. Tu se otevrely dvere a vstoupila princezna, pozdravila Matyáše ješte prátelšteji jako prve a on videl, že mela bílý závoj, který jí padal až na hrud. „Ješte dve noci vytrvej, muj vysvoboditeli,“ rekla: „ vše bude dobré. Netrap se nicím, co se kolem tebe bude dít, nemuže se ti nic zlého stát.“ Pak mu podala se spanilým úsmevem ruku a opet i s obema komornými zmizela. Matyášovi skákalo srdce v tele jako veverka a zapomnel na zemi i na nebesa skrze tu prekrásnou princeznu. „Kde by jen mohla být?“ pomyslel si, a protože jediné, co mu bylo zakázáno, bylo mluvení v noci, jal se tím zámkem procházet sem a tam, z komnaty do komnaty. To vám byla vznešenost a nádhera! Zlato, stríbro, samet a hedvábí všude, kam pohlédnul, že se tím nemohl clovek nabažit. Když byl s prohlídkou poslední komnaty hotov, zacal znova od té první a nic celý den nekonal, jen se díval a díval. V poledne stála na stole výtecná krme a vecer taktéž.
Okolo dvanácté hodiny pulnocní se opet ozvala desivá rána, až šindele na streše poskakovaly, okna a dvere v pantech létaly. Matyáš, který už ulehnul do postele, se posadil a díval se ke dverím. Tu prišel jeden z mužu ze vcerejšího vecera a nesl dlouhou krví potrísnenou desku, ti druzí dva meli nože, sekácek a masacku a byli celí, stejne jako ten první, od krve umazaní. Položili tu desku pres dva stoly a jali se nože brousit a sekácek a sekeru ostrit. Mezitím se domlouvali, jak Matyáše zabijí. Ten první mu chtel zaseknout sekácek do cela jako volovi, ten druhý ho chtel noži podríznout jako podsvince, ten tretí mu zase chtel masackou rozpárat bricho. Matyášovi z toho bylo trochu úzko, ale kousnul se do jazyka, aby ze sebe ani hlásku nevydal, když k nemu pricházeli, aby ho popadli. Ale ješte dríve než k posteli došli, odbila jedna hodina, a jako když do nich strelí, popadli svoje saky paky a byli pryc, dríve než by clovek rukou tlesknul. Matyáš si zhluboka oddechnul a z toho prestálého strachu usnul jako princátko.
Když se opet probudil, bylo už kolem jasné svetlo a celá ložnice zárila belostí, jen zámek na dverích byl cerný. Když mu sloužící prinesli snídani, meli na sobe bílé šaty a meli toliko cerné límce a cerné rukavice; rovnež tak princezna a její dve komorné. Jak nyní byla princezna krásná a ješte více roztomilá než prve. Do komnaty takrka vtancila plná radosti a tisknula Matyášovi ruce a pravila: „Už vydrž jen tuhle jedinou noc, muj vysvoboditeli, a niceho se neboj; nemohou ti nic udelat, to nejtežší prekonáme a budeme štastní na veky.“ Matyáš byl celý bez sebe štestím a sliboval jí, že ji vysvobodí, i kdyby ho meli na tisíc kusu rozsekat. Potom, co princezna odešla, šel Matyáš opet skrze komnaty zámku a prohlížel si jednu po druhé. Nevedel, jak by cas nejlépe zabil, tak si vše namaloval, nebot jeho otec byl malír a jeho samého v malírství vyucil, takže nyní dokázal namalovat vše, co videl.
Když pulnoc odbila, opet to zapraštelo, až sluch i zrak precházely. V tom okamžení se rozletely dvere a dovnitr vešel jeden z mužu a nesl na zádech obrovský kotel. Ten druhý pred sebou dovnitr vevalil veliký sud oleje a tretí nesl težký náklad dreva. Povesili ten kotel doprostred místnosti, nalili do nej olej a rozdelali pod tím ohen. Mezitím se tito umlouvali, jak si dnes prísne pocínati budou, nebot dosud Matyáše pouze strašili, ale dneska jej zaživa do kotle hodí. Pak ohen prohrábli tak mocne, že se Matyášovi v posteli udelalo horko a myslil si, že celý zámek musí od toho žáru vzplanouti. Matyáš si pomyslil: „Kampak na tebe s takovými strašáky, jen klidne lež a kušuj jako lišák, když mrtvého hraje.“ Když se olej varil a na hladinu vystupovaly velké bubliny, vyhrnuli si ti chlapi rukávy, zamnuli si ruce a zvolali: „Dovnitr s ním!“ A hnali se k nemu, ale tu odbila jedna hodina a zase zahrmelo, že dvere i okna v pantech létaly.
Ti tri chlapi, ohen i kotel s olejem v mžiku zmizeli, pak se v sále zažehlo tisíce svetel a byla vám to nádhera, že se to vypovedet nedá. Venku zaznela líbezná hudba, dvere se rozletely a dovnitr vešel zástup pánu a paní, na konci princezna a všichni byli v bílém ve stríbre a zlate odeni. Princezna pribehla k Matyášovi, políbila jej, objala a pravila: „Bud vítán, muj ze srdce milovaný vysvoboditeli a manželi!“ A když toto pravila, navlékla mu na prst zlatý prsten a kolem krku mu povesila zlatý retez, pak se pred ním trikráte poklonili ti vznešení páni a dámy a všude bylo výskotu a jásotu. Tu rekla princezna: „Zde více nezustaneme, musíme ze zámku do ríše mého otce. Nesmíme jet ovšem spolecne a ty musíš odjet ve svých starých šatech. Jed napred, já te budu následovat se svými dvorany, ale nedej se nicím zastavit a nikomu nedovol, aby se te rukama dotknul, to by nám prineslo velký žal.“ „Když jsem dosud vše splnil, dokážu to i nadále!“ rekl Matyáš, vyskocil na svého kone a vyjel na cestu.
Když prejel most, uvidel na konci náspu chaloupku a prede dvermi sedela starická ženicka a predla. Poprála Matyášovi dobrý den a pravila: „Co jste mi to za pána, že svuj cop necháte jen tak volne viset a nemáte ho pripevnený, jak se na správného vojáka sluší?“ Tenkráte nosívali vojáci ješte copy. Když Matyáš na cop sáhnul, opravdu mu jen tak visel a on se jej marne snažil pripevnit. Mezitím to na moste zadrkotalo, jako by na nej mnoho kocáru vjelo a ta ženicka pravila: „Tak si prece pospešte, prijíždí princezna, co si o vás pomyslí.“ Ale Matyáš nebyl s tím copem stále hotov, tak z kone seskocil a poprosil starenku, aby mu ho pripevnila. „Ze srdce ráda!“ rekla ona, nechala kolovrátek kolovrátkem a cupitala k nemu. Sotva se copu ale dotknula, tu se Matyáš sesunul k zemi a upadnul do hlubokého spánku.
Brzy nato prijela princezna i se svým dvorem. Ach jak byla z toho neštastného osudu zarmoucená, ale co se dalo delat? Napsala na papír: „Jestli mne chceš opet spatrit, najdeš mne ve Rmutném dole.“ Ten papír mu pak dala do ruky, zastrcila mu do kapsy kouzelný mešec, který nebyl nikdy prázdný, a vydala se pryc, nebot tady více zustávat nemohla a nic dalšího pro Matyáše delat nemohla.
Tak tam Matyáš ležel rok a den v hlubokém spánku dokud ten cas neminul. Pak se probudil, našel v rukou onen papír a pochopil ihned, jak byl tou starenkou oklamán. Vytasil bez váhání šavli, bežel do chaloupky, popadl tu zlou carodejnici za vlasy a zvolal: „Ted mi ukážeš cestu do Rmutného dolu nebo te na cucky rozsekám!“ Tu se jala starena horekovat a slibovala mu vše možné, když ji svou cestou nechá jíti, ale tajne opet myslela na zradu. Potom, co ji Matyáš pustil, ukázala mu cestu, po které se má vydat a kterou dozajista do Rmutného dolu dorazí. Matyáš carodejnici ješte párkrát pretáhnul pres hrbet plochou cepelí, pak vyskocil na kone a jel jako vítr pryc.
Za tri dny prijel do lesa, a když jím jel, vecer spatril v dálce svetlo. Jel tedy k nemu a prijel k chalupe, která vypadala zrovna jako poustevna. Když vešel dovnitr, sedela tam starena, kterou požádal o nocleh: „Ach, milý príteli,“ rekla starena: „kdo vás ke mne poslal, ten vám nic dobrého neprál, nebot moji synové jsou lidožrouti a ješte nikoho neušetrili. Ale vám uškodit nesmejí, nebot vy jste již dosti vytrpel, vím všechno, ukryjte se pred nimi, abyste jim do rukou nepadnul.“ Matyáš se ukryl a byl práve nejvyšší cas, nebot sotva se do bezpecí uklidil, tu to ve vzduchu zasvištelo jako pri bouri, potom se rozletely dvere a starší ze synu se hrnul dovnitr:
Clovecinu tuto cenichám, ku hostine pospíchám!“
Volal a rádil ve svetnici dokola, ale žena jej popadla za rameno a hodila ho na lavici, až to zapraštelo. „Tady sed a nehýbej se, však se najíš dosyta!“ Mezitím to venku opet zasvištelo jako kdyby priletel pták Noh, pak se dvere rozletely a dovnitr se vrítil druhý ze synu, cenichal po svetnici a rval:
Clovecinu tuto cenichám, ku hostine pospíchám!“
Tu ho starena popadla a drsne ho posadila vedle toho prvního na lavici: „Tady zustante sedet, vy klackové vecne hladoví,“ rekla jim: „a poslouchejte, co vám reknu!“ Zpocátku ješte brumlali, ale když jim starena prstem pohrozila, ztichli jako peny. Potom starena privedla Matyáše z jeho úkrytu. Když ho starší ze synu spatril, zarval: „Maticko, co je to za podivné zvíre!?!“ „To je strážmistr od husaru, muj synku,“ rekla mu žena: „a vy ho donesete do království Rmutného dolu.“ Tu zase brumlali a bruceli a pravili, že je to prílíš daleko a že on je moc težký, ale starena jim promluvila do duše, vyprávela jim jeho príbeh a tolik mluvila a mluvila, že nakonec slíbili, že ho s jeho konem do Rmutného dolu zanesou, ten mladší mel vzíti Matyáše, ten starší, protože byl silnejší, jeho kone. Matyáš obrum i starene nastotisíckrát dekoval.
Potom všichni pojedli a popili, prišel na Matyáše hluboký spánek, a když se probudil, ležel vedle svého kone v tráve a pred ním se skvelo pyšné mesto se stovkami veží. Nasednul na kone a jel do mesta a ptal se lidí, jak se to mesto jmenuje. „To je hlavní mesto království Rmutného dolu.“ rekli mu. Celý štastný vjel do mesta a toho samého dne se nechal k vojákum jako rekrut naverbovat. Když následujícího rána šel na cvicište, to se hned ukázalo, že je lepší než kdejaký kaprál ci šikovatel, tak jej král ihned jmenoval kapitánem. Mužstvo, kterému velel, vyhlíželo špatne, meli uniformy všeho druhu a k tomu ješte potrhané. Na to se nemohl Matyáš dívat a nechal je ihned do nového obléci a ty staré šaty dát chudým. Jak král kulil oci, když pri prehlídce nový kapitán se svými vojáky primašíroval. On své vlastní vojáky zkrátka nepoznával a byl tím tak uchvácen, že pozval kapitána ke svému stolu a tri dny nato jej jmenoval generálem celé kavalerie. Nyní byl teprve onen kouzelný mešec ždímán, všechny kone pro celý regiment byli prodáni a Matyáš opatril nová statná zvírata. Sto krejcíku muselo dnem a nocí šít, dokud celý regiment do nového neoblékli.
Tímto vešel generál u krále v takovou milost, že mu tento venoval kus pozemku rovnou vedle zámku a dal mu svolení, aby si tam také zámek postavil. Nyní Matyáš sednul a sám udelal plán zámku, udelal jej zrovna tak, jak byl onen zámek, na kterém princeznu vysvobodil. Potom nechal, když vše hotové stálo, tucet malíru povolat a oni museli zámek tak vymalovat, jak jim rekl a ukázal, nebot mel s sebou prinesené obrázky tech místností ze zakletého zámku. Nakonec byli opatreni sloužící a tak obleceni, jak byli sloužící princezniny v den jejího vysvobození. A to nebylo málo a peníze tekly proudem.
Zrovna když byl zámek hotov, tu prišel ke králi posel a hlásil, že za dva dny princezna dorazí, a dal mu dopis, ve kterém stálo, že ji zachránil strážmistr od husaru, ale její vysvoboditel leží v carovném spánku pred zakletým zámkem. Král si nechal hned zavolat generála a vše mu vypovedel a porucil mu, aby v cele vojska vytáhnul princezne v ústrety a radostne ji privítal. „Jak Vaše Výsost poroucí!“ rekl Matyáš a nedal na sobe nic znát.
V urcený den prekrocila princezna hranice a za velkého jásotu lidí táhla do hlavního mesta. Nepoznala Matyáše, když tento prijel, že ten zlatem a vyznamenáními ovešený generál je její vysvoboditel, nebot si myslela, že leží zacarován v hlubokém spánku pred zakletým zámkem. Když ale prišla do otcovského zámku a ten generáluv vedle postavený videla, tu se nemálo podivila a její první otázka otci u stolu byla, komuže ten nádherný a pyšný zámek patrí. „Ten patrí našemu generálovi.“ rekl král a více ji o nem ríci neumel. „Ten zámek musím hned videt!“ rekla princezna a po jídle ji tam král zavedl. Když potkali sloužící, rekla princezna: „Otce, to je podivné!“ „Copak, moje díte?“ „Ty sloužící neoblékl generál ze své hlavy!“ Když vstoupili do první komnaty, princezna zvolala: „Otce, to je podivné!“ „Copak, moje díte?“ „Tu komnatu nevymaloval generál ze své hlavy!“ Když prišli do druhé komnaty, už nic nerekla, když vešli do tretí komnaty, tu smrtelne zbledla a ve ctvrté komnate by se bezvládne sesunula k zemi, kdyby ji Matyáš, nyní v uniforme strážmistra od husaru, nezachytil. „Copak, moje díte?“ zvolal král prekvapene.
A princezna odvetila: „Toto je muj vysvoboditel a váš generál!“ a Matyáš musel její prsten i retez ukázat.
Nyní nebral jásot konce a taková vám to byla svatba, že ješte nikdy vetší celý kraj nezažil.
Cache:
Na uvedenych souradnicích muzete zaparkovat.
Doporucuji vzit si pevnejsi obuv nez sandaly, a pokud vezmete s sebou deti, davejte pozor na jejich bezpeci, at se jim nic nestane. Muze to na pisecnym povrchu trochu podklouzavat.
Na vsechny kopce, kde jsou ukryty kesky z pohadkove serie, je odsud videt.
Opet je to místo s nádherným vyhledem.
A ted to nejdulezitejsi:
Jak najit tuto kesku?
Nebude to uplne jednoduche, dostanete herni plan a spoustu ukolu, na ktere dokazete odpovedet po precteni pohadky. Pri spravnem projiti hernim planem, ziskate souradnice, ktere vas dovedou k cili.
Herni plan:
Ukoly:
U kazde odpovedi je v zavorce cislo, o kolik policek se ma popojit po hracim planu. Pokud se dostanete na speciální pole (barevne), tak si prectete ukol, který k nemu patri. Po ziskani nejnutnejsich indicii uz vypoctete souradnice snadno.
1. Proc strazmistr dezertoval? Protože vojensky život byl:
a) smutny (4)
b) nudny (5)
c) unavny (6)
2. Kolik bylo husaru, kteri také dezertovali?
a) 2 (7)
b) 3 (5)
c) 4 (3)
3. Za jak dlouho se strazmistr vydal za husarama, kteri jeli napred?
a) asi 15 min (4)
b) asi 30 min (6)
c) asi 45 min (5)
4. Koho potkal strazmistr po hodine cesty?
a) 2 loupezniky (4)
b) 2 drevorubce (3)
c) 2 lidi, co kameny roztloukali (5)
5. Koho potkal po dalsim velkem kusu cesty
a) 2 drevorubce (4)
b) 2 lidi, co kameny roztloukali (5)
c) 2 lidozrouty (3)
6. Kam po poslednim setkani prijel?
a) na rozcestí (6)
b) na križovatku (4)
c) na trojcestí (3)
7. Kdo rozhodl o smeru jizdy?
a) strazmistr (3)
b) kun (2)
c) dobra strarenka (4)
8. Co uvidel strazmistr po probuzeni v lese?
a) cerny zamek (5)
b) bily zamek (6)
c) cernobily zamek (4)
9. V kolik prisla princezna?
a) v 10 hodin (4)
b) v 11 hodin (6)
c) ve 12 hodin (5)
10. Kolik mela komornych?
a) 1 (7)
b) 2 (5)
c) 3 (6)
11. Kolik noci musi strazmistr v uplne tichosti prespat v zamku?
a) 3 (4)
b) 4 (3)
c) 5 (5)
12. Kdo prisel ve dvanáct do zamku?
a) 3 cernokneznici (4)
b) 3 cerni muzi (3)
c) 3 milovnici hazardu (2)
13. Jak dlouho ti 4 hrali kraty?
a) 1 hodinu (8)
b) 2 hodiny (7)
c) 3 hodiny (6)
14. Jak vypadali po prvni noci slouzici?
a) byli cerni (6)
b) byli sedi (5)
c) byli bili a ruzovi (4)
15.Jak vypadaly komnaty v zamku?
a) pavuciny, prach, strepy a neporadek vsude, kam se podivas (7)
b) zlato, stribro, samet a hedvabi vsude, kam se podivas (6)
c) technicke vymozenosti vsude, kam se podivas (8)
16. Jak vypadali Matyasovi nocni hosti?
a) byli celi od krve umazani (5)
b) byli opet celi v cernem (4)
c) byli bili jako smrt (3)
17.Co chtel druhy muz udelat Matyasovi?
a) chtel ho nozi podriznout jako podsvince (4)
b) chtel mu masackou rozparat bricho (6)
c) chtel mu zaseknout sekacek do cela jako volovi (5)
18. Jak vypadal zamek druhe rano?
a) cely trpytive bily (7)
b) cely jasne bily az na cerny zamek na dverich (6)
c) cely sedy (5)
19. Co si 3 muzi na Matyase vymysleli posledni vecer?
a) hranici ze dreva (5)
b) mucici nastroje (3)
c) obrovsky kotel plny variciho oleje (6)
20. Co se stalo pote, co 3 muzi nadobro zmizeli?
a) cely zamek zmizel (3)
b) zamek opet zcernal (5)
c) venku zaznela hudba a prisla princezna (4)
21. Co dala princezna Matyasovi?
a) zlaty prsten a zlaty retez (4)
b) spoustu zlata (6)
c) cely zamek (5)
22. Co se nesmi stat pri Matyasove ceste do rise princezninyho otce?
a) nesmi se otocit (4)
b) nesmi uhnout z cesty (3)
c) nesmi se ho nekdo dotknout (5)
23. Proc upadl Matyas do hlubokého spanku?
a) protoze uhnul z cesty, když se vyhybal starence (5)
b) protoze se ho starenka dotkla (4)
c) protoze se otocil na starenku (6)
24. Co napsala princezna na vzkaz pro Matyase?
a) Uz te nikdy nechci videt, porusil jsi slib. (3)
b) Jestli me chces opet spatrit, najdes me ve Rmutnem dole. (4)
c) Jestli me mas rad, najdes me i na konci sveta. (5)
25.Co mu dala do kapsy?
a) kouzelny mesec (4)
b) svuj obrazek (6)
c) kouzelny ubrousek (2)
26. Jak dlouho lezel Matyas ve hlubokem spanku?
a) rok (5)
b) dva roky (4)
c) rok a den (6)
27.Cim vyhrozoval Matyas zle carodejnici, pokud mu neukaze spravnou cestu?
a) ze ji placne parkrat pres hrbet (6)
b) ze ji rozseka na cucky (5)
c) ze ji upali (4)
28. Kam ho zla carodejnice poslala?
a) k lidozroutum (5)
b) k loupeznikum (4)
c) k vrahum (6)
29. Co udelali synove hodne stareny Matyasovi?
a) snedli ho(1)
b) odnesli ho do Rmutneho dolu (5)
c) okradli ho (4)
30. Kolik melo kralovstvi Rmutneho dolu vezi?
a) stovky (3)
b) tisice (4)
c) desetitisíce (5)
31.Co se stalo, kdyz se nechal jako rekrut naverbovat?
a) byl jmenovan plukovníkem (5)
b) byl jmenovan kapitanem (6)
c) byl jmenovan podplukovníkem (4)
32. Co udelal pro regiment, kdyz byl jmenovan generalem?
a) poradne je vycvicil (2)
b) vytahl s nimi do valky (4)
c) koupil jim nove kone a obleceni (3)
33. Co dal kral svemu generálovi?
a) kus pozemku a povoleni na zamek (4)
b) pul kralovstvi a ruku princeznu (3)
c) zlata, kolik jen pobral (2)
34.Jak vypadal Matyasuv zamek
a) jako kraluv zamek (2)
b) jako zamek, ze ktereho vysvobodil princeznu (5)
c) byl cely ze zlata (3)
35. Podle ceho Matyas navrhl zamek?
a) podle sve pameti (5)
b) podle navrhu architektu (4)
c) podle obrazku co nakreslil v zamku, kde poznal princeznu (6)
36. Jak si zamek zaridil?
a) podle nejnovejsi mody (5)
b) presne jak to vypadalo i uvnitr onoho puvodne cerneho zamku, vcetne obleceni slouzicich (1)
c) vsechno uvnitr bylo ze zlata a draheho kameni (2)
37. Co se stalo, kdyz se princezna setkala s Matyasem jako generalem?
a) objala ho (4)
b) nepoznala ho (2)
c) odmitla ho (3)
38. Jak to vsechno skoncilo?
a) princezna podle zamku poznala Matyase (6)
b) princezna si vzala bohateho prince ze sousedního kralovstvi (5)
c) princezna se zalem usouzila (4)
STUDANKA
Zde se se dovite, jakou hodnotu ma pismeno B.
Tady je kratky uryvek z jedne zname pohadky, která vznikla v roce 19**. Cislo B je posledni dvojcisli tohoto roku - 40:
Kuchar prosí, aby mu princezna prominula: „Rek sem, že ste ošklivá… Odpustte mi, paní má.“
STROM
Zde se se dovite, jakou hodnotu ma pismeno C.
Ve ktere pohadce se hlavni hrdina prevlekl za medveda, aby nasel princeznu?
a) Jak se budi princezny C=16
b) O medvedu Ondrejovi C=12
c) Bily medvedi kral C=14
ZABICKA
Zde se se dovite, jakou hodnotu ma pismeno E.
V pohadce Sedmero krkavcu (filmove zpracovani z roku 1993) chtela Bohunka zachranit svych sedm bratru. Co proto musela udelat?
a) udelat jim kosile a pritom celou dobu mlcet E=20
b) musela se vzdat svého hlasu E=22
c) musela splnit 3 ukoly, ktere ji dala zla carodejnice E=21
HAD
Zde se se dovite, jakou hodnotu ma pismeno F.
Ze ktere pohadky je tento uryvek?:
Slepý žebrák: „Ten chleba je nedopecenej.“
Druhý žebrák: „A sejra, ptfuj, málo uleželej!“
Beznohý žebrák: „Klid! Hned si spravíme chut!“
a) Sul nad zlato F=6
b) Princ a chudas F=8
c) Princ a vecernice F=10
HRAD
Zde se se dovite, jakou hodnotu ma pismeno H.
Ve ktere pohadce byl zaber uteku princezny po draze pro drevo?
a) Silene smutna princezna H=17
b) Pysna princezna H=15
c) Tri orisky pro Popelku H=18
OVECKA
Hodnota I se skryva v roku vzniku této pohadky. Tedy 19*I.
Cert: „Když já sem mel strašnej hlad.“
Lucifer: „Já už ti pomužu, aby te prešla chut na maso! Dekraduju te na králíka!“
PRINC
Zde se se dovite, jakou hodnotu ma pismeno K.
Urceni pohadky a doby jejicho vzniku vam pomuze ziskat další indicii. Tato pohadka vznikla v roce 19*K (Pozor! Neverte CSFD.cz).
Honza: „Když vás prehádám, obrátíte tamhletu tabulku: `Dnes zadarmo, zítra za peníze`. Platí?“
NAHRDELNIK
Zde se se dovite, jakou hodnotu ma pismeno M.
Ve které pohadce byl hlavni hrdina takhle napalen? Kdy vznikla? Posledni indici ziskate opet z roku vzniku: 19*M:
Hostinský: „Ale copak, mistre, copak?“
Muzikant: „Slíbil jste mi…“
Hostinský: „Jitrnici, jakou svet nevidel.“
Muzikant: „Ale já ji taky nevidím…“
Hostinský: „Jak byste mohl? To je totiž neviditelná jitrnice. A takovou, jak racte uznat, svet ješte nevidel…“
ROZCESTI
Tady se muzes rozhodnout jak chces. Jdi tou cestou, ktera se ti nejvic libi.
ROZHODNUTI
Pokud ti po doslapnuti na toto policko zbyva lichy pocet, tak se vydej k cilovemu policku oznaceny cislem 1, pokud zbyva sudy pocet, pak se vydej k cili oznacenemu cislem 2 (napr. mam postoupit o 2 pole dopredu, rozhodnuti je na druhem policku, tedy 2-2=0, coz je sude a jdu na dvojku)
CÍL:
A1:
N 49°55. ((C*E*G*I)-(A*K*M))-((M*I)+E)
E 014°14. ((H+J+F)*D)-(B+(N*L))
A2:
N 49°55. (E*I*K)+(C*A)+M+G
E 014°14. (H*B)+(J*D)+(L*F)+N
B1:
N 49°55. (B*E)+(D*C)+(A*F*G)+B+I+G
E 014°14. (H*J*L)-(M*K)-(L*I*N)+N
B2:
N 49°55. (A*B*G)+(D*E)+(C*F)+B
E 014°14. (H*J*M)-(I*K*N*L)-(H*K*L)
C1:
N 49°55. (D*E*I)-((H*J)+(E*F*G))-(H+F)
E 014°14. (B*C)+(A*K*M)-(C*M)+L+N
C2:
N 49°55. (D*H*(I+G))-(E*J)-(E*F)
E 014°14. (B*C*N)+A-((L+M)*K)
BONUS:
SPOLECENSKA HRA
Herni plan zustava stejny jako pri lusteni cache.
Pocet hracu: 2 - 6
Vybaveni: 6 figurek ruznych barev, 1 hrací kostka
Pravidla: 1. Vsichni hraci postavi svoji figurku na start, zacina ten kdo hodi nejvyssi cislo na kostce, pak se hraje podle smeru hodinových rucicek.
2. Vyhrava hrac, který se jako první dostane na jedno z cílových policek (A1,A2, B1, B2, C1 nebo C2).
3. Vysvetleni policek:
sediva policka: na hracim planu jsou vzdycky dve policka se stejnym písmenem (cisel u nich si nevšímejte), pokud hrac na jakekoliv sede pole vstoupi, vzdy se musi premistit na to druhe sede pole, které mas tejne pismeno
studanka: hrac se pri vstupu na toto pole napije ze studanky s zivou vodou, a proto postupuje dále o dalších 5 poli
strom: snedl jsi otravene jablko, zamotala se ti z toho hlava a najednou ses objevil o 3 pole zpet
zabicka: zabicka je zakleta princezna, kterou jsi polibkem vysvobodil ze zakleti, protože se k tomu ješte ztratila v lesich, pomuzes ji dostat se na hrad. Tedy se hrac posune az na policko hradu, protože po navratu ztracene dcery je velika oslava, tak pak jedno kolo nehrajes. Ukol u hradu se hrace netyka.
had: na tomto policku te ustknul had, a proto se vydej k nejblizsimu hraci pro pomoc
hrad: vidis horici hrad, cely den ho pomahac hasit, proto jedno kolo nehrajes, ale za odmenu zes jim pomohl, v nasledujicim kole si k tahu pripocti jeste 3 policka
ovecka: na tomto poli jsi mel uhlidat stado ovci, bohužel se ti jedna ovecka ztratila a nez jsi ji nasel, ubehla dlouha doba. Dve kola nehrajes.
princ: dostal ses na pole, kde princ bojuje s dvanactihlavym drakem, pokud hodis na kostce liche cislo, princ san zabil a ty muzes postoupit o 7 policek vpred, pokud vsak hodis sude cislo, musis pred drakem utect o 6 poli zpet
nahrdelník: princezne se ztratil v trave nahrdelnik, za to zes ho nasel, ti pomuze, vyber si tedy jednoho hrace, se kterym si vymenis misto. Pro tohoto hrace uz policko neplati
rozcestí: at hod presahuje o jakekoliv cislo, stejne se každý hrac zastavi na tomto poli, pokud v dalším poli hodi 1 nebo 2, postavi se na pole A, pri hodu 3 a 4, hrac postoupi na pole B a konecne pri 5 a 6 se hrac postavi na pole C, na tato pole se ale nesmi postavit pokud na dane ceste stoji uz dva hraci. Pri této moznosti zkousi stesti znovu v pristim kole
rozhodnuti: pokud na policko hrac vstoupi a bude mit presah o liche cislo pak se postavi na pole 1, pokud bude presahovat o sudy pocet anebo o 0, pak vstoupi na pole oznacene 2, musi byt ale splnena podmínka ze na tuto cestu zatim nevstoupil jiny hrac. Pokud podmínka není splnena hrac ceka na stesti do dalšího kola.
cílova policka (A1,A2, B1, B2, C1 nebo C2): na tyto policka smi hrac vsoupit pouze, pokud hodi presne tolik, kolik mu zbyva policek
Preju príjemnou zabavu pri hre!