Wolfrumova vila Traditional Cache

Tato keš by se mela stát zacátkem série, volne inspirované televizním poradem Davida Vávry Šumná mesta, konkrétne dílem o šumném Ústí nad Labem.

Palácovou vilu v ulici Na Schodech nechal na základe návrhu vídenského ateliéru Hanse Miksche mezi lety 1887-1910 postavit Carl Georg Wolfrum. Secesní budova nepravidelného pudorysu stojí v rozlehlé zahrade na pomerne prudkém jižním svahu severne od centra mesta. V 90. letech 19. století si v sousedství nechal postavit vilu i syn Carla Wolfruma (dnes Severoceská vedecká knihovna). O vilu rodina prišla v roce 1945, dnes je sídlem Ceského Rozhlasu Sever.

Pozornost si zaslouží velká zahrada, ci spíše menší anglický park, obklopující Wolfrumovu vilu. Zahrada je obrácena na jih a osázena množstvím druhu dnes už stoletých listnácu. Na severní strane za vilou je grota (umelá jeskyne), puvodne s malým vodopádem, jehož voda vtékala do bazénku s kamennými lavicemi na brehu. Jižní cást parku pred zahradním prucelím s terasami a schody zdobí bronzová socha chlapeckého Bakcha sedícího na levhartu. Autorem je sochar a rezbár Karel Weinberger.

Protože není možné prohlédnout si vilu zevnitr, mužete si o vybavení interiéru alespon precíst:

Dominantou prízemí vily je centrální hala. Pozoruhodné je obložení sten, dverních rámu a ríms nade dvermi, provedené ve velmi kvalitním štukolustru (barevná štuková vnitrní omítka). Excentricky umístené sloupy s ionizujícími hlavicemi clení prostor haly na cást prístupu k hlavnímu schodišti s krížovou klenbou a vlastní prostor haly se štukovými kazetami na strope. Pri protejší stene je krb (upravený pravdepodobne ve 30. letech 20. století), na nemž je zajímavá jeho rímsa z cerveného mramoru. Nad krbem je obraz neznámého malíre s námetem zríceniny hradu Vrabince u Decína. Z haly napravo vedou dvere do puvodne pánského pokoje s krásným kazetovým intarzovaným stropem (dnes obchodní oddelení). V tomto pokoji byla knihovna a numismatická sbírka. Dvermi po pravé strane krbu se z haly vchází do svetlého "rokokového" salonu - dámského pokoje (dnes kancelár vedoucí obchodního oddelení). Za zmínku stojí stropní freska zobrazující hrající si amorky. Po levé strane krbu se z haly vchází do obývacího pokoje s arkýrem se tremi okny (dnes programové centrum a fonotéka), z nej pak do zimní zahrady s malovaným kazetovým stropem (dnes kancelár šéfredaktora). Dvere na levé strane haly vedou do jídelny s bohate vyrezávaným a zlaceným kazetovým stropem (dnes hudební studio Macac). Dalšími dvermi po levé strane haly vstupujeme do prostor schodište pro služebnictvo a do kuchyne (dnes režie hudebního studia Macac), která priléhala k jídelne. V prízemí je ješte toaleta s puvodními dlaždickami s kvetinovým dekorem.

Do prvního patra vedou schody z bílého mramoru zdobené kovaným zábradlím. Na odpocívadle mezi prízemím a prvním patrem je vitrážové okno opatrené malovaným sklem s námetem horské krajiny a slézových ružicek. Ve strope haly v prvním patre je vitrážový svetlík s malovaným sklem. V této hale stojí dnes osmiboký stul z puvodního mobiliáre. Po pravé strane haly jsou dva pokoje pro hosty (dnes server a technický servis). Naproti schodišti vejdeme do detské herny (dnes sekretariát reditelky) a pracovny majitele vily s balkónem (dnes pracovna reditelky). Z oken techto místností je výhled na mesto a hrad Strekov s rekou Labe. Je to jeden z nejhezcích pohledu na mesto Ústí nad Labem. S pracovnou majitele vily sousedí puvodne otevrená veranda (dnes záznamové a záložní vysílací studio). Z haly v prvním patre se dále vchází do ložnice rodicu (dnes newsroom) a do ložnice detí s prilehlou koupelnou (dnes režie vysílacího pracovište a hlasatelna).

Carl Georg Wolfrum (1813-1888) pocházel z protestantského prostredí v nemeckém Hofu. Vypracoval se z chudých pomeru na jednoho z nejvýznamnejších ústeckých podnikatelu. Založil zde barvírnu, kterou v roce 1876 premenil na tkalcovnu. V letech 1865-1874 stál v cele okresního zastupitelstva, roku 1871 se po smrti hrabete Alberta Nostice stal prezidentem Ústecko-teplické dráhy. Zásadní význam pro mesto získaly jím založené místní noviny – Aussiger Anzeiger (1857). Ke konci svého života se stahuje z politického i spolecenského života. V jeho podnikatelských šlépejích však už pokracují jeho synové, kterí napr. v roce 1877 zakládají významný podnik Bankovní závod L. Wolfrum a spol., postupné také ovládají lihovary, droždárny a likérky v Krásném Brezne, Ústí, Teplicích nebo pivovar ve Velkém Brezne. Neméne významná je i jejich financní úcast v oblasti chemického prumyslu (ústecký chemický závod Gehe) ci pojištovnictví (v pražské pojištovne Union).

A co o Wolfrumove vile ríká architekt David Vávra ve svém poradu? Cituji:

"V hale – ozveny historie chór.

Mramory umelé i pravé.

Akantový šupinový vzor.

Rozmarile hravé.

Pro pány i dámy

Thonetuv vešák

ohýbaný.

Ve vitrážovém okne malované

slézové ružicky a horská krajina,

v patre pak lunety

vnímáme já i ty."

Informace cerpány ze stránek CRo.