Skip to Content

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.

This cache has been archived.

Wilwarin: Tak druhá cache ze série je zrušena. Myslím, že zažila krásné návštěvy.. Jen je škoda, že za svůj život se z ní ztratily 2x logbooky tak obrázků zůstalo jen málo.. Děkuji všem za krásné logy!

More
Mystery Cache

Zeljesboj

A cache by Wilwarin Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 9/5/2008
Difficulty:
3 out of 5
Terrain:
2.5 out of 5

Size: Size: other (other)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Toto je 4. cache v poradí, která patrí do pohádkové série. Tentokrát je vybrane dilo od známých nemeckých sberatelu pohádek, kterými nejsou nikdo jiní než bratri Grimmové.

Do pohadkove serie jeste patri:
GC1915F - Statecny vojak
GC191KT - Mlady kovar
GC1CXNV - Princezna ze Rmutneho dolu
GC1MF1K - Certuv ukopteny bratr
GC1X7ZP - Kralovsky syn a dablova dcera
GC208VZ - Chytry Martin
GC2EAD0 - Postacka pohadka aneb Geo-Post Office cache

Željesboj
autori: bratri Grimmové

Byl jednou jeden král, u jehož zámku se rozkládal les, který byl plný rozlicné zvere. Jednou poslal do lesa lovce, aby zastrelil srnce, ale tento se nevrátil. „Možná se mu prihodilo nejaké neštestí,“ rekl si král a poslal druhého dne dva jiné lovce, aby ho vyhledali, ale ani ti se nevrátili. Tak tretího dne svolal všechny královské lovce a rekl: „Prohledejte celý les a neprestávejte dríve, dokud ty tri nenajdete.“ Ale ani z techto se žádný domu nevrátil a ze psí smecky, kterou s sebou vzali, se neobjevil ani jediný pes. Od toho casu se do toho lesa nikdo neodvážil; obestrelo ho hluboké ticho a zapomnení, jen zrídka bylo videt, jak z houštiny vylétnul orel nebo jestráb.

Trvalo to mnoho let, když tu se u krále ohlásil cizí lovec, který hledal službu a nabídnul se, že pujde do toho nebezpecného lesa. Ale král mu to nechtel dovolit a rekl: „Není tam bezpecno, bojím se, že se ti nepovede o nic lépe než tem ostatním, a už se nikdy nevrátíš.“ Lovec odvetil: „Pane, já tam pujdu na vlastní nebezpecí a strach nemám!“

Tak se lovec vydal se svým psem do lesa. Zanedlouho zachytil pes stopu zvere a vyrazil po ní, sotva ale ubehl pár kroku, ocitnul se na okraji hlubokého mocálu, kde uvíznul a nemohl dál. Tu se z vody vynorila obrovská ruka, popadla ho a stáhnula dolu. Když to lovec uvidel, šel zpet a privedl s sebou muže, kterí si prinesli vedra, aby všechnu tu vodu z mocálu vybrali. Když konecne videli na dno, ležel tam divý muž, který byl po tele celý hnedý jako zrezivelé železo a vlasy mu padaly pres oblicej až ke kolenum. Tak ho svázali provazy a zavedli na zámek. Tam nastalo nad tím divousem velké pozdvižení, král ho nechal vsadit do porádné železné klece, tu postavil na dvur a pod trestem smrti zakázal otevírat její dvere; sama královna mela v opatrování klíc. Od toho casu mohl do lesa každý a už se nikomu nic nestalo.

Král mel syna a tomu bylo osm let. Jednoho dne si hrál na dvore a pri hre mu vletel do klece zlatý míc. Chlapec bežel ke kleci a rekl: „Podej mi muj míc!“ „Podám,“ odvetil divous: „ale nejdríve mi otevri ty dvere!“ „Ne,“ rekl chlapec: „to neudelám, to král zakázal.“ a bežel pryc. Druhého dne prišel malý princ znova a žádal svuj míc. Ten divý muž pravil: „Otevri mi dvere.“ Ale chlapec nechtel. Tretího dne byl král na lovu, tu prišel chlapec znova a rekl: „I kdybych chtel, stejne nemohu dvere otevrít, nemám klíc.“ Tu divý muž pravil: „Leží pod polštárem tvé matky, mužeš ho prinést.“ Chlapec, který by mel rád svuj míc, pustil starosti za hlavu a klíc prinesl. Dvere šly otevrít velmi ztežka a chlapec si priskrípnul prst. Když byly otevrené, vyšel divý muž ven, dal mu zlatý míc a pospíchal pryc. Tu se princ polekal a volal za ním: „Ach, divý muži, nechod pryc, dostanu výprask.“ Divý muž se obrátil, prince popadnul, posadil si ho na ramena a rychlými kroky spechal do lesa. Když král prijel domu, uvidel prázdnou klec a ptal se královny, co se stalo. Ale ona nic nevedela, hledala klíc, ale byl pryc. Volali chlapce, ale nikdo neodpovídal. Král vyslal lidi, aby ho hledali v polích, ale ti se vrátili s prázdnou. Snadno si však všichni domysleli, co se asi stalo, a v celém království zavládnul smutek.

Když dorazil divý muž do hlubokého cerného lesa, sundal chlapce dolu a rekl: „Otce a matku už nikdy neuvidíš, ale já si te nechám u sebe, nebot jsi me osvobodil a mám s tebou slitování. Když udeláš vše, co ti reknu, budeš se mít dobre. Pokladu a zlata mám víc než kdokoliv na svete.“ Udelal chlapci lužko z mechu, na kterém pak usnul. Dalšího dne zavedl prince k jedné studni a rekl: „Podívej, to je zlatý pramen. Vidíš, že je cistý a pruzracný, jako krištál. Budeš tu sedet a dávat pozor, aby do nej nic nespadnulo, jinak je zneucten. Každý vecer prijdu a uvidím, jak dbáš mého príkazu.“ Chlapec si sednul na okraj studny, díval se, jak se obcas dole ve vode mihnula zlata ryba nebo zlatý hádek a dával pozor, aby do ní nic nespadnulo. Když tak sedel, zabolel ho najednou jeho skrípnutý prst tak silne, že ho bezdecne strcil do vody. Vytáhnul ho ihned ven, ale videl, že celý zezlátnul. Tak zacal prst trít, aby to zlato setrel, ale bylo to marné. Vecer prišel Željesboj, podíval se na chlapce a rekl: „Co se stalo se studnou?“ „Nic, nic.“ odvetil chlapec a držel si prst za zády, aby ho nemohl videt. Ale divous rekl: „Ty jsi ponoril prst do vody. Tentokrát te ušetrím, ale strez se, aby ti do vody zase neco spadlo.“

Za casného rána druhého dne sedel princ zase u zlaté studny a hlídal ji. Skrípnutý prst ho ale bolel a on si ho mnul o hlavu tak neštastne, že mu do vody spadnul vlas. Rychle ho vytáhnul, ale byl už celý zlatý. Željesboj prišel a již vedel, co se stalo. „Nechal jsi do studny spadnout vlas.“ rekl: „Ješte jednou te ušetrím, ale pokud i do tretice dopustíš, aby do studny neco spadlo a ona bude zneuctena, nebudeš u me moci déle zustat.“

Tretího dne sedel chlapec na studni a zraneným prstem ani nehýbal, ackoliv ho bolel ješte víc. Byla mu ale dlouhá chvíle, a tak pozoroval svuj oblicej, který se zrcadlil na hladine. A jak se stále více nahýbal, aby se podíval sobe do ocí, tu mu jeho dlouhé vlasy spadly z ramen dolu do vody. Rychle vyskocil, ale vlasy už zezlátly a zárily jako slunce. Jiste si domyslíte, jak se ubohý princ polekal. Vzal si šátek a ovázal ho kolem hlavy, aby divous jeho zlaté vlasy nevidel. Když prišel Željesboj, všechno vedel a rekl: „Rozvaž ten šátek.“ Tu se z pod nej vyhrnuly zlaté vlasy a chlapec se mohl vymlouvat a omlouvat, jak chtel, nic mu to nepomohlo. „Ve zkoušce jsi neobstál, nemužeš tu tedy zustat. Pujdeš ven do sveta, abys poznal jeho bídu. Ale protože nemáš zlé srdce a já mám pro tebe slabost, jedno ti dopreji. Když budeš v nouzi, zajdi k lesu a zavolej: Željesboji! a já prijdu a pomohu ti. Moje moc je velká, vetší než si myslíš a zlata i stríbra mám nadbytek.“

Tak opustil princ les a šel cestou necestou stále dál, dokud neprišel do velkého mesta. Hledal práci, ale nemohl žádnou najít, vždyt také nebyl nicím vyucený, cím by si nejak pomohl. Nakonec šel na zámek, kde se ptal, zda by ho nevzali, ale dvorané nevedeli, k cemu by ho mohli potrebovat, ale protože se jim líbil, tak mu nakonec porucili, aby tam zustal. Do služby ho vzal kuchar, nebot mínil, že by mohl nosit dríví a vodu a vymetat popel. Jednou, když nebyl zrovna nikdo jiný po ruce, mu kuchar porucil, aby zanesl jídlo ke královské tabuli. Princ ale nechtel, aby nekdo videl jeho zlaté vlasy, a tak si nechal klobouk na hlave. To se ovšem nelíbilo králi a rekl: „Když pricházíš ke královské tabuli, musíš smeknout!“ „Pane, nemohu, mám na hlave zlou prašivinu.“ odvetil chlapec. Tu si nechal král zavolat kuchare a vycinil mu, že bere do služby takového chlapce; mel ho ihned vyhnat. Ale kuchar mel slitování a vymenil ho za zahradnického pomocníka.

Nyní princ pecoval o zahradu, okopával, sázel, zaléval a snášel vítr a déšt a jiné rozmary pocasí. Jednou v léte, když pracoval na zahrade sám, bylo takové horko, že si sundal svuj kloboucek, aby si trochu zchladil hlavu. Jak slunce svítilo na jeho vlasy, zárilo to a blýskalo se to a paprsky té záre zabloudily až do princezniny ložnice. Ta vyskocila, aby se podívala, co to je. Tu uvidela zahradníka, a tak zavolala: „Chlapce, prines mi kytici kvetin.“ Hoch si rychle nasadil klobouk na hlavu, natrhal divoké chrpy, svázal je a krácel po schodišti, kde ho potkal zahradník a ptal se: „Jak mužeš princezne prinést kytici obycejných polních kvetin? Rychle prines jiné a vyhledej ty nejkrásnejší a nejvzácnejší.“ „Ach ne,“ rekl chlapec: „ty polní krásne voní a budou se jí líbit.“ Když vstoupil do komnaty, princezna se zeptala: „Sundej si ten klobouk, to se nesluší, abys ho mel v mé prítomnosti na hlave.“ Ale on odvetil: „To nesmím, nebot mám na hlave prašivinu.“ Ale princezna kloboucek popadla, strhla mu ho a na ramena se mu vyvalily jeho zlaté vlasy; to vám byla nádhera k pokoukání! Princ chtel utéci, ale panna ho zadržela a dala mu plnou hrst dukátu. S tím odešel, ale z toho zlata si nic neponechal, dal ho zahradníkovi se slovy: „Daruji ty žlutásky tvým detem, aby si mely s cím hrát.“

Druhého dne ho princezna znova zavolala, aby jí prinesl kytici polního kvítí, a když k ní vešel, vrhla se hned k nemu a chtela mu sundat kloboucek, ale on ho držel pevne obema rukama. Tak mu dala zase plnou hrst dukátu, ale on si je neponechal a dal je zahradníkovi na hraní pro deti. Tretího dne to byla ta stejná písnicka, ona mu chtela sebrat kloboucek a on nechtel její zlato.

Nedlouho nato vstoupila zeme do války, král sebral vojsko, ale nevedel, zda pred neprítelem, který byl premocný a mel vojsko daleko vetší, dokáže obstát. Tu pravil zahradnický pomocník: „Jsem už dost velký, chci taky táhnout do války, dejte mi kone!“ Tu se mu smáli a rekli: „Až budeme pryc, tak si ho najdi, nejakého ti necháme ve stáji.“ Když vytáhli do bitvy, šel princ do stáje a vyvedl ven kone, který na neho zbyl a byl na jednu nohu chromý. Presto na nej vyskocil a jel na nem do cerného lesa. Když prijel na okraj lesa, zavolal potrikrát: „Željesboji!“ tak hlasite, že se to mezi stromy rozléhalo do dálky. Ihned se objevil divý muž a ptal se: „Co si preješ?“ „Chci silného kone, nebot musím táhnout do války.“ „Máš ho mít a ješte víc než si preješ.“ Pak zašel divý muž zpet do lesa a netrvalo to dlouho, vyšel z lesa pacholek a vedl s sebou kone, kterému se kourilo z nozder a byl sotva k udržení. A za ním krácel zástup válecného lidu, všichni byli odeni do železa a jejich mece se blýskaly na slunci. Chlapec predal pacholkovi svého trínohého kone, nasednul na toho druhého a v cele vojska vyjel. Když se priblížil k bojišti, byla už velká cást králova vojska pobita a nechybelo mnoho a musel by zahynout i ten zbytek.



Tu se prihnal chlapec se svým železným vojskem, prevalil se pres neprítele jako boure a srážel k zemi každého, kdo se stavel na odpor. Tem, kterí chteli uniknout, se chlapec povesil na paty a neprestal, dokud zbýval jediný živý muž. Pak místo, aby se obrátil ke králi, vedl svoje vojsko oklikou zpet do lesa a zavolal na Željesboje. „Copak si preješ?“ zeptal se divý muž. „Vezmi si vojsko a kone zpet a vrat mi mého kulhavce.“ Tak se stalo, jak si prál, a jel pak na svém trínohém koni domu.

Když král prijel na zámek, šla mu naproti dcera a blahoprála mu k vítezství. „To jsem nebyl já, kdo vyhrál.“ rekl král: „ale nejaký cizí rytír, který mi se svým vojskem prišel na pomoc.“ Dcera chtela vedet, kdo ten cizí rytír byl, ale král to nevedel a rekl: „On pronásledoval neprítele, já jsem ho už pak nevidel.“ Poptávala se u zahradníka po tom chlapci, ale ten se jen smál a rekl: „Zrovna prijel domu na svém trínohém koni a ostatní se mu smáli a volali: vida náš kulhavec je tu! a pak se ho ptali, na které mezi spal. Ale on odvetil, že delal neco lepšího a že bez neho by se králi vedlo zle. Nu, tomu se smáli ješte víc.“ Král pak rekl své dceri: „Usporádáme velkou hostinu, bude trvat tri dny a budeš házet zlatým jablkem, možná prijde i ten cizinec.“

Když byla slavnost na spadnutí, šel chlapec do lesa a zavolal Željesboje. „Co si preješ?“ „Chci princeznino zlaté jablko.“ „Dobrá, jako bys ho mel.“ rekl Željesboj: „Dostaneš k tomu i rudou zbroj a pojedeš na ušlechtilém koni.“ Tak se zahradník objevil na slavnosti, vydával se za rytíre a nikdo ho nepoznal. Princezna pak vyšla a hodila mezi rytíre zlaté jablko, a ono se dostalo princi, a když ho držel v ruce, nasedl na kone a ujel pryc.

Druhého dne ho Željesboj vystrojil jako bílého rytíre a k tomu dostal belouše. Opet chytil zlaté jablko, ale nezdržel se ani okamžik, nýbrž ujel pryc. Král se rozhneval a rekl: „To je neuveritelné, musí mi preci ríci své jméno!“ Vydal rozkaz, když se rytír, který chytí zlaté jablko, opet vydá pryc, tak ho mají sledovat a pokud nebude chtít dobrovolne obrátit, mají se na nej vrhnout a sekat a bodat.

Tretího dne chlapec obdržel od Željesboje cernou zbroj a vraníka a opet jablko chytil. Ale když s ním ujíždel pryc, pronásledovali ho královi lidé a jeden z nich prijel blíž a zranil ho svým mecem na noze. Princ jim však presto unikl, ale pri tom kalupu mu spadla helma a oni videli jeho zlaté vlasy. Jeli zpet a oznámili to králi.

Dalšího dne se princezna vyptávala zahradníka na jeho pomocníka. „Pracuje na zahrade, ten podivín byl prý také na slavnosti, vcera vecer prišel a ukazoval mým detem tri zlatá jablka, která prý vyhrál.“ Král si nechal prince predvolat a on se objevil a s kloboukem na hlave. Ale princezna k nemu priskocila a klobouk mu vzala a tu mu na ramena spadly zlaté vlasy a bylo to tak krásné, že byli všichni u vytržení. „Ty jsi byl ten rytír, který každý den prijel na slavnost, vždy v jiné zbroji, a chytil ta tri zlatá jablka?“ zeptal se král. „Ano,“ odvetil: „a tady jsou ta jablka.“ a vytáhnul je z kapsy a podal králi. „Pokud si prejete více dukazu, mužete videt to zranení, které mi zpusobili vaši lidé, když me pronásledovali. Ale já jsem také ten rytír, který vám pomohl vyhrát nad neprítelem.“ „Vykonal-li si takové skutky, tak to jiste nejsi obycejný zahradnický pomocník, rekni mi, kdo je tvuj otec?“ „Muj otec je mocný a bohatý král.“ „To verím,“ rekl král : „jsem ti dlužen podekování, mohu se ti necím odvdecit?“ „Ano,“ odvetil princ: „to mužete, dejte mi za ženu vaši dceru.“ Tu se panna zasmála: „Ten veru nedelá okolky. Ale já jsem už podle jeho zlatých vlasu poznala, že to není žádný zahradnický pomocník.“ šla k nemu a políbila ho.

Na svatbu prijeli i jeho otec a matka a meli velkou radost, nebot už ztratili všechnu nadeji, že svého syna ješte nekdy uvidí. A když sedeli u svatební tabule, tu najednou utichla hudba, rozletely se dvere a dovnitr vešel cizí vznešený král se svým pruvodem. Šel k princi, objal ho a rekl: „Já jsem Željesboj a byl jsem zakletý do divého muže, ale tys me vysvobodil. Všechny poklady, které mám, jsou nyní tvoje.“

CACHE:

ÚKOL:
Vasim ukolem bude do logbooku v kesce nakreslit obrazek nejake te pohadkove postavy… Pote ho vyfotit a fotografii prilozit k logu sem na web.

NEZAPOMENTE SI S SEBOU VZIT FOTOAPARAT NEBO ASPON MOBIL, KTERY HO OBSAHUJE AT MATE CIM VYFOTIT SVUJ VYTVOR!

Pastelky, tuzka, orezavatko i guma jsou v kesce u logbooku. Prosim, neodnasejte zadnou z techto veci at je i dalsi nalezci mohou pouzit. Dekuji.

Parkovište:
K zaparkovani vam doporucuju vyhrazene parkovište na revnickem namesti na souradnicich N 49°54.868 E 014°14.118, i prestoze jde zaparkovat blize k souradnicicm cache.

Dobra rada na zaver:
Prectete si poradne pohadku...

Uvidite nadherny vyhled na Revnice.

Omlouvam se za problemy vznikle spatnym signalem.

Doufam, ze se vam cache bude libit a ze si poradne uzijete jeji odlov...

Additional Hints (Decrypt)

h cngl fgebzh, cbq xnzrarz (icenib bq prfgl x zbfgh)

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



 

Find...

191 Logged Visits

Found it 142     Didn't find it 22     Write note 14     Archive 1     Temporarily Disable Listing 2     Enable Listing 2     Publish Listing 1     Owner Maintenance 6     Update Coordinates 1     

View Logbook | View the Image Gallery of 126 images

**Warning! Spoilers may be included in the descriptions or links.

Current Time:
Last Updated: on 11/15/2017 3:38:46 PM (UTC-08:00) Pacific Time (US & Canada) (11:38 PM GMT)
Rendered From:Unknown
Coordinates are in the WGS84 datum

Return to the Top of the Page