Jednoduchá mestská keška s malou podmínkou.
Logování možno pouze s jízdním kolem.
Takové je prání autora :o))
Mužete na nem prijet nebo ho dotlacit na místo.
Nemusíte dojet až ke keši, u ní je cástecne podmácený terén.
Mužete nechat kolo na pešine, uvidíte na nej (cca 10m).
V kešce mužete umistovat a menit ruzné malé i historické cyklo soucástky. :o)
Jízdní kolo
Bylo vynalezeno Karlem Draisem v roce 1871 v Karlsruhe v dnešním Nemecku. V mnoha regionech predstavuje hlavní dopravní prostredek, jinde zase slouží k rekreacním jízdám. Pozoruhodné je také jeho rozšírení v ruzných polích lidské pusobnosti, napríklad slouží detem jako hracka, dospelým zase pro rekreaci, závodení ci jako posilovací stroj ve fitness (konkrétne nepohybující se varianta kola - rotoped).
Historie
Puvodní Draisuv vynález nemel ješte pedály, byl pohánen odrážením nohama od zeme (jako kolobežka) a nazýval se drezína. Tato myšlenka byla už však známa, Drais ji jenom realizoval a vynalezl k ní riditelné otocné prední kolo, což si nechal roku 1818 patentovat. K vybavení kola pedály došlo až okolo roku 1861 Pirrem Michaux, který tento dopravní prostredek nazýval „vélocipede“. Bratri Michaux v Paríži v továrne Michaux & Lallement zacali s velkým úspechem sériové vyrábet bicykly s pedály pevne spojenými s osou predního kola. Velocipedy se potom zacaly vyrábet i v dalších továrnách hlavne v Anglii, kde se delaly už celokovové s drátenými koly. Pokrok byl i v tom, že místo ocelových ráfku se dávaly úzké gumové obruce.
Na konci 19. století se rozšírila takzvaná vysoká kola. Tato kola vznikla, protože díky malému zadnímu a naopak velkému prednímu kolu se více využila síla šlapání. Melo to ovšem velkou nevýhodu v nestabilite a nebezpecnosti pádu z kola. Na takto vysokém kole ale nemohli jezdit všichni, proto byl vynalezen tzv. tricykl - tríkolka se dvema velkými koly vzadu a jedním malým vepredu, které bylo bud uprostred nebo prímo pred jedním ze zadních kol. Jejich výhodou byla stabilita možnost jízdy dvou osob najednou, ale žádný technický pokrok v tom nebyl.
Vysoké kolo
Kolo pro dva, 1886.
Další vývoj vedl k vynalezení dvou samostatných retezových prevodu a prodloužením vidlic ramen vysokého kola. Toto kolo se nazývalo „kangaroo“ neboli klokan. Potom se ukázalo, že vhodne zvolenými prevody se dá na nízkém kole dosáhnout stejné rychlosti jako na vysokém. Byl zkonstruován tzv. „bezpecnostní bicykl“. Roku 1885 se objevil první predchudce dnešního nízkého kola, „Rover Safery“, vytvorený Williamem Suttonem a Johnem Starleyem. Rovery postupne preválcovaly na závodních drahách vysoká kola a tak jejich obliba stoupala. Tehdy už melo kolo pneumatiky, ale chybely mu brzdy a volnobežka - když se otácelo kolo, otácely se i pedály.
Dámský bezpecnostní bicykl, 1889.
Dokud byly brzdy neúcinné nebo nebyly vubec, nezbylo jezdci než brzdit zadržováním otácením pedálu, což ale bylo fyzicky nárocné. Významným krokem vpred byl vynález inženýra Bowdena. Vznikla tzv. axiální brzda, která pusobila na ráfek z obou stran (dríve jen z jedné, což bylo neúcinné). Tato brzda se dodnes používá. Dále byla vyvinuta zpátecní brzda zvaná „torpedo“, byla založena na brzdení protišlapáním, pricemž síla brzdení šla prímo do stredu zadního kola. Doplnky ke kolu dlouho nebyly žádné, až kolem roku 1895 se zacaly vyrábet první primitivní svetla a první plátené blatníky tehdy nazývané „ochranný pás proti blátu“.
Zacátkem 20 století byla vysoká kola vytlacena víceméne soucasným typem kol s retezovým prevodem a volnobežkou. Kola se také specializovala pro ruzné úcely: napríklad skládací vojenský bicykl, železnicní drezína prizpusobená kolejím a „hydrocykl“, kolo s plováky.
Kolo ješte stále melo jednu nevýhodu - jeden prevod. Pri jízde do kopce i pri jízde z kopce se šlapalo stejne. Proto byly sestrojeny první dvoukolové prevody. Ty se dále rozvíjely do dnešní podoby. Dalším mezníkem bylo až na prelomu 70. a 80. let vynalezení horského kola.
Zdroj: Wikipedia