Luisa Traditional Cache

This cache is temporarily unavailable.

Sovinka: Není to ani měsíc, co jsme dělali kompletní údržbu keše a už je zase problém. Ach jo. V pondělí vezmeme tedy krabičku domů a vysušíme. Jen jestli to má smysl. Je to v tomto týdnu už druhá keš, co je uvnitř mokrá, ačkoliv jsou obě při dobrém zavření vodotěsné. A co se logbooku týče - při poslední kontrole v něm bylo místa dost. Tak snad by tam ještě mělo být, tolik lidí nález nelogovalo. No každopádně to zkontrolujeme. Jen neslibuju, že se krabička hned vrátí zpět - nejsem si jistá, jestli to ještě v srpnu stihneme. Ale pokusíme se o to.

More
Hidden : 1/25/2009
Difficulty:
2 out of 5
Terrain:
2 out of 5

Size: Size: regular (regular)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works
Looking for a different adventure?

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:


POZOR! Keš je ukryta uvnitr zahrady. Do zahrady se dá vstoupit brankou, která není uzamcena, na souřadnicích N 50°37.570 E 015°36.410. NENÍ TŘEBA CHODIT DO ZAHRÁDKÁŘSKÉ KOLONIE.


Mladá žena pospíchala zasněženými ulicemi Vrchlabí, sníh jí lehce křupal pod nohami a mráz štípal do tváří. Odbočila doprava a po chvíli už procházela kolem zámecké zdi, prošla pod dřevěným mostem spojujícím zámecký park a zahradu kaple. Odemkla si bránu, zase za sebou zamkla a stoupala do kopce ke kapli. Z tašky vytáhla klíč, odemkla dveře a trochu zatajila dech. Pocítila lehké zamrazení a hned si byla jistá, že tu dnes opět je. Zamkla za sebou a pustila se do práce. Občas očkem pohlédla ke kulatému oknu nad vchodem. Byl tam. Černý obrys postavy, téměř nehybný, trpělivě vyčkávající. Nerušil ji při práci, jen setrvával na svém místě. Žena se ho nebála, věděla, že jí neublíží. Už mnohokrát ho zde potkala.
Duše kohosi, kdo neodešel tam, kam duše zemřelých odcházejí. Jako by tu na ni vždy čekal. Vždyť byla také jedna z mála lidí, kdo ho vidí, kdo cítí jeho přítomnost. Vždy, když žena odešla, zůstal ve studené kapli sám, i když byla třeba plná lidí. Nikdo z nich ho neviděl.

Cítíte-li lehké mrazení, tak se mi podařilo navodit tu správnou atmosféru pro odlov keše. Kraťoučký příběh jsem sepsala podle vyprávění hlavní hrdinky. Je už na Vás, zda mu uvěříte či ne.
Neodpustím si na tohle téma napsat jednu perličku. Když jsme s Kačenkou probíraly tento příběh a tematiku okolo, Kačenku hrozně zajímalo, jestli je v kapli duchů více. Nakonec se ukázalo, že má za to, že jsou duše v rakvích. A protože byla v kapli i hrobce spolu se mnou a v hrobce viděla několik rakví, logicky předpokládala, že duch není jen jeden. Když jsem jí vysvětlovala, že duše nežijí v rakvích, nýbrž v zámku, kostele apod., s vážnou tváří se mě zeptala: " A jak se, mami, dostanou ven? To se z té rakve prokoušou?" :-)

Historie a současnost kaple:
Když v roce 1882 zemřel Rudolf hrabě z Morzinu, nezanechal žádné mužské potomky. Jeho majetek přešel na jeho jedinou dceru Alosii, která se roku 1853 provdala na Heřmana Černína z jindřichohradecké větve starého českého rodu. Založili spolu novou vrchlabskou černinsko-morzinskou větev, která dostala nový erb vytvořený spojením erbů obou původních rodových znaků.
Hraběte Rudolfa pochovali do staré rodové hrobky ve vrchlabském klášteře augustiniánů, a protože suterénní krypta zde již byla zaplněna, rozhodla se hraběnka, jež zdědila vrchlabské panství, postavit pro další generaci hrobku zcela novou.
Našla pro ni místo na návrší nad západní stranou zámeckého parku. Její výstavba probíhala téměř současně se stavbou nového děkanského novogotického kostela na náměstí. Stejně jako kostel navrhl hrobku smíchovský architekt Štěpán Tragl v čistém novogotickém stylu. Základy k ní položili roku 1887, ale dokončili ji až v roce 1891 patrně proto, že stavební práce prováděly vrchlabské firmy, které budovaly i kostel. Zednické práce převzal Edmund Zirm, kamenné prvky zhotovil Eduard Wlačiha.
Hrobku tvoří dvě části - nadzemní kaple a vlastní hrobka v podzemí. Obě části jsou sklenuty křížovou klenbou, v přízemí ji nesou svazkové přípory a klenební pásy v suterénu pak pilíře a dvě řady sloupů. Vznosný portál, rozetové okno a zvonička v průčelí a další prvky a detaily vnější i vnitřní podoby této stavby mohou sloužit jako školní příklad pro výklad o typických znacích pozdně gotické architektury.
Kapli i hrobku slavnostně vysvětil za přítomnosti hraběnky Aloisie a asistence vrchlabských duchovních převora Bertolda Hejhala a děkana France Tschertnera ad. královéhradecký biskup Josef Jan Hais 20. října 1891. To již v prostoru hrobky pod oltářem odpočívaly pozůstatky hraběte Heřmana z Černínu, manžela Luisy, které sem byly uloženy 7. srpna téhož roku.
Oltář zasvětili P. Marii Bolestné, světici, oplakávající mrtvé tělo Krista pod křížem. Dřevořezbu Piety na vrcholu oltáře doprovázejí na retabulu tři reliéfy s motivy Ukřižování a Zmrtvýchvstání. Řezby patrně pocházejí z dílny c.k. dvorního řezbáře J. Steinera v Meranu v Tyrolích (stejně jako řezby v děkanském kostele).
Od svatého otce dostal oltář dokonce odpustkové privilegium pro dvě mše v týdnu.
Hraběnka pak založila nadaci ve výši 25.000 zlatých. Z jejího výnosu měli dostávat plat duchovní, povolaní ke sloužení mší jako zámečtí kaplani. Dlouhá léta zastával úlohu zámeckého kaplana dolnodvorský farář Kulhánek a později krátký čas jistý Pathy.
Po hraběti Heřmanovi následovaly do hrobky další pohřby až v následujícím století. Roku 1905 pochovali zde hraběnku Emmu, snachu zakladatelky Luisy, která zde sama spočinula o dvě léta později. Emmin manžel Rudolf, dědic vrchlabského panství, pak přežil svou ženu o celých dvaadvacet let, zatímco jeho syn stejného jména zemřel již po půl roce nástupnictví. Jako poslední zde roku 1929 nalezl místo posledního odpočinku hrabě Egon, vnuk předcházejícího Rudolfa.
Poslední vlastník hrabě Jaromír prodal vrchlabský zámek nacistické "třetí říši", která v něm zřídila okresní úřad - "Landrat". Ten po obnovení československé státnosti podléhal jako německý majetek konfiskaci podle jednoho z tzv. Benešových dekretů a mezi vyvlastněné nemovitosti zahrnuli i hrobku.
Po vyhnání a vysídlení obyvatel německé národnosti noví čeští osídlenci založili ve Vrchlabí náboženskou obec církve československé husitské. Její rada starších požádala roku 1947 Okresní národní výbor ve Vrchlabí, aby jí přidělil kapli jako bohoslužebný stánek. ČSCH tehdy koupila kapli i s pozemkem od Ministerstva zemědělství za 178.000,- Kčs, což byla na tehdejší dobu nemalá cena. Později byl pozemek církvi zabaven a teprve po roce 1989 znovu vrácen. Církev ho však odmítla převzít a věnovala ho státu, kterému i dnes patří. Stará se o něj Správa KRNAP.
Husitská církev by ráda ve spolupráci s Městským úřadem upravila zahradu jako "piknikový park". V zámeckém parku není dovoleno vstupovat na trávníky, proto by to chtěla umožnit alespoň okolo kaple. Městský úřad měl na úpravu zahrady přislíbený grant z Evropské unie, ale zatím ho bohužel nedostal.
Od války až do nedávné doby se hrobka stala cílem bezpočtu vloupání zlodějů, obyčejných i perverzních zvědavců.
Ze zprávy o činnosti sboru otištěném roku 1976 se např. dovídáme, že "několik rakví, které už byly vadné, bylo v roce 1950 z důvodů hygienických vyzvednuto a pietně pohřbeno v opuštěné hrobce na místním hřbitově".
Vrchlabskému církevnímu sboru československých bratří a sester patří dík za to, že tuto stavbu, která náleží ve městě k nejkrásnějším stavebním památkám, s velkým úsilím i osobními obětmi udržují a uchovávají v původní podobě.

(Převážnou část tohoto textu sepsal pan Miloslav Bartoš, bývalý ředitel Krkonošského muzea ve Vrchlabí. Materiál byl zapůjčen farářem ČSCH. Část informací uvedených v textu jsem získala z rozhovorů s vrchlabskými pamětníky.)

Tato keš vznikla vlastně náhodou, díky disablování naší keše ALBIPOLIS. V zámeckém koutku pro poraněná zvířata shořela provozní budova a celý prostor byl z důvodu bezpečnosti uzavřen a s ním i naše keš. Bylo však nutno zajistit náhradní budovu pro práci ochrany zvířat, a tak byla využita prázdná budova právě v zahradě zámecké hrobky. Tím byla jinak uzamčená zahrada alespoň dočasně zpřístupněna. Nějakou dobu pak bylo možno hrobku a zahradu navštívit jen o nedělních bohoslužbách, ale v současné době je volně přístupná branou.

Pan farář je ochotný pro zájemce udělat prohlídku jak krypty, tak kaple, a to bez ohledu na počet návštěvníků. V případě zájmu ho kontaktujte na telefonu: 499 422 962 - Mgr. Tomáš Altman.

Keš je ukryta tak, aby byla dostupná i v zimě. Netřeba nic přehrabávat a rozrývat, jen se pozorně dívejte. Po odlovu prosím keš ukryjte přesně tak, jak byla uložena. Může se stát, že Vám půjde z úkrytu obtížně vytáhnout - nejprve prosím vyjmutí promyslete, pak teprve vytahujte. Děkujeme.
Prosíme Vás o regulérní výměnu - pokud si z keše něco vezmete, vložte také věc odpovídající kvality.
Nezapomínejte, že CWG nejsou dárky, ale výměnné předměty - i za ně byste měli něco vložit. Naopak GC a TB jsou "jen" putovní poklady - stěhují se z keše do keše nezávisle na klasické výměně.
Neodnášejte prosím základní vybavení keše, tj. tužku, propisku a ořezávátko.

Keš je pojmenována po zakladatelce kaple Aloisii nebo-li Luise, jak jí říkali v rodině. Keší z názvem "kaple" nebo "kaplička" je bezpočet, proto jsme tento název nechtěli použít.
A Luisa byla výjimečná žena, která myslela vždy víc na ostatní lidi než na sebe a udělala pro zdejší kraj mnoho dobrého, proto si zaslouží, aby jí tato keš byla věnována.

Ještě jedno doporučení: Pokud se postavíte před vchod kaple, můžete za příznivých podmínek (neolistěné stromy) vidět všechny nejhodnotnější vrchlabské památky - vlevo klášter augustiniánů, šikmo vlevo věž děkanského chrámu sv. Vavřince a před sebou mírně vlevo věže vrchlabského zámku.

Příjemný lov Vám přejí Láďa a Jitka, tj. Sovinka.

Additional Hints (Decrypt)

cbq cnermrz

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)

Advertising with Us