Jen povídačky?
Poměr Valacha k přírodě je naprosto jiný, než je tomu u ostatních kmenů. Zmiňuje-li se o kopci, praví o něm podle toho, jak je vysoký: vrrršek, vrch, vršisko; kopeček, kopec, kopčisko, hrrrbek, hrb, hrbisko, horka, hora, hořisko. A každý kopec opřádá bájí, pověstí a věří, že se mu podaří najít v hoře ukrytý poklad. Bájemi opředli naše posvátné hory Radhošť i Kněhyni. Oživili je pohanskými knězi a kněžkami. Vzpomeňme jen na společné slavnosti a tance, které zaznívaly z vrcholu hory Tanečnice. Znáte jistě pověsti o vizovské Janově hoře a o zlínské Babě.
I malá dědinka Držková opředla své hory bájemi. Tak prý hora Májová sa otáčá na zlatém svořeni, v ní sedí stříbrná kačena na zlatých vajcoch a vyletí prý Valachom na pomoc, až jim bude najhůř. Pod Holým vrchem stávala v dávných dobách dědina Horní Držková. Ta prý byla prokleta, propadla se i s kostelem. Na svatého Marka prý je tam čut zvony břáňat. V Sýkornici je zase ukryt hrozný drak, který spí. Když se probudí a protahuje se, celá hora se otřásá a hučí.
Jak na keš
Dost ale povídaček, obuj pevné krbce, krbály, bagančata, ňančary, střívje, škarbaly, škrbály, boty, holénkovice, papuče, papučky nebo papučiska a vydaj sa na horu Sýkornicu k Vrzavým skalám prohlédnút zkamenělý bobek strašného draka. Teda někeří tomu říkajú „Skalní suk”, ale nás přeca neoblafnou. Po cestě nezapomeň natrhat rostlinku Turánek (Starček přímětník), o které se mezi Valachy šušká, že otvírá zámky a pomáhá k pokladům.
I když to není výslovně zakázáno, nejezděte prosím svými motorovými vozidly dál jak na doporučené parkoviště na konci asfaltky!