Rotterstein/Rotteruv kamen Traditional Cache

Nedaleko Litomeric u obce Skalice se nachází skála s vytesaným nápisem na kamenné desce ,,1925-XXXX, ROTTERSTEIN" . Skála s touto kamennou deskou je soucástí úzkého skalníhu hrbetu, táhnoucího se severním smerem v prudkém svahu nad vojenskou strelnicí, na jižním svahu Dlouhého vrchu. Mezi místními obyvateli je tento hrbet nazýván jako "Kohoutí vrch". Je tvoren vypreparovaným telesem pyroklastických sopecných hornin v prostredí okolních tretihorních uloženin vulkanického puvodu a podložních druhohorních krídových pískovcu. Teleso hrbetu tvorí pyroklastický proud, jehož horniny nazýváme jako ignimbrity. Je to produkt tretihorního povrchového vulkanismu, který v podobe žhavé laviny sopecného popela a úlomku tefritových hornin zaplnil tehdejší údolí vodního toku a postupne zde utuhl, pricemž došlo i ke vzájemnému spékání hornin uvnitr proudu. Podobným zpusobem vznikl i celý masiv Dlouhého vrchu. Vlivem vysoké odolnosti sopecných uloženin vuci následné erozi došlo k inverzi terénu. Zkrátka to, co bylo puvodne výplní údolí, dnes vystupuje v podobe horského hrbetu. Mezi ostatními horninovými složkami pyroklastického proudu hrbetu se vyskytují i balvany až malé bloky tefritové horniny s tmavošedou základní hmotou s mnoha destickovitými vyrostlicemi cerného augitu. Tato hornina je místy velmi porézní a bublinatá. V jejích dutinách se vyskytují minerály zeolitové rady, zastoupené korovitými povlaky cirých a belavých, drobouckých krystalku phil1ipsitu, natrolitu a thomsonitu. Krídové pískovce santonského stárí jsou v širokém okolí obcí Skalice a Žitenice casto premeneny v pevné kremence, jak to vidíme i na jižním konci hrbetu.

Skála zvaná "Rotterstein", tedy "Rotteruv kámen", s pametní deskou umístenou v nedostupné výšce, se nachází až v nadmorské výšce 545 m. Deska byla umístena na pocest lesního inspektora Ottomara Rottera ze Skalice. Ottomar Rotter se narodil 20. zárí 1861 v obci Slatina v tesné blízkosti Hradce Králové. Získal velice kvalitní vzdelání v oboru lesnictvÍ. Svedcí o tom skutecnost, že již jako velmi mladý muž, ve veku 23 let, prevzal v roce 1885 vedení skalického lesního revíru. Byl všeobecne prakticky nadaným mužem, jenž se rychle vyznal i ve vecech, které nepatrily prímo do jeho vystudované profese. To také primelo jeho služební nadrízené k tomu, že ho poverili celkovou inspekcí proboštského panství Žitenice a dalšími zodpovednými funkcemi.

Již v roce 1068 daroval vévoda Vratislav II. žitenické panství nove založené kapitule na Vyšehrade, Od té doby ho vždy spravoval príslušný probošt. Delo se tak po staletí pouze s výjimkou let 1410-1620, kdy bylo panství v jiných rukách. Až po bitve na Bílé hore, 8. listopadu 1620, ho císar Ferdinand vrátil zpet do rukou vyšehradského proboštství. Obec Skalice spolu s dalšími okolními vesnicemi byla nedílnou soucástí žitenického panství. Odtud tedy plynou názvy Rotterových profesních funkcí: "proboštský panský inspektor, lesní správce a patronátní komisar".

Odborníci neustále ocenovali a prátelé prírody pak obdivovali vše, co Rotter jako lesník vykonal nejen pro skalické lesy. Skalický revír a lesy žitenického panství velmi pozvedl. Svou bohulibou cinností však pomáhal i jinde. Již v roce 1887 se podílel na postupném zalesnování Mostné hory v Litomericích. Poté co v léte tohoto roku vlivem velkého horka uschla cást vysázených mladých smrku, daroval potrebné množství smrku a modrínu k jejich nahrazení.

A to se již konecne dostáváme také k otázce významu nápisu na kamenné desce v lese nad Skalicí. V roce 1925 totiž Ottomar Rotter oslavil 40. výrocí své služby ve funkci zdejšího lesního inspektora. Na jeho pocest a s uznáním jeho bohatých zásluh byla tehdy na skále s výrazne vystupující sloupcovitou skalní jehlou usazena pametní deska a skála byla po nem pojmenována. Ottomar Rotter byl ženatý, ale nepodarilo se zjistit zda mel potomky. Bydlel ve Skalici v revírní hájovne žitenického panství c.p. 23. Tato bývalá empírová hájovna, stojící na návrší mezi dvema skálami na míste bývalé poustevny a v blízkosti poutní kaple, zde byla zrízena v roce 1836. Byl známý svou pohostinností k výletníkum.Také byl znamenitým myslivcem, osobne však nikdy honebním vudcem a v myslivosti se také tešil té nejlepší povesti. Jako clovek mel mužské ctnosti, které ho ucinily mezi obyvatelstvem váženým a oblíbeným. Kdo ho mel za prítele, tomu také byl skutecným a spolehlivým prítelem. Jeho smrt byla naprosto náhlá a necekaná, po plných 48 letech pilné práce. Zastihla ho sice ve veku 72 let, ale podle údaju v jeho nekrologu mel mnohem mladší vzhled. Nikdo tehdy jeho predcasný odchod nepredpovídal. Proboštský panský inspektor, lesní správce a patronátní komisar Ottomar Rotter zemrel v nedeli 8. ríjna 1933 ve 3 hodiny ráno. Jako prícina smrti je v úmrtní matrice uvedena arterioskleróza a chronický zánet srdecního svalu. Zdá se tedy, že mel vleklé problémy se srdcem, ale témer nikdo to nevedel díky jeho vitálnímu založení. Pohreb se konal ve stredu 11. ríjna 1933, v 10 hodin dopoledne na hrbitove v Žitenicích a vedl ho farár Franz Kumpf. Rotteruv hrob na hrbitove v Žitenicích se však bohužel do dnešních dnu nedochoval.

Jedinou dochovanou památkou na tohoto bezesporu obdivuhodného cloveka tak zustává "Rotteruv kámen" i s pametní deskou z roku 1925 a jeho jedina podobizna.

Zpracováno podle clánku pana Miroslava Radone .

Nedaleko od cache na souradnicích N 50°34.543 E 014°08.870 je vyhlídka,odkud je za pekného pocasí výhled na Litomerice a horu Radobýl.Výhledy do ostatních smeru jsou bohužel zarostlé.

Vaše vozidlo doporucuji zaparkovat na souradnicích N 50°34.041 E 014°08.534.