Tato multicache vás privede do mestyse
Vrchotovy Janovice. Pri hledání indicií si prohlédnete zámek,
projdete se parkem a vydáte se na zacátek naucné stezky venované
baronce Sidonii Nádherné. Vyslechnete si, budete-li chtít,
životní príbeh této výjimecné ženy, který není jenom
velmi silným a velmi tragickým príbehem jednoho lidského
života, ale promítá se do nej podobne silný a podobne tragický
príbeh našich moderních dejin 2).
Od výchozích souradnic k finálovým ujdete
maximálne 3,5 km, cástecne po pešine. Poté se rozhodnete,
zda se vydáte dále po naucné stezce až na nádraží do
Olbramovic (asi 4 km), nebo se vrátíte zpet do Janovic (asi 1,5
km).
Zámek je otevren v kvetnu až
srpnu denne krome pondelí: 9 – 12 a 13 – 17
(Pripadá-li na pondelí svátek, je otevreno a zavírací den se posune
na úterý), v dubnu, zárí a ríjnu pouze o víkendech.
Prohlídka zámku trvá 60 minut a zacíná vždy v celou
hodinu, poslední dopolední v 11h a poslední
odpolední v 16h.
!Otevírací doba
parku: duben až zárí: 8 – 19, ríjen až brezen: 8
– 16.30!
STAGE 1: N
49°40.129 E 014°34.694 Zámek
Na výchozích souradnicích stanete pred bránou
na zámeckém preddvorí. Puvabný dvoupatrový zámek s malým trojúhelníkovým
nádvorím, malebným klenutým mostem a patrnými zbytky vodního
príkopu dnes pusobí velmi romanticky, ale puvodne to byla kamenná
gotická vodní tvrz. V roce 1350 ji nechali postavit pánové
z Janovic, kterí na zdejším zboží a tvrzi sedeli
až do poloviny 15.století. Tehdy se stal zdejším pánem
Vrchota z Vrchotic, a tak dostal dnešní mestys své
druhé jméno. Poté, co se vystrídalo na panství nekolik majitelu a
tvrz byla renesancne prestavena, získali Janovice r.1603 pánové
z Vrtby. O tomto rodu jsme již jiste slyšeli, a to
nejenom ve zdejším kraji. Za pobelohorských konfiskací
získali radu statku v okolí, zejména Votice, Voracice,
Beztahov, Kosovu Horu, Cervený Hrádek... Vrtbové tvrz postupne
promenili v pohodlnejší sídlo v barokním slohu a
provedli zásadní úpravy zámeckých interiéru v rokokovém stylu.
V roce 1807 zdedili panství Vratislavové z Mitrovic,
kterí se zasloužili o poslední velkou prestavbu zámku, vcetne
hospodárského dvora. Tehdy získal zámek svou soucasnou novogotickou
podobu.
V roce 1879 koupil zadlužený
janovický velkostatek Karel Nádherný z Borutína a ve
vlastnictví tohoto rodu zustal až do znárodnení. Behem druhé
svetové války bylo v zámku vojenské velitelství a kasárna.
Vrchotovy Janovice se staly soucástí nemeckého vojenského prostoru,
z nehož bylo vystehováno veškeré obyvatelstvo a
postupne zde byla zrízena pobocka koncentracního tábora. Tesne po
válce se v zámku a parku vystrídala sovetská i ceskoslovenská
armáda. Po vyvlastnení v roce 1950 byl využíván jako
sklad textilu a Okresního archivu a … postupne pustl. Pred
zkázou ho na konci 50.let zachránilo Národní muzeum, které se
zasloužilo o jeho otevrení pro verejnost. V interiérech
zámku, jimž byla cástecne vrácena útulná rodinná atmosféra, si
mužete s pruvodcem prohlédnout stálé expozice
Národního muzea: „Spolecnost v Cechách 19.
století“, „Rilke, Kraus a Vrchotovy
Janovice“ a samostatnou expozici „Ceské
zvonarství“.
OTÁZKA: Nad branou do zámku uvidíte kamenný reliéf erbu
ríšských hrabat Vratislavu z Mitrovic. Vertikální
šrafování je symbolem cervené, vertikální a horizontální
cerné. U erbu je pripsán letopocet =
ABCD, který souvisí s dokoncením pseudogotické
úpravy zámeckého exteriéru. (Pokud byste na erb nedohlédli, vezte,
že zámek získal dnešní podobu o 38 let pozdeji,
než bylo založeno ???, což je letopocet, který vám
padne prímo do oka na pruhledné cedulce.)
STAGE 2: N
49°40.107 E 014°34.673 Úvodní zastavení Naucné stezky
„Po stopách Sidonie Nádherné“
Do dejin Vrchotových Janovic, se nejsilneji
zapsala poslední šlechtická majitelka – baronka
Sidonie Nádherná. Ona a její bratr, dvojce Karel, se zde narodili
rytíri Karlu Nádhernému a jeho krásné žene Amélii. Spolu se
starším bratrem Janem prožívali štastné detství
na zámku i v parku. Vychovávala je irská chuva, takže
deti spolu švitorili anglicky, s matkou a otcem nemecky
a s místními obyvateli cesky. Sidonie trávila s bratrem
Janem dlouhé hodiny v zámecké knihovne, listovala
v herbárích, ucila se jazyky… Brzy však zemrel
okouzlující tatínek a o rodinný majetek pecovala ustaraná maminka.
Velmi dbala spolecenské prestiže rodiny. Syn Jan se venoval
studiu literatury a výtvarného umení. Karel vystudoval práva a
pracoval v soudní službe v Praze. Sidonie dostala,
jak to bylo tou dobou v šlechtických kruzích zvykem,
dobré vzdelání od domácí ucitelky, navíc milovala umení a
literaturu a od útlého mládí casto cestovala. Jako dvacetiletá
puvabná dívka se seznámila v Paríži s jedním
z nejvetších básníku té doby, pražským Nemcem
Rainerem Mariou Rilkem, s nímž ji až do jeho smrti
pojil hluboký intelektuální vztah. Okouzlila i Maxe
Švabinského a stala se jeho prítelkyní a múzou. Osudový
vztah prožila s novinárem a dramatikem Karlem Krausem. Po
dvacet let Kraus v Janovicích trávil každý rok dlouhé
mesíce a práve zde vznikla velká cást jeho díla, protiválecné drama
Poslední dnové lidstva. Salón Sidonie Nádherné v Janovicích
navštevovali spisovatelé, malíri, politici, zahradní
architekti, arcibiskupové … a každý vyslovoval jiné
otázky a jiné odpovedi a vypravoval jiné príbehy, ale jejich svety
se soucasne prolínaly „… Bylo to prostredí naprosto
otevrené, uvolnené, samozrejmé, Sidonie byla oddána parku a zámku a
pocitu povinnosti zachovat je… Také téma rozhovoru si
pamatuju. Ceši, Nemci a demokratický systém, ale hovorilo se
také o všem možném a všechno bylo zajímavé,
protože Sidonie Nádherná a Karl Kraus byli zajímaví lidé
s originálním myšlením…“, vzpomíná doktorka Anna
Masaryková a dodává: „…Byla to opravdová
šlechticna a na tom prece nezáleží, že její
pradedecek byl železár, protože ona už byla
šlechticna a nejvíce se to poznalo, když tahala kolecko
hnoje po parku…Byla opravdu moderní, sebejistá a nebála se
být opravdu demokratická, a to kolecko hnoje k tomu
patrilo…“1)
OTÁZKA: Prectete si úvodní tabuli naucné stezky a spocítejte,
kolik je zde! vyjmenováno osobností, které navštevovaly salón
Sidonie Nádherné (vcetne manželek). Získáte císlo
EF. Vezte, že to nejsou
zdaleka všichni slavní návštevníci Janovic.
STAGE 3: N
49°40.255‘ 014°34.735 Zámecký park
Soucasná podoba krajinárského parku kolem
zámku se vyvíjela déle než 200 let a nejstarší stromy
jsou približne tak staré. Svou nevelkou plochou (16,5ha) patrí
k menším zámeckým parkum, avšak pro své
dendrologické bohatství je nazýván ´Malé Pruhonice´(K. Hieke). To,
co je dnes na parku nejpusobivejší, jsou príbehy, které
ukrývá, tklivé lidské osudy, s nimiž je spojen. Pro deti
Nádherných byl park velký tajuplný svet plný cizokrajných stromu a
kvetin. Malá Sidi „…skákala do rybníku po hlave a
pokoušela se ho preplavat pod vodou… Když behala
po cestách v parku, vlasy za ní vlály a nebyla oblecená jako
baronesa…“ 1). O pár let pozdeji se tudy
procházela v tichém rozhovoru s básníkem Rilkem. A byla
to také ona, kdo vzácné návštevníky svého salónu vždy
vyláká na procházku parkem. Za letních nocí se ve svitu
pochodní hosté v duchaplných rozhovorech setkávali u kamenných
stolu roztroušených po celém parku, ale nejcasteji u
kamenného stolu, který stál u rododendronu nad malým vodopádem a
odkud bylo videt hladinu rybníka i zámek ….1)
Sejdete-li od tohoto posezení až
k potoku, uvidíte po pár desítkách metru na druhém brehu
kamenný stul, u nehož psal svoje knihy jeden z velkých
spisovatelu a básníku našeho sveta, Karl Kraus. Janovický
park, kterému venoval i básnickou sbírku, mu byl „místem
dokonalého štestí, rájem proti peklu Vídne, ostrovem“.
Byl pro nej spojen se Sidonií, kterou miloval.
Sidonie se od zacátku 20.let venovala
zkrášlování parku celou svou energií a silou. Pracovala
nejprve se svým bratrem Karlem, podle rad proslulého architekta
Camillo Schneidera, po jeho smrti sama. Studovala botaniku, jezdila
pro inspiraci do Pruhonic, „… její starost o park
nekoncila príkazem zahradníkum, ale stále víc ji tešilo
v parku pracovat, s rýcem nebo s motykou
v ruce…“ V parku pri horlivé práci nacházela
útechu v zlých dobách okupace a v okamžicích
naprostého osamení, kdy jí spolecnost delali jen její psi.
Poslední, co v parku udelala, než jej musela nadosmrti
opustit, byl velký záhon azalek. Dodnes zustal ve stráni vpravo nad
potokem, i když v jisté dobe si sem kdekdo chodíval
odrýpnout nejaký ten kerík… Kvetou ružove,
oranžove a žlute. Když je sázela, nikdo jí
nepomáhal. Chtela to udelat sama. Za dva dny zahrnula do hlíny asi
sto azalek. Bylo prý tenkrát horko. Mela na cele kapicky potu a
rozcuchané vlasy jí padaly do ocí…“1).
Až ke stolu Karla Krause se dnes
nedostaneme, dojdeme tedy okolo azalek do míst, kde stával tzv.nový
skleník, v nemž Sidonie pestovala, nejenom exotické
rostliny, ale i broskve a víno a dokonce i salát.
OTÁZKA: Kamenné jezírko, k nemuž nás dovedou souradnice,
je ukázkou dumyslného vodního systému v parku, který je
postupne obnovován. Pocet dochovaných
skleníku v tomto míste je císlo G.
REF 1 – N 49°40.185 E 014°34.804
Cestou na Stage 4 si na souradnicích
povšimnete na centrální louce soliterne rostoucího platanu
javorolistého „Suttneri“, který je
nejmohutnejším exemplárem tohoto kultivaru
v Cechách.
STAGE 4: N
49°40.028 E 014°34.898 Jezírka
Poté, co se projdete parkem, po ceste, kterou
sami zvolíte, dojdete do ješte nezrekonstruované cásti. Za
zdí kdysi stávala myslivna.
OTÁZKA: Zde naleznete tesne vedle sebe H jezírek.
Cestou na stage 5 si povšimnete
již zrekonstruované bývalé hlavní brány. Tudy v roce 1907
prijíždel na svou první návštevu Janovic Rilke.
Verše zachycující tento okamžik jste si mohli
precíst na stage 2.
STAGE 5: N
49°40.018 E 014°34.744 Rodinný hrbitov v parku
O tom, že osud krásnou baronku
nešetril a že chvíle štestí s neúprosnou
pravidelností strídaly tragické okamžiky, se presvedcíte na
malém hrbituvku. Postupne ji opoušteli všichni
blízcí. Otec, matka, bratr Jan a nakonec i milovaný blíženec
Charlie. Zemrel Rilke, Kraus a zacalo se smrákat nad demokracií
v naší vlasti i v celé Evrope. Prestože mela
matku Rakušanku a mluvila nemecky lépe než cesky, za
okupace si zvolila ceský osud. Nevyžadovala žádné výhody
a spíše si svým konáním koledovala o nepríjemnosti. Na
Janovické panství byla ihned uvalena nucená správa. V roce
1942 Sidonie pochovala
i svou starickou chuvu a nakonec se musela vystehovat na statek ve
Voracicích, kde žila v naprosto primitivních
podmínkách. Po
skoncení války už nic nebylo jako drív… Zámkem volne
proudí ruští vojáci i obyvatelé a každý si vezme, co
chce. …Strhli zed, aby mohli nákladákem do parku
„…Dlouho jsem dnes chodila po zámku a parku.
Všechno je tak opuštené…Bolí me, jak je obsah
mého života nemilosrdne vydán na pospas všem
lhostejným, kterí si niceho neváží a cítí se oprávneni tu
krásu, která je mi svatá, nicit…“2) Baronka
Nádherná se v roce 1946 vrací do Janovic, ale bydlí
v hospodárské cásti a snaží se vrátit ztracenou harmonii
alespon parku. Vtom ji však dopadla další rána:
Sidonii, o níž prece všichni vedeli, jak se za války
chovala, obvinili z kolaborace s nacisty. Dva roky jí
trvalo, než se toto nesmyslné a vykonstruované narcení
podarilo vyvrátit. Ale
to už naplno všude kolem horela ona trídní nenávist,
jejímž tercem byla i Sidonie, už dávno ne nádherná, ale
stará, zklamaná a osamelá. Píše: „… Jedenáct
let bídy, zlocinu a lží... Ten, kdo nemá zkušenost
s metodou komunistu a imitátoru nacistu, jen steží
pochopí, jak muže být život nesnesitelný a jak hluboce
clovek trpí…“ 2) „Vítezný únor“
udelal definitivní tecku a Sidonie prišla o všechno.
Nemohla jí pomoci ani paní Hana Benešová, u níž
v posledním období prebývala, cestovní doklady jí už
nemohl zarídit ani Jan Masaryk. 11. zárí 1949 s kufrem
v ruce tajne prechází hranice do Bavorska. Naštestí
už se nedozví, jak je vydrancován celý zámek. To, co soudruzi
chteli, rozkradli a zbytek vyházeli na nádvorí a rozmlátili.
Shorely tisíce dopisu, archivy, vzácné sbírky, umelecké predmety,
starobylý nábytek… 30. zárí 1950 baronka Sidonie Nádherná
umírá v Anglii a je pohrbena nedaleko Londýna. Na náhrobním
kameni má nápis Kde domov muj, kde vlast je má?
Bezmála padesát let cekalo na Janovickém hrbituvku prázdné
místo vedle bratra Charlieho. 25. kvetna 1999 se Sidonie konecne
mohla vrátit do svého milovaného parku.
Od roku 1979 na nocním nebi zárí planetka
c.5089 s jejím jménem Nádherná.
OTÁZKA: Podle letopoctu (pouze roky) na náhrobcích rodiny
Nádherných spocítejte v kolika letech (i nedozitých) zemreli:
IJ = tatínek Karel Nádherný,
KJ = maminka Amélie, LM = bratr Jan, IJ = bratr Karel. Na hrbituvku najdete ješte
hrob chuvy May May – Mary Cooney a mnoho hrobu psích prátel.
Vezte, že za zdí na hrbitove, jsou krome obvyklých hrobu i
hromadné hroby obetí nacimu umucených v zdejším
koncentracním tábore.
Nyní mužete spocítat souradnice Stage 6.
Musíme podotknout, že oficiálne vede ven z parku pouze
jedna jediná cesta otevrená pro verejnost – tj. brána na
preddvorí!
STAGE 6: N
49°IG.(A+L)F(J-D) E 014°3K.AME
Sidonie Nádherná byla asi jednou
z prvních žen u nás, která rídila auto. Poskytovalo jí
velkou svobodu a brzy se pyšnila, že najela tisíc
kilometru…
OTÁZKA: Na tomto míste uvidíte baronku za volantem a naleznete mimo
jiné informaci, v kterém roce vozila K. Krause a svou
vychovatelku Mary
Cooney po Švýcarsku. Letopocet =
AMNP vám prozradí poslední indicie, které potrebujete
k nalezení pokladu.
FINÁLE : N
49°HG.(B-C)NP E 014°3K.(D-N-F)PN
V krabicce chceme shromaždovat a
vymenovat zvonecky, rolnicky apod. Aby se potešili i ti,
kdož nestihli prohlédnout expozici o zvonarství na zámku.
Prameny: 1)
O.Janka: Nádherná Sidonie, Elka Press, Praha 1998, 2)
Z.Bezecný : Dokument CT Baronka Sidonie Nádherná aneb konec
šlechty v Cechách, 2003