Chudobin Traditional Cache

Chudobín

Chudobín....!Kde se vlastne nachází?

Z Dalecína po proudu zbývá už jen neco pres tri kilometry do Chudobína, jedné ze vskutku skromných obcí v horním porící Svratky, o níž jako by to naznacovalo už samo její jméno.Jde však jenom o zdání a zdáním už je dnes i sám Chudobín.Lesnaté hrebeny po obou stranách na nás hledí porád stejne, ale mezi nimi k nám místo obce vzhlíží klidná hladina veliké vodní nádrže, smerem po toku stále se mezi vrchy rozširující.Kolem ní už i oko pametníka obtížne zjištuje náznaky, že staré cesty kdysi smerovaly kamsi dolu,pod temne vyhlížející hladinu.Tam, kdesi hluboko dole stával Chudobín!

.....ani pri sníženém stavu vody v nádrži netrcí nad hladinu žádné hradní nebo kostelní veže, protože ve skromném Chudobíne nic takového nikdy nestávalo.Presto se jako lehký opar vznáší nad hladinou pocit nostalgie nad staletým životem se všemi jeho barvami,radostmi a smutky, navždy pohrbeným tam dole.

Ne,nemusel tam nikdo zbytecne zemrít,a taky bylo možné si odnést alespon to nejcenejší a hlavne vyvést všechny živé bytosti.Presto ale na dne zustala vzpomínky místních obyvatel i náhodných návštevníku.

Nedá to cloveku, aby se nezamyslel nad osudy, které byly položeny na oltár pokroku.Na osudy lidí, domu,krajiny,které byly obetovány, protože hrstka mocných dokázala své zájmy šikovne predložit ,,lidu".Nedá to nemyslet na bosé hrající si deti, na roubenky, zbudované holýma rukama, na skály po miliony let vystavené slunecním paprskum a ptám se sám sebe, jak je možné, že to všechno clovek dokáže behem pár okamžiku obrazne i doslova zatopit vodou a místo výcitek cítí hrdost a uspokojení.

 Pripravil jsem pro Vás krabku jako vzpomínku na tuto zaniklou vesnici, která se nacházela v romantickém údolí reky Svratky.Uložení je u vchodu do malé jeskynky nazývané Padouška, která je tesne pod mohutným skalním previsem odkud je nádherný výhled tam, kde Chudobín kdysi skutecne stával.Je to jedno z nejhezcích míst, které v okolí znám. 

....podekování Marošovi,Štepánovi,Lence a Toníkovi, kterí se mnou jedno krásný jarní odpoledne zašli kešku uložit