Cache je soucástí série „Manetínský potok“ a naleznete v ní cást souradnic k záverecné schránce.
U Vuršova mlýna zacíná prírodní park Horní Strela, kterým Manetínský potok protéká hlubokým zalesneným údolím.
Vuršuv, nebo take Wuršuv, ci Buršuv mlýn patrí zrejme mezi nejstarší manetínské mlýny, i když nejsou známy pocátky jeho založení. První zmínka je z roku 1591, kdy byl patrne mlýnem poddanským v držení Buriana Loukoty. Pozdeji prechází do rukou nepoddanských majitelu. V 30.letech 17. století se na okolní louky sváželo drevo, které se pak plavilo po jarním tání pres splavy u Frantu a Coubu do reky Strely. Casto se tam spojilo s drevem plujícím z Rabštejnského revíru a po velké vode plulo do Liblína a odtud po rece Mži a Berounce až do Prahy. Tím trpely mlýnské jezy, které musely být opravovány.
V roce 1872 má mlýn 3 složení a jednu pilu a k tomu 25 štrychu polí. Majitelem je František Pavlík. Velká voda v tomto roce zde napáchala škod za 1 000 zlatých. Náhon zustal celý zanešen pískem a majitel byl nucen udelat nouzový náhon. Cena mlýna v této dobe je odhadnuta na 10 000 zlatých.
V roce 1876 opravuje František Pavlík jez nad mlýnem.
Ve stoupe, která stála nedaleko mlýna, se drtil kremen, který se vozil do skláren. Delníci zde pracující bydleli pres potok v doubravickém lese, kde jsou ješte patrny zbytky obydlí a studny.
Majitel mlýna František Pavlík podle stížnosti Manetínského panství z roku 1888 rušil závlahy panské louky. Podle dokladu okresního hejtmanství v Kralovicích z 29. 10. 1888 je stanoveno:
I. Jarní zavlažování zacíná, když jarní mrazy poleví na 2O dní a podzimní zavlažování, které po sklizni posledních otav zacíná na 30 dní a sice jen v nocní dobe od 8 hod. vecer do 6 hod. ráno, zastavením všech trí stavidel v mlýnském potoce. Toto muže v ruzných casových úsecích provádet vlastník Wuršova mlýna, je však povinen je dovolit nejméne 4 dny v noci v týdnu.
II. Jak k jarnímu zavlažování, tak k podzimnímu zavlažování mohou krome toho ješte nedele v denní dobe býti využity. Má-li však majitel mlýna v nedeli naléhavé práce, potom je panství príznive nakloneno mu tuto vodu nechat, ale vyžádá si náhradní den nebo noc v týdnu.
III. Letní zavlažování se smí jen jednou v týdnu a sice od soboty v 8 hod. vecer do pondelka do 6 hod. ráno.
V roce 1947 pri náhlém tání snehu a tím vzniklému rozvodnení Manetínského potoka v breznu téhož roku poškodila voda pravé krídlo jezu u mostu pred hrbitovem v Manetíne. Mlynár Václav Koukl byl nucen postavit celou polovinu jezu.
Po roce 1948 se brzy prestalo mlít a rezat. Pan Koukl vlastnil nákladní auto, s kterým vozil dríví do papírny v Bukovci u Plzne.
V Buršove mlýne se vždy vcelarilo. Zavedli zde jako první na Manetínsku rámky v úleh (informace použity z knihy "Voda - mlýn a mlynári na Kralovicku a Manetínsku" od Jaroslava Sklenáre).
U starších GPS muže docházet k výpadkum signálu.
Ke keši se mužete nejlépe dostat pešinkou od krížku nad cestou kolem mlýna.