Zapomenutá letka

Historie letište-Krašovice
Historie letište se datuje od roku 1947, kdy se zde zacátkem zárí konal 1.Letecký den. Letište sloužilo jako záložní letište pro 51. vrtulníkový pluk z Prostejova, jehož materské letište bylo odsud vzdáleno "pouhých" 280 km! Nejdéle na tomto letišti pusobila 9. vrtulníková letka VÚ 8864 Písek. Letka byla prímo podrízena 9. tankové divizi v Písku a odborne podrízena 4. armáde v Tábore. K 1. 11. 1969 byla letka prejmenována na 4. spojovací letku VÚ 7485 pro potreby 4. armády v Písku, která prišla z Tábora. Letka byla zrušena k 31.10. 1974 a personál s technikou prešel ke 4. spojovací letce do Bechyne. Letište bylo predáno organizaci „Svazarm“ a bylo využíváno k výcviku na bezmotorových letounech typu vetron. Od roku 1987 zde byla dislokována armádní letka puzkumných bezpilotních prostredku VR-3 REJS. V roce 1995 byla letka zrušena V soucasné dobe je letište používáno soukromou firmou k výcviku létání na ultralehkých letadlech.

Bezpilotní prostredek VR-3 REJS

Vznik a vývoj
Tupolev Tu-143 ci VR-3 Rejs je svou koncepcí relativne jednoduchý bezpilotní letounek, urcený k pruzkumu. Zkonstruovali ho ve slavné konstrukcní kancelári OKB Tupolev a to již v zacátcích 70. let minulého století. V druhé polovine 70. let pak byl zaveden do výzbroje SSSR, pozdeji byl též (narozdíl od mnoha jiných podobných prostredku z produkce SSSR) uvolnen i do zahranicí. Díky tomu se v roce 1985 dostal i do naší armády, kde sloužil až do roku 1995 v letce bezpilotních pruzkumných letounu. Letka mela nejdríve základnu ve Stríbre, od roku 1987 v Krašovicích u Písku. V roce 1995 byla letka zrušena. V soucasnosti je možné si letounek VR-3 Rejs prohlédnout v Leteckém muzeu Praha-Kbely, kde je umísten v hale venované modernímu letectvu, kousek od stroju MiG. Letounek i s odpalovacím zarízením, umísteném na težkém nákladním automobilu, je k videní také v muzeu v Lešanech.
První úspešný let nove vyvinutého bezpilotního prostredku se uskutecnil již v prosinci roku 1970. Je zajímavé, jak je u prototypu sovetských armádních výrobku naprosto bežný jejich zálet ke konci roku v rozhodne nikoli ideálních podmínkách. Duvodem je obvykle splnení casových požadavku na projekt. Oficiální zkoušky zacaly v roce 1972, v roce 1973 pak zacala výroba prvních deseti kusu v Kumertau v Baškírii. V roce 1976 pak armáda (pozemní ozbrojené síly) prevzala systém Rejs do výzbroje. Letectvo (VVS) zavedlo Rejs do služby v roce 1982. Výroba po zacátku z roku 1973 pokracovala až do roku 1989, celkem bylo vyrobeno asi 950 kusu.

Technický popis a výroba
Letounek Tu-143 je celokovový, víceúcelový pruzkumný letoun, schopný startu na velmi omezené ploše - vzlet probíhá z krátké startovací plochy. Je urcen pro pruzkum v oblasti silné aktivity neprátelské protivzdušné obrany, stejne jako v clenitém terénu. Letoun je jednoplošný bezocasý stroj s deltovitými krídly. Pro zajímavost mužeme zmínit, že použité materiály zahrnují duralumin D-16, magnesiovou slitinu AMG-6 a další moderní materiály - treba skelná vlákna. Pohon letounu zajištuje motor proudový TR-3-117 s tahem 640 kg, vyvinutý konstrukcní kancelárí NPO Klimov a také startovací raketový motor na tuhé pohonné hmoty.
Základem pruzkumného vybavení je fotoaparát PA-1 (s optickým rozlišením 20 centimetru z výšky 500 metru pri rychlosti letu 950 km/h). Mezi další možné vybavení patrí kamera Chibis-B a pruzkumný systém Sigma registrující radiaci (radiation reconnaissance). Pri misi je stroj vybaven bud dvema fotografickými aparáty nebo dvema kamerami, prípadne vybavením pro radiacní pruzkum - chemickým senzorem a Geigerovým pocítacem (zjištuje radiaci). Dalším základním vybavením je datalink, umožnující prenos získaných informací na základnu. Pruzkumné vybavení je možné zapnout dvakrát nad ruznými objekty.
Samotné odpalovací zarízení je rozmerný kontejner, ukrývající samotný letounek VR-3. Kontejner je umísten na težkém kolovém nákladním automobilu BAZ 135MB SPU s pohonem 8x8, zajištujícím vysokou pruchodivost v terénu. Na upravených cestách je rychlost prepravního vozidla 30-45 km/h. Pripravení Tu-143 k vypuštení trvá zhruba 15 minut, nový letounek je do odpalovacího zarízení možno vložit behem 4 hodin. Letoun je vypoušten ze systému SPU-143 a pristává pomocí padáku. Vypouštení letounku Tu-143 je možné až do rychlosti vetru 15 m/s a pri vypouštení se kontejner zvedá o 15 stupnu, letounek startuje ve smeru pruzkumného letu. Startovací motor se po dohorení, tedy zhruba po 500 metrech letu oddelí. Pak Rejs stoupá do letové výšky. Vypouštecí zarízení je nabito novým letounem VR-3 z transportního a nakládacího vozidla TZM-143. Automobil BAZ 135MB SPU je spolu s letounkem soucástí celého pruzkumného systému, který je tvoren dalšími vozidly. Ty mají rozmanité urcení - patrí mezi ne nakládacího vozdidlo, mobilní vyhodnocovací stanovište, technické a plnící prostredky i diagnostická vozidla. Celkový pocet vozidel komplexu dosahuje poctu 30. Celý systém zajištuje vzdušný pruzkum objektu a cílu, umožnuje zpracování a prenos informací o zjištených skutecnostech v reálném case.
Behem letu jsou možné až ctyri zmeny výšky letu a dve zatácky až 270 stupnu o polomeru 5 km.
Pristávací sekvence letounku VR-3 se skládá z nekolika kroku. Poté, co letounek dosáhne pristávacího prostoru, je zastaven chod motoru. Následné strmé stoupání a brzdící padák letounek zpomalí na maximálne 290 km/h. Asi po 11 sekundách je brzdící padák odhozen a vypušten pristávací. Jakmile se klesání letounu zmení ma vertikální, tak je uchycení pristávacího padáku automaticky premísteno z ocasní cásti do stredu trupu. Díky tomu se VR-3 pri klesání ustálí v horizontální pozici. Ve stejném okamžiku je také vysunut tríbodový talírový podvozek a senzorové tyce. Jakmile se senzorové tyce dotknou povrchu (výška stroje je 1.8 metru nad zemí), jsou aktivovány pristávací raketové motory, které zpomalí rychlost dosednutí na zem z 6 m/s (rychlost sestupu na pristávacím padáku) na 2 m/s. Po dosednutí stroje na zem je oddelen motor a uvolnen pristávací padák. Duvodem je zamezení vlácení stroje vetrem po povrchu zeme po pristání. Letounek bylo možno použít petkrát, cena jednoho stroje dosahovala zhruba 125 000 USD.

Bojové použití
Jednotka taktického pruzkumu vybavené komplety Rejs se skládá ze ctyr odpalovacích zarízení, každé prepravující 3 letouny. Dále zahrnuje vozidla zajištující zajištení stroju po pristání a uchovávání rezervních letounku, velitelská vozidla, komunikacní vozidla, vozidla zajištující zpracování a analýzu získaných dat. Celkem se jedná asi o 30 vozidel.
Pri nasazení v armáde se brzy ukázalo, že systém Rejs je svými schopnostmi nadrazen tehdejším pilotovaným strojum, používajícím shodné pruzkumné vybavení. Duvodem byla jeho schopnost letet velmi nízko nad povrchem zeme (tu tehdejší pilotované stroje postrádaly), kombinovaná s kvalitním navádeným systémem. Ten umožnoval presne riditelný prílet do cílové oblasti, zejména v prípadech, kdy bylo nutné prozkoumat více oblastí.
Systém Rejs byl dokonce i bojove nasazen a to nad Izraelem v roce 1982, kdy Sýrie použila svuj pruzkumný komplet. Izraelská protivzdušná obrana o nasazení pruzkumného letounku vedela, nicméne nebyla schopna letounky zachytit nebo sestrelit. Podle nekterých zdroju byly též stroje Tu-143 také použity k akcím v horách, vzlétaly a pristávaly ve výškách až 2000 metru nad morem a létaly i v horách ve výškách kolem 5000 metru.

Takticko-technická data

A nyní k samotné cache:
Cache je plastová nádoba o rozmerech 15 x 11 x 12 cm. Samotné místo uložení je vcelku klidné, takže se obávat není témer ceho, snad jen v pracovní dny by se mohlo na letišti pohybovat pár zamestnancu, prípadne nejaký ten modelár. Prejeme príjemný odlov.