Svatý Hubert
Úvodem vysvetlení názvu pro lenochy :-). Byl na to dotaz a v
podstate to znamena,že se da dojet autem do padesáti metru od keše.
Jaký terén je mezi parkovištem a keší, prípadne obtížnost nejsou
tímto zohledneny :-).
Na místo se dá dojít pešky, nebo dojet na kole z Krinic podél
krížové cesty, od Ameriky nebo od cesty z Pekova na Broumov, což je
i doporucená odbocka pokud jste opravdu lenoši :-) a chcete jet
autem.
Velikost je vetší smallka a není nutné nic
rozhrabávat. Mudlové kolem jsou hlavne typu cyklo, tak
bacha na ne, jsou rychlí a tišší. Doporucený odlov je na
kole. Pokud se Vám bude uložení zdát neoriginální tak máte
pravdu, ale proste jsem lepší nevymyslel :-).
Kaplicka byla postavena roku 1786 nákladem
krinických sedláku tehdy ješte jako kaple Panny Marie Hvezdy
Jitrní. Pozdeji sv. Antonína a ted zrovna Huberta.
Krížovou cestu nechal dostavet další sedlák, nejaký Volke v 70. -
80. letech 19.století.
Vedle kaple stavala drevena, dosky pokryta chaloupka ve ktere žil
poustevnik Ignaz Pohl. Staral se o kapli, ze studanky vedle
chaloupky obcerstvoval pocestne a nocním chodcum dával rozsvícené
louce, aby videli na cestu.
Nedaleko této kaplicky je podle povesti Švédský
bubeník pochováno mnoho Švédu, kterí v techto místech padli v dobe
tricetileté války. Místu jejich odpocinku se ríkalo Trommelgraben
neboli Tamboruv príkop. Za tichých nocí tu prý bývalo slyšet
bubnování švédského bubeníka, jednoho z pochovaných. Nejeden nocní
chodec to zažil na vlastní kuži, a zdešene odtud utekl. Jednou tudy
šel jakýsi opilec, který byl množstvím vypitých sklenicek znacne
rozkurážen. Proto zpupne tambora vyzval, aby mu zabubnoval. Tambor
se skutecne objevil, nejprve výstražne zabubnoval a pak opilce
varoval, aby už nikdy nerušil mrtvé. Jinak se mu zle povede. Muž z
toho místa v hruze utekl a následkem leknutí se težce
rozstonal.
V místech kolem Broumovských sten se za
tricetileté války skutecne bojovalo, lidové povesti jsou však
málokdy tak staré. Vyprávení o pochovaných švédských vojácích muže
být spíše inspirováno pozdejšími událostmi sedmileté války, kdy
byly svádeny tuhé boje kolem soutesek u Honu a Bohdašína. Tehdy tu
tekla nejen krev vojáku, ale umírali i místní vesnicané. Prusové
totíž sebrali obyvatele zdejších vesnic, muže i ženy, a hnali je
pred sebou, aby v nejprudší strelbe nicili císarské opevnení.
Tato keš mela být puvodne obsáhlejší a venovat se i Krinicím,
ale tam byl
Maaaca rychlejší :-). Nicméne jsem mel toto místo vybráno pro
finálovku a tak jsem se rozhodl tu keš stejne dodelat.