Bradlerovy boudy Traditional Cache

Brádlerovy boudy zahrnují rozptýlené boudy na jižním svahu hlavního pohranicního hrebene mezi Dvorským a Medvedím potokem. Leží na katastrálním území Špindlerova Mlýna (severozápadne od mesta) v nadmorské výšce 1156 metru nad morem. S údolím jsou spojeny cestou odbocující v Medvedím kolenu ze silnice Špindleruv mlýn – Špindlerova bouda a stoupající k cesko-polské státní hranici.
Historie Brádlerových bud sahá až k tricetileté válce. První zmínka o nich pochází z roku 1637, prvotní stavba tak patrí mezi vubec nejstarší krkonošské boudy. Tato lucní enkláva je tedy nepretržite osídlena už více než 370 let. V období protireformace, vysokých daní, hladovení a stálých šarvátek se Švédy se rada lidí stehovala z kraje do nižších poloh Krkonoš a obyvatelé z horských údolí na hrebeny. Tady nacházeli lepší možnosti obživy a bydlení. Práve tou dobou vzniklo velké množství tzv. Letních bud, mezi které patrí í Brádlerovy boudy.
Hlavním duvodem, proc byly boudy postaveny práve v techto místech, byly velmi kvalitní louky vzniklé vykácením lesa pro budní hospodárství – chov dobytka. Byly založeny na vrchlabském panství, které od roku 1688 patrilo rodu Morzinu, prímo na hranicích s jilemnickým panstvím patrícím od roku 1701 hrabeti Harrachovi.
Hranice panství byly vytyceny po dlouhých a casto krvavými násilnostmi provázených hranicních sporech, které se rozhorely už v první polovine 16. století. Sedmidolí, ve kterém Bradlerovi boudy leží, bylo velmi ceneným územím nejen pro rozsáhlé kvalitní nedotcené lesy, ale zejména pro bohatství zvere a ryb i pro predpokládaný výskyt rud.
Když se koncem 19. století zacali objevovat v hojnejší míre turisté, budari se prizpusbili novým možnostem obživy. Dosud se venovali hlavne chovu dobytka a obchodu s máslem a sýrem, které dvakrát týdne nosili do Harrachova.
Již v roce 1890 byl známý, Vinzenzen Hollmannem nove zarízený Hostinec u Velkého Šišáku (Gastahaus zur Grossen Sturmgaube), od roku 1925 nazývaný Brádlerova bouda. Bouda vyhorela v roce 1912, ale ješte v témže roce byla zovu postavena. Od roku 1914 byl jejím majitelem Johann Hollmann a od roku 1938 do roku 1945 Kamila Hollmannová. Vlajka s hákovým krížem, vztycená na boude 24. zárí 1938, vedla po skoncení 2. svetové války k odsunu rodiny Hollmanu.
Po roce 1945 patrily ,,Brádlerky“ Ceskoslovenskému svazu telesné vychovy a pocátkem šedesátých let dvacátého století byly prejmenovány na Fucíkovy boudy podle novináre a komunisty popraveného nacisty. Jejich puvodní název ale nezanikl a v roce 1989 se vrátil na vývesní štít.
Komplex Brádlerovy boudy dnes vedle hlavní boudy tvorí Laura (na prijezdové ceste u dnešního lyžarského vleku), dríve Lauerova bouda podle nekdejšího majitele (1942 – 1944) Franze Lauera, a Severka.
Nejvýše položenou boudou patrící k Brádlerovým boudám, nekdy považovanou za nejstarší z nich, byla Mlécná bouda (Molkenbaude). Postavil ji výše smerem k hranicím témer u lesa Franz Bradler z Volského dolu. Ponevadž produkoval kvalitní mléko, ríklo se mu ,,mlékar“ a boude Mlécná. V roce 1827 vyhorela, byla znovu postavena, ale v roce 1882 znovu lehla popelem až do základu a nebyla již obnovena. Dnes z ní zbývají jen nepatrné zbytky kamenných základu.