Tam, odkud na mesto nejlepší je výhled,
kde daleko nad kopci jak patron cní Praded,
tam chodíval jsem castokrát,
na skalku s kluky si hrát.
Dnes už, až na nejaký ten flám,
zustal jsem ve Vrbne sám...
Nahoru chodívám však stále,
at už prošlápnout nové sandále,
ci snad jen "co se vztekem?" zeptat se na radu
- chodím tam vždycky v listopadu,
kdy barvy prekrásného na stromech listí
hrave všechny smysly mé obelstí.
Ptáte se, co delávám zime,
když ostatní doma vzdorují rýme?
Sedím tam, koukám jak po infarktu vrána
na zasnežených Jeseníku panoráma.
Na jare pak, když všechno vzkvétá,
rostlinky nemohou dockat se léta,
já chodívám tam velmi rád
výhledem na mesto se pokochat,
na staré skále sedávat
a vzpomínkám se oddávat...
PS:
Spíš než kešku najdeš klíšte
snad poucíš se pro príšte,
že s kratásky po kolena
nepouští se v trávy léna
a že bez obuvi na nohou
mravenci te premohou!
Nezbývá mi již než k ceste dolu
poprát hodne zdaru pri odlovu!
Stejne lepší než dovnitr pohled
vždycky bývá odsud rozhled!