Skip to Content

<

Uhercicky zamek

A cache by Popokatepetl07 Send Message to Owner Message this owner
Hidden : 11/5/2009
Difficulty:
2 out of 5
Terrain:
2 out of 5

Size: Size: micro (micro)

Join now to view geocache location details. It's free!

Watch

How Geocaching Works

Related Web Page

Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions in our disclaimer.

Geocache Description:

Tato keš má za úkol provést vás zámeckým parkem a seznámit vás s historií Uhercického zámku, jehož velkorysá architektonická koncepce (šlechtické obydlí, reprezentacní prostory, hospodárské budovy, produkcní a okrasné zahrady) s bohatou historií predstavuje významný krajinotvorný soubor jižní Moravy.


Historie do roku 1945


O nejstarších dejinách obce a dobe, kdy na Uhercicích vznikla tvrz, dodnes nic presnejšího nevíme. Prvním písemným záznamem, který se nám dochoval, je darovací listina z roku 1310 (královnou Eliškou ratifikovaná r. 1312), jíž donátorka Isolda, manželka Mateje z Fulštejna, venovala zboží v Uhercicích a jiných okolních vesnicích klášteru cisterciacek v Oslavanech.
Z pozdejších archívních materiálu je zrejmé, že vesnice zpustla, pravdepodobne v první polovine 15. století poznamenané husitskými nepokoji. Dokladem jejího zániku je mimo jiné žaloba oslavanské abatyše Kateriny podaná roku 1481 u zemského soudu v Brne. V ní obvinuje Volfganga Krajíre z Krajku, že jí protiprávne drží radu vesnic, mezi nimi též "pusté Ungeršic". Listinou datovanou 21.2.1493 v Budíne však král Vladislav II. potvrzuje Lipoltovi Krajíri, stejne jako predtím jeho otci Volfgangovi, držbu veškerého rodového majetku : ".... item ves pustú Uhercice a dvuor poplužní se dvema pluhoma rolé, krome toho, což ta Abatyše z Oslavan má." Zbytky klášterního majetku v Uhercicích sestra predstavená ješte téhož roku Lipoltovi prodala. Po nem prechází majetek na bratra Jindricha.
Na prelomu 15. a 16. století je ves znovu postupne osazována a vzniká zde i nové sídlo Krajíru, menší pozdne gotická tvrz. Jednalo se tehdy patrne o trojkrídlou jednopatrovou budovu s ohradní zdí na západní strane, chránenou príkopem. Roku 1548 Jan Krajír, Jindrichuv syn, vkládá do zemských desek své manželce Anne z Huburgu veno, pricemž v tomto zápisu je poprvé jednoznacne uvedeno oznacení tvrz a ves "Nové Uhercice".
Zretelnejší je dnes další stavební fáze, kterou lze vymezit letopocty 1552 - 1564 a jež byla zapocata Janovým bratrem Václavem. Jednalo se o renesancní prestavbu v palácovém stylu, inspirovanou severoitalskou architekturou. V letech 1551 - 1552 se totiž Václav zúcastnil výpravy ceské šlechty, která mela v Janove vzdát hold císari Maxmiliánu II. a jeho choti Marii Španelské. Po vudci výpravy Vratislavu z Pernštejna a dále Vilémovi z Rožmberka je jako tretí nejvýznacnejší osobnost delegace jmenován Václav Krajír z Krajku. Dodnes jeho pusobení na Uhercicích pripomíná kamenná deska nad portálem tzv. starého zámku s aliancními erby Václava Krajíre a Johany z Donína a letopoctem 1554. Roku 1564 postoupil príbuznému Adamovi Volfovi Krajírovi z Krajku a na Jaroslavicích tvrz Nové Uhercice, tvrz Vratenín, ves Nové Uhercice a jiné zboží v blízkém okolí. Adam Volf se však nabytého majetku obratem zbavuje a tak se ješte v roce 1564 novým majitelem uhercického panství stává Volf Strein ze Švarcenavy.
Streun von Schwarzenau byl starý dolnorakouský rod zminovaný již ve 12. století. Jejich hlavní sídla se nacházela ve Schwarzenau a Freidecku v Dolním Rakousku, avšak již zminovaný Volf Strein byl trvale usazen na Morave, kde také roku 1562 obdržel pro sebe a své syny Hanuše Volfarta a Reicharta domovské právo. R. 1576 pak ješte prikoupil panství Bítov a Vranov.
Za Streinu ze Švarcenavy, zejména v poslední ctvrtine 16. století, nastává na Uhercicích období nejdynamictejšího stavebního rozmachu. Tehdy se Uhercice rozrustají v reprezentativní renesancní sídlo. Nejvýznamnejším a nejúspešnejším clenem rodu byl v té dobe bezpochyby Reichart. Vzdelával se na univerzitách ve Štrasburku a Padove, byl clenem dvorské rady a za vlády Maxmiliána II. dokonce presidentem dvorské komory. Uhercice mel v držení Hanuš Volfart, avšak lze predpokládat, že na zdejší stavební ruch mohl mít nemalý vliv mimorádne vzdelaný a zcestovalý bratr Reichart. Pusobením této výrazné renesancní osobnosti by se dala vysvetlit architektonická orientace jinak pouze venkovského sídla v honosném stylu "knížecího zámku".  K této fázi vývoje náleží stavební dispozice, prakticky dochovaná dodnes, která velmi dusledne oddelovala funkcní urcení jednotlivých cástí (soukromé, spolecenské, hospodárské). Na "krajírovskou" stavbu, tzv. starý zámek s obytnou veží ve východní cásti areálu, navázala dve soubežná krídla - severní a jižní s hodinovou vežickou. Približne uprostred byla spojena prícnou zdí s dvoupodlažní arkádou otevrenou k východu do prostoru hlavního nádvorí, které tak bylo oddeleno od západní hospodárské cásti areálu. V portálu brány jižního krídla a ve cviklu arkády hlavního nádvorí jsou do kamene vytesány letopocty 1582 a 1586, které nám dosti presne urcují dobu výstavby. K jihu se zámek rozrostl o vstupní nádvorí s protilehlými arkádami, jemuž dominovala ctyrpatrová hranolová vež s hlavní vstupní branou, a ohrazenou zahradu s válcovou nárožní veží. Na západní strane, pod hospodárskými budovami, byl areál uzavren zelinárskou zahradou s ohradní zdí, dvema nárožními vížkami a altánem.
Hospodárská situace Streinu se postupne zhoršovala, až roku 1610 Hanuš Volfart prodal Bítov a posléze i Vranov. Zemrel ve vysokém veku v r. 1617 a jeho dedicum se již nepodarilo panství vzkrísit k bývalému rozkvetu. Po Bílé hore zacali jako nekatolíci svuj majetek rozprodávat. 24.11.1628 byla v Brne uzavrena kupní smlouva, jíž Hanuš Jirí Strein prodal celé panství Jakubu Berchtoldovi.
Jakub Berchtold (1585 - 1641), právník, císarský rada, prezident dvorské komory, zásadní katolík, císaruv duverník a v pobelohorské dobe clen konfiskacní komise byl roku 1628 za zásluhy povýšen do rytírského stavu a r. 1633 do stavu svobodných pánu. O 40 let pozdeji byli jeho tri synové, František Benedikt, Matyáš Arnošt a Jakub Filip, císarem Leopoldem II. povýšeni  do stavu  ríšských hrabat  s  prídomkem  "z Uhercic". Zdejším nástupcem Jakuba Berchtolda byl jeho nejstarší syn František Benedikt (1631 - 1690). Ackoli Uhercice nebyly rodovým sídlem Berchtoldu ani jejich hlavní investicí (rezidencí byl zámek v nedaleké Polici a hospodárským centrem zámek v Budkove), tešily se zejména u Františka Benedikta velké oblibe. Byl velkým milovníkem umení i štedrým mecenášem (je uváden mimo jiné jako zakladatel augustiniánského kláštera a také farního kostela ve Vrateníne, dnes již zborené kaple pred kostelem Panny Marie Snežné v Praze). Predevším jeho zásluhou v 60. letech 17. století vstoupilo do zámku baroko. Dva roky po smrti Františka Benedikta jeho pet dcer - dedicek panství prodává.
Roku 1692 se tak novým majitelem Uhercic stal Donát Heissler z Heitersheimu. Puvodne rytmistr, úcastník vojenských tažení císare Leopolda I. proti Turkum a Francouzum, byl  roku 1678 povýšen do rytírského stavu. Již jako svobodný pán, císarský generál a c.k. polní maršál zastávající funkci generálního válecného komisare zakoupil panství Písecné a Uhercice.  Prudký spolecenský vzestup a s ním spojené nároky na reprezentaci si žádaly kvalitní výber umelcu pro úpravy a výzdobu jak vídenského paláce, tak predevším uhercického zámku. Jeho zásluhou se pak podepsalo baroko na Uhercicích ve své vrcholné podobe. Podle úctu z 90. let 17. století byl jako architekt a první stavitel v této fázi zjišten Francesco Martinelli, proslulý vídenský stavební mistr. Na Martinelliho projektu se pak do jisté míry podílel Giovanni Battista Bussi. V roce 1696 Donát podlehl válecnému zranení a po jeho smrti nejaký cas spravovala panství za nezletilého syna Františka Josefa matka Marie Barbara. Také kariéra Františka Josefa Heisslera byla v pozdejších letech velmi úspešná (byl tajným radou, r. 1732 královským prísedícím zemského práva a r. 1740 zemským hejtmanem na Morave). Uhercice a Písecné však prodal již v r. 1731 a jako poslední svého rodu zemrel r. 1753. Uhercice v té dobe získaly ojedinelost mezi moravskými sídly svou interiérovou výzdobou, na níž byly práce zahájeny ješte za Donátova života a v nichž pak po nekolikaleté pauze pokracoval František Josef. Na štukové výzdobe cetných salonu, komorního divadla i zámecké kaple se mezi jinými podílel zejména vehlasný mistr Baldassare Fontana a lze konstatovat, že práce na uhercickém zámku náleží k vrcholu jeho tvorby na Morave.
Roku 1731 se novým majitelem stal Antonín Izaiáš svobodný pán von Hartig, císarský rada ve Vídni a posléze c.k. tajný rada a místoprezident ríšské dvorní rady. Po jeho synovi Antonínu Kazimírovi (c.k. tajný rada a první rada nejvyššího soudu) získal Uhercice r. 1764 príbuzný Jan Jindrich hrabe von Nimptsch.
Od nej r. 1768 odkoupil mimo jiné též uhercické panství príslušník starobylého italského rodu Tomáš Vinciguerra hrabe Collalto et San Salvatore. Collaltové prišli na naše území po Bílé hore. V roce 1623 Rombald XIII. získal velmi výhodne Brtnici u Jihlavy jako konfiskát po Zdenkovi Brtnickém z Valdštejna, poté i další dva konfiskáty (panství Cerná a Nemecký Rudolec) a stal se tak zakladatelem moravské vetve Collaltu. Jeden z pozdejších majitelu, tajný císarský rada a komorí Eduard III. byl roku 1822 císarem Františkem I. povýšen do knížecího stavu, pricemž knížecí titul byl omezen pouze na držitele moravských panství.
Po vrcholne renesancní prestavbe již zámecký komplex nedoznal podstatných architektonických promen. Zatímco barokní epocha velmi hodnotne obohatila interiéry  štukovou i malírskou výzdobou, v pozdejším období  k výrazným zásahum nedošlo. Do dané barokní podoby Collaltové významneji zasáhli pouze interiérovými úpravami. Ty spocívaly predevším v nové klasicistní výmalbe  cetných  místností.  Jejich zásluhou byl také mimo jiné
v roce 1802 zbudován v severním krídle honosný, prostorove impozantní a malírsky kvalitne dekorovaný banketní sál (prestavbou starého vezení a prírucní sýpky).
Collaltové si svuj rodový majetek na Morave podrželi až do konce 2. svetové války.


Historie po roce 1945


Posledním majitelem z rodu Collalto et San Salvatore byl Oktavián, jemuž byl veškerý majetek na našem území zkonfiskován. Poprvé vyhláškou ONV v Jihlave ze dne 11.7.1945, a to s chybným zduvodnením, že se jedná o majetek nemecký. Proti této konfiskaci podal Oktavián Collalto stížnost, které Zemský národní výbor v Brne usnesením své rady 19.12.1945 sice vyhovel, ale zároven Collalta oznacil za neprítele republiky. Na základe tohoto rozhodnutí vydal ONV v Jihlave, v jehož obvode leželo ústredí správy majetku, dne 20.2.1946 novou konfiskacní vyhlášku.
Výmerem ZNV v Brne ze dne 16.1.1946 byl jmenován národním správcem zkonfiskovaných velkostatku ing. Krupica, vrchní lesní rada v.v. Tímtéž výnosem byl ustanoven 4-clenný poradní sbor (doporucený ONV v Jihlave), který se však své funkce neujal. Po zemrelém ing. Krupicovi byl v dubnu 1947 ustanoven národním správcem veškerého neprevzatého movitého i nemovitého majetku velkostatku v Brtnici a Uhercicích František Stejskal, lesní rada v.v. Proti výmeru o zavedení národní správy na velkostatcích Brtnice, Rudolec a Uhercice podal Oktavián Collalto odvolání, které však Zemský národní výbor v Brne usnesením z 10.10.1946 zamítl.
V roce 1948 byly nemovitosti pro úcely prídelu rozdeleny na dva komplexy, a to na velkostatek a zámek.
Komplex velkostatku (cca 360 ha, hospodárská stavení, lihovar, cihelna a vápenka) byl rozhodnutím ministerstva zemedelství ze dne 12.8.1948 pridelen do vlastnictví cs. státu do správy Státních lesu a statku vcetne živého a mrtvého inventáre ke dni 1.10.1948. Tyto nemovitosti byly zatímne zacleneny k reditelství Státních statku a rybníku v Janove u Dacic.
Zámecký komplex (zámek, zahradní dum se skleníkem, zahrady, lesopark) byl rozhodnutím ministerstva zemedelství z 11.11.1948 pridelen cs. státu k 1.7.1949. Správou byl poveren týž podnik, resp. jeho právní nástupce - Ceskoslovenské státní statky, národní podnik, Státní statek Jaromerice nad Rokytnou, poté od 1.7.1960 Státní statek, n.p., Lesná.
Od 5.5.1952 do 31.12.1959 byla znacná cást zámku v držení a užívání útvaru 5688 Pohranicní stráže Znojmo. Od 1.1.1960 do 31.5.1964 pak zustal útvar PS jako nájemce 17 místností.
Dále byl zámek pod správou:
Krajského strediska státní památkové péce a ochrany prírody v Brne (1.1.1979 - 31.12.1986) a Jihomoravského muzea ve Znojme (od 1.1.1987).
V roce 1992 vydalo ministerstvo kultury katalog památkových objektu k prodeji do soukromého vlastnictví. Byl v nem uveden i uhercický zámek. Naštestí nebyl tento zámer realizován.
V kvetnu 1995 prevzal správu zámku Památkový ústav v Brne a krátce nato byla zahájena komplexní památková obnova. Uhercice byly zarazeny do Programu záchrany architektonického dedictví. Z tohoto fondu je až dosud financována prevážná cást stavebních a restaurátorských prací.  

Samotná keš se nachází na okraji zámeckého parku, není nutné nic rozebírat ani zbytecne riskovat.Keš prosím uložte zpet na místo kde jste ji vyzvedli. Preji hezký lov. POZOR: V tesné blízkosti keše je nekolika metrový sráz proto je nutné hlídat deti i prípadné ctyrnohé geomazlícky. Taktéž v prípade námrazy a snehové pokrývky nutno dbát zvýšené opatrnosti a rozmyslet si zda vám odlov stojí za riziko úrazu.


free counters

Additional Hints (Decrypt)

iar nxágh i máuloh

Decryption Key

A|B|C|D|E|F|G|H|I|J|K|L|M
-------------------------
N|O|P|Q|R|S|T|U|V|W|X|Y|Z

(letter above equals below, and vice versa)



 

Find...

681 Logged Visits

Found it 644     Didn't find it 20     Write note 7     Temporarily Disable Listing 1     Enable Listing 1     Publish Listing 1     Needs Maintenance 2     Owner Maintenance 5     

View Logbook | View the Image Gallery of 119 images

**Warning! Spoilers may be included in the descriptions or links.

Current Time:
Last Updated:
Rendered From:Unknown
Coordinates are in the WGS84 datum

Return to the Top of the Page

Reviewer notes

Use this space to describe your geocache location, container, and how it's hidden to your reviewer. If you've made changes, tell the reviewer what changes you made. The more they know, the easier it is for them to publish your geocache. This note will not be visible to the public when your geocache is published.