V povesti se uvádí, že na levém brehu Vltavy prímo proti
Jaroslavicím stával hrad. Jeho majitel – kníže Jaroslav – byl
náruživým lovcem. V bohate zazvereném kraji se rád prohánel za
zverí nebo škádlil svými svištivými šípy vodníka. Kníže Jaroslav
mel dva bratry, s kterými se mel vyrovnat za to, že si ponechal
hrad. Mladší z bratru byl s vyrovnáním spokojen a založil své sídlo
na pravém brehu Vltavy dál po proudu, a protože byl tretí z bratru,
nazval je Tritím. Prostrední spokojen nebyl a z hnevu, který zustal
v jeho srdci, nazval své sídlo Hnevkovice.
Dnes se toto místo nazývá hradište Litoradlice podle stejnojmenné
nedaleké osady. Historie hradište, které bylo vybudováno na ostrohu
levého brehu Vltavy nad ústím potoka Hradní strouha, sahá až do 6.
století pr. n. l., tedy do doby halštatské kultury a období
formování keltského etnika. Z té doby pocházejí tzv. specené valy.
Jedna teorie tvrdí, že valy byly postupne zpevnovány žárem specenou
hlínou, pískem a kameny, jiná teorie se domnívá, že se jednalo o
drevohlinitou hradbu, která zanikla požárem. Byly zde nalezeny
zlomky keramických nádob datované velmi približne do 8.-9. století
n. l. Ozdobná keramika byla prý nalezena i na valech hradište, což
by svedcilo nejen o slovanském osídlení, ale také o budování nebo
prestavbe zdejšího opevnení Slovany. V okolních lesích bylo
objeveno a v roce 1883 prokopáno nekolik starodávných mohyl. Jedna
z mohyl pocházela z doby bronzové, byla tedy ješte starší než
samotné hradište.
Hradište nepravidelne lichobežníkového pudorysu bylo opevneno tremi
pásy hradeb a valu. Valy se místy dochovaly do úctyhodné výšky až
šesti metru. Plocha hradište se udává mezi 2,5 až 2,8
hektary.
Plocha hradište je dnes porostlá prevážne smrkovým lesem a dole pod
srázem mužeme zahlédnout hladinu Hnevkovické prehrady.
Doporucená trasa:
Mezi osadou Jeznice a Litoradlice je autobusová zastávka „U dvou
šranku“ a tady je ideální místo na prípadné odstavení vozidla. Zde
je odbocka smerem k hradišti. Zpocátku asfaltová lesní cesta, na
kterou asi po 700 metrech navazuje za závorou odbocka vlevo na
nezpevnenou lesní cestu a ta nás zavede témer k cíli.
