Tady je slíbená povest.
Roku 1241 bylo s východní Evropou zle. Ve stredoasijských stepích sjednotil džingischán Temudžin turko-tatarské kmeny, podrobil si Cínu a vnikl s vojsky do Indie u do Íránu. Jeho nástupce džingischán Ogotaj si podmanil mnohá ruská knížata a vyslal synovce Batu, aby vnikl do strední Evropy. Bylo popleneno Polsko, nepopsatelná hruza se valila Slezskem, Tatari na svých malých bystronohých koních pronikali tam, kde byli nejméne ocekáváni, dovedli dobývat mesta a meli výborne organizovanou výzvednou službu. Opavskem pronikli na Moravu a rychlým pochodem pritáhli až k Olomouci, zanechávajíce po sobe viditelné stopy ve vypálených a vyvraždených vesnicích.
A nežli se Olomoucané vzpamatovali ze svého ohromení, bylo mesto ze všech stran sevreno tatarskými hordami, nad jejichž ležením zavlála veliká korouhev s rozšklebenou lebkou, chrlící plamen a dým.
Král Václav I. predvídal tatarský vpád a opatril sotva vzniklé mesto dobre vycvicenou posádkou a velení sveril zkušenému válecníkovi Jaroslavu ze Šternberka. Posádka byla posílena dobrovolníky z rad meštanu, kterí se dobre vyznali ve vojenství a všichni dohromady prísahali, že radeji zemrou, než aby mesto vydali vplen divokým barbarum. Narychlo byly zpevneny mestské hradby, zataraseny všechny brány, prehlédnuty zásoby a zajišten prívod pitné vody. Mesto bylo pripraveno k boji. První útok neprátel se nezdaril. Tatari zrejme podcenili síly Olomouckých. Ani stupnované výpady Tatarum mnoho nepomohly. Príval strel se odrážel od krunýre mestských hradeb, a i když vržený ohen tu a tam vlétl na strechu nekterého domu a vznítil se požár, byl bez obtíží v krátké dobe uhašen. Rozzurení Tatari, dychtiví koristi, si vybíjeli svuj vztek na bezbranném obyvatelstvu olomouckých predmestí a okolních vesnic, která vypálili a jejich obyvatele zajali. Premonstrátský klášter na Hradisku dopadl nejhure. Ac byl také opevnen a hájen srdnatými mnichy, neubránil se a podlehl zkáze. Reholníkum byly postínány hlavy a nabodnuty na kopí, jejich zneuctená tela privázali Tatari ke konským ohonum a v divém reji kolem hradeb je s posmechem ukazovali Olomoucanum.
Ti strnuli na hradbách v hruze nad príšernou podívanou. Zacali hartusit na vojevudce, že nelze dále otálet, že je nutno svést rozhodnou bitvu stuj co stuj. Avšak Jaroslav ze Šternberka, když zmeril síly mestské obrany s poctem neprátel, k protiútoku nesvolil. Mel jiný plán. Neprítel se musí vysílit, a to nebude dríve, dokud nepocítí nedostatek. Až se Mongolové rozlezou po širokém okolí a budou shánet píci pro kone a potraviny pro sebe, teprve pak bude vhodná príležitost k prepadu jejich ležení. A na tuto chvíli je nutno pockat.
Nadešel den 24. cervna. V dome, v nemž pobýval Jaroslav ze Šternberka, se konaly pilné porady. Bylo dojednáno, že v noci vyrazí za hlídkami postupne celé vojsko na prepad neprátelského ležení. A tak, když se soumrak teplé noci snesl nad Olomouc, davy lidu spechaly do kostelu k nocní pobožnosti, v níž chtely vyprosit zdar a vítezství pro krestanské zbrane. Velitelé v cele s panem Jaroslavem pokorne prijali svátost oltární a zpívajíce svatováclavský chorál se chystali k rozhodné bitve. Pred vojskem byl nesen praporec s obrazem sv. Václava a sv. Jirí. Vedle nej byl veden oslík, nesoucí ve zlaté schránce Telo Páne - symbol slavného vjezdu Kristova do Jeruzaléma o Kvetnové nedeli. Té noci nikdo ve meste nezamhouril oka. Zástupy obyvatel mlcky sledovaly nástup bojovníku, zatímco v chórové kapli kostela sv. Václava setrvávali kanovníci s biskupem Vilémem po celou noc v modlitbách.
Po pulnoci prepadli Olomouctí tatarský tábor. V první bitevní vrave pobili rozespalé tatarské nácelníky. Rev a nadávky Tataru se rozléhaly bojištem. Tam i onde zakolísaly rady krestanských bojovníku, aby se však zase vyrovnaly a ve jménu Božím drtily pohany. Zacínalo svítat. Boj slábl, ale neustával. Buh ví, odkud se se slunce východem prihnaly nové tatarské tlupy. Znovu se rozzurila bitva. Vtom vyjel proti Jaroslavovi tatarský vrchní velitel Peta a posunky ukazoval, že se chce utkat pouze s ním, at jejich vzájemný boj rozhodne o osudu hlavního moravského mesta.
Zprvu bojovali dlouhými drevci jakoby šlo jen o rytírské klání, pak se dali na mece. Jaroslav ze Šternberka dobre vedenou ranou proklál pravý bok Tatarína, který se okamžite zhroutil z kone. Nato se Olomoucané ve sporádaném ústupu uchýlili za mestské hradby.
Tatary zachvátila panika. Zhrozili se svých ztrát a vyklidili válecné pole, když predtím spálili mrtvoly padlých a pozabíjeli ubohé zajatce z okolních vesnic. Odtáhli od Olomouce k jihovýchodu a oklikou pres zemi uherskou se vraceli do Mongolska. Hlahol zvonu kaplí a chrámu olomouckých zvestoval celé Morave slavné vítezství a záchranu jejího hlavního mesta.
Co je na povesti Tatari u Olomouce pravdivého?
Tato povest je v rozporu s historickou pravdou. V roce 1241 sice Tatari táhli Moravou od severu k jihu, vybili klášter Hradisko, ale neexistuje žádný doklad o tom, že by obléhali Olomouc, která tehdy teprve vznikala, a že je porazil Jaroslav ze Šternberka, vlastne nehistorická postava. Jejich rádení a plenení je popleteno s rádením Kumánu a Madaru, kterí vtrhli na Moravu a svedli u Olomouce bitvu s ceským vojskem, ale až 25.cervna 1253, v níž byli Ceši poraženi.
Povesti o rádení Tataru se však verilo a ješte v roce 1841 se v Olomouci konala velkolepá slavnost na oslavu 600.výrocí vítezství. Také básen Rukopisu královédvorského, oznacovaná Jaroslav, prispela k mystifikaci celé události. Starou povest dodnes pripomíná monumentální malba v kapli Božího tela v Olomouci, interpretující vítezství Jaroslava ze Šternberka nad Tatary.
Namaloval ji v roce 1728 významný olomoucký malír Jan Kryštof Handke. Tato freska je nejkvalitnejším dílem olomouckého nástenného barokního malírství.
Keš je ukrytá v místech, kde by Tatari mohli táborit, kdyby povest byla pravdivá. Ke zjištení souradnic pokladu Tataru budete potrebovat trošku znalostí z historie. Dobre to promyslete a pripravte se na prepad tatarského tábora.
A. Podle povesti pritáhli Tatari k Olomouci v roce 1241. Kdo byl v tomto roce jmenovaným olomouckým biskupem?
1. biskupství v Olomouci ješte nebylo A = 5
2. Vilém A = 6
3. Konrád z Friedberka A = 7
4. Bruno ze Schauenburku A = 8
B. Jakými mincemi jste mohli platit v roce 1241? Byly to :
1. krejcary B = 7
2. dukáty B = 5
3. denáry B = 2
4. groše B = 1
C. Kdo byl v roce 1241 markrabe moravský?
1. Premysl C = 5
2. Vladislav C = 2
3. v této dobe správu Moravy prevzal král Václav I. C = 0
4. markrabství ješte neexistovalo C = 9
D. Který z králu jménem Václav byl v Olomouci zavražden?
1. Václav I D = 1
2. Václav II D = 4
3. Václav III D = 8
4. Václav IV D = 9
E. Švagr krále Václava I., kníže Jindrich II. Pobožný, svedl s Tatary bitvu u Lehnice 9. dubna 1241, které se král Václav I :
1. úcastnil a Tatari byli poraženi E = 8
2. úcastnil a Tatari zvítezili E = 7
3. neúcastnil a Tatari byli poraženi E = 5
4. neúcastnil a Tatari zvítezili E = 6
F. Kolik ceských králu vládlo v markrabství moravském v letech 1253-1333?
(pokud vládl nekterý král 2x, pocítejte ho 2x)
1. šest F = 1
2. sedm F = 9
3. devet F = 6
4. žádný F = 3
G. Jednou ze základních hmotnostních jednotek ve stredoveku byla hrivna. Ve 13. století je doložena tzv. težká moravská hrivna o hmotnosti :
1. 211g G = 7
2. 229g G = 5
3. 253g G = 2
4. 280g G = 0
H. Král Václav I. byl zvaný též Jednooký, protože prišel o jedno oko. Které oko to bylo a jak o nej prišel?
1. levé oko v bitve u Lehnice H = 1
2. pravé oko na rytírském turnaji H = 4
3. levé oko na lovu H = 6
4. pravé oko pri vpádu do Rakous H = 9
N 49°3A.BCD
E017°1E.FGH
Tak co, máte to? Jste dukladne posilneni ? Jasne že ne, do bitvy se prece nechodí s plným bachorem! Nanejvýš pár loku pálenky.
Takže : „ DO ZBRANE !!!!!“ a „HR NA NE !!!!!“ , ale potichu a nenápadne, at je neprobudíte!!
NEVKLÁDEJTE PRÍLIŠ TEŽKÉ PREDMETY
Ohodnotte prosím moji keš. Dekuji
