Škola hrou – aneb geologická exkurze

Osoby: 

    Učitel zeměpisu – kačer
    Učitelka matematiky – mudla
    Mareček, Jiřík: studenti – kačeři
    Říhová, Nguyen Minh, Novák: studenti – mudlové
    Další studenti

Obraz první

Odehrává se ve třídě III. B místního gymnázia.
Zvoní, učitel vchází do třídy, studenti se postaví a na jeho pokyn si sednou. Mareček v první lavici u katedry podává učiteli plnicí pero. 

Učitel: Marečku, nepodávajte mi zase to pero, mám svoji propisku – – sakra, dopsala mi náplň – no tak mi ho tedy půjčte. – Dnes si probereme něco z dávné historie naší Matičky Země. A jelikož následující hodina matematiky dnes odpadne –
Třída: Huráááá
Učitel: – tak si uděláme exkurzi do terénu. Venku je hezky, času máme dost, tak proč si křivit záda v lavicích. Tak sbalit – a za 5 minut vás čekám u šaten.

Obraz druhý

Odehrává se na kopci nad městem, v pozadí lesík.

Učitel: Jsme tu všichni?
Říhová: ...sím, chybí Novák
Mareček: Jako vždycky! Sedí furt u počítače, cpe se hranolkama, zapíjí je kolou a pak nemůže do kopce...
Novák (udýchaný): tak jsem –  uff –  tady
Učitel: Tak se podívejte kolem. Odtud vidíme všechno jako na dlani. Na severu je hradba Krušných hor, na východě a na jihu kopečky Českého Středohoří, tamhle na jihozápadě Doupovské hory a tááámhle v dálce – nad těmi komíny – Klínovec.
Říhová (pateticky): zemský ráj to na pohled...
Učitel: A jestlipak někdo dovedete vyjmenovat geologické doby?
Říhová: Tak ... prahory, starohory, prvohory  – ty dělíme na starší – kambrium, ordovik, silur a devon, mladší pak na karbon a perm,  druhohory na trias, juru a křídu a třetihory a čtvrtohory shodně na starší a mladší.
Učitel: Dobře. Před mnoha sty milióny lety, ve starohorách – čili v proterozoiku – tady bylo všude kolem moře, z něhož vyčnívaly ojedinělé vulkanické ostrůvky. Sedimentů na dně pořád přibývalo a přibývalo, až dosáhly tloušťky několika kilometrů. A taky Země tenkrát vypadala jinak. Na severu byly kontinenty Laurentia (budoucí Severní Amerika), Baltika (Evropa) a Siberia (tu překládat nemusím, že) a na jihu ohromná Gondwana zahrnující dnešní Indii, arabské země, Afriku, Jižní Ameriku, Austrálii a Antarktidu.
První vrásnění, které stálo za řeč, bylo vrásnění kadomské (dříve se říkalo assyntské), kdy na konci starohor došlo na pár desítek milionů let k vyzdvižení středočeské oblasti nad mořskou hladinu. Pak tu bylo ve starších prvohorách (v siluru a v devonu) vrásnění kaledonské. Tehdy doputovala Laurentia od západu k Baltice, srazila se s ní a vytvořila Severoatlantický kontinent. Nárazem se vyvrásnila některá pohoří třeba ve Velké Británii a na severu Evropy, ale na našem území to trochu nadzvedlo jen okrajové oblasti, kde jsou nyní Jizerské hory a Krkonoše. – Ale další náraz už stál za to! Od jihu do našeho kontinentu narazila Gondwana a pořádně nám to tu zmuchlala. To se přihodilo asi před 300 miliony lety v karbonu v mladších prvohorách a to vrásnění nyní nazýváme variské (dříve hercynské). Horniny se ohromným tlakem tavily, ohýbaly...
Mareček: to je prosím hezky vidět na Vráse – – a je tam keška!
Učitel: Podívejte, Marečku, i když máte o 200 Found it víc než já...
Mareček: prosím, už o 201!
Učitel: ...no tak o 201, to je snad jedno, ne ?  – – tak mi nemusíte skákat do řeči. – – Zemské desky se ohýbaly a lámaly a prasklinami vzhůru vytékala láva. Většina hřebenu Krušných hor je ale z přeměněných hornin. Někde vznikly z původně usazených hornin, pararul – ty najdeme třeba na Vráse, jinde z vyvřelých hornin – to jsou ortoruly, jako třeba na Stropníku...
Mareček: tam je keš v ...
Učitel: Neprozrazovat!!! Ale některé úseky jsou z nepřeměněných vyvřelých hornin, například z ryolitu (dříve se mu říkalo porfyr) na Pramenáči – a z podobné horniny je taky třeba Písečný vrch u teplické hvězdárny. Kdo se o to zajímáte víc, tak se podívejte na geologickou mapu. – – Magma s velkým obsahem kovů protkalo masiv Krušných hor mnoha rudnými žilami, na kterých se těžilo od středověku až donedávna.
Čas plynul – a přišly druhohory. Původně tu byla náramně vysoká pohoří i hluboká údolí, ale vítr a déšť za stovky miliónů let hory obrousily a údolí zanesly sedimenty a srovnaly terén skoro do roviny. Pak se k nám rozšířilo moře, a jeho pískovcové sedimenty teď vidíme třeba na Děčínsku jako skalní města – a také ty typické nažloutlé zdi stodol na venkově bývaly z opuk České křídové tabule.
Ale začátkem třetihor přišel další úder. Zase od jihu – a pořádný! Do Evropy a Asie totiž narazily Afrika a Indie, a tak vznikly Alpy a na východě Himálaj. Toto vrásnění nazýváme alpinské. Krušné hory to tak nadzvedlo, že to zemská deska nevydržela, praskla podélně hned u jejich hřebenu a svezla se skoro kilometr dolů. A víte, kde je to krásně vidět?
Jiřík: Severně vod Oseka, mezi kešema Salesiovo výšina a Čertovo díra, ale musí se jít po naučný stezce a né přímo za šipkou. A je tam cedule "Krušnohorský zlom".
Učitel: Správně. Vy  ste zez Plzně? Nebo vod Rokycan?
Jiřík: Vod Rokycan. Ja pa ste to poznal?
Učitel: Ta pa sem to poznal! Byl jsem tam totiž rok na vojně... –  A teď popojdeme sem a koukneme se na jih. Jak asi vznikly tyhle krásné kopečky Středohoří? Kdo mi to řekne? – – nikdo? – – no tak třeba Nguyen Minh. Nestyďte se.
Nguyen Minh: ...nó, řekla bych, že když ta deska prdla u – (pubertální smích několika studentů)
Učitel: Nesmějte se a radši poslouchejte!
Nguyen Minh: ... tak když prd... – praskla u hřebenu, tak musela prasknout i někde jinde, protože není z gumy. Třeba (ukazuje) kolem Bořislavi, Kostomlat, Velemína, zkrátka tam, kde jsou ty kopce. Deska sjela dolů a dál se lámala a prasklinami se dostala na povrch láva, která byla v podzemí pod ohromným tlakem. Někde přímo vykypěla – to jsou bývalé sopky, ale jinde jen nadzvedla zeminu nad sebou, ale neprorazila ji.
Učitel: Výborně, Nguyen! A pak zase voda tu zeminu odplavila a vítr ji odfoukal – a tak tu máme vypreparované kopečky z čediče a znělce. A nebylo to jenom tady, stejného původu je třeba Hazmburk, Bezděz nebo Říp, ale taky Doupovské hory. – Ale podívejte se zase k horám. V Podkrušnohoří vzniklo dlouhé ploché údolí ohraničené na severu Krušnými horami a na jihu Českým Středohořím – a tomu údolí říkáme pánev. Vznikla tam rozsáhlá mělká jezera obrostlá bujnou vegetací, z jejíž odumřelých zbytků se postupně utvořila několikametrová vrstva biomasy. Pak se nadlouho ochladilo, vegetace bylo méně a méně  a postupně vše zakryl písek a další sedimenty – a z těch zbytků rostlin v podzemí vzniklo uhlí, přesněji řečeno uhelné sloje. A že tu není jeden ohromný povrchový důl od Sokolova až k Ústí? Což o to, uhlí je tu pod námi všude dost, ale leckde se ho zatím ještě nevyplatí těžit – a taky se lidé teď už nenechají tak snadno vyhnat ze svých domovů, jako kdysi třeba v Hrdlovce, Kopistech, Libkovicích nebo v Mostě.  – – A vemte si příklad tady z Nguyen! Kouká očima a myslí hlavou; to se u většiny studentů už nějak moc nevidí – –
Tak se ještě pokocháme pohledem, když je tak krásně – – vy dva v tom krmelci, konec miliskování, nechte si taky něco na večer... – Nikdo neschází? – Tak jdeme.

Odejdou vlevo. Zprava přijde Učitel a Mareček.

Učitel: Tak Marečku, na kterou keš máte teď namířeno?
Mareček: Už se dlouho chystám na Masová vymírání.
Učitel: Tak bacha! Včera jsem zrovna četl listing a Pekycz ji posunul kousek dál a dokonce ji přejmenoval na nějakou „vyhlídku“ – snad „Osek na dlani“ nebo tak nějak.
Mareček: Díky! – a na kterou jdete Vy?
Učitel: ...ále, na mou noční můru, Statek č. p. 32 v XXXXX, už jsem tam dvakrát byl – a nic. Ale bojím se, aby mě tam policajti nesebrali jako zloděje.

Odcházejí.

Obraz třetí

Tři dny poté. Opět ve stejné třídě. Má být hodina zeměpisu, ale vchází učitelka matematiky. (Polohlasné projevy nevole.)

Učitelka (rozrušeně): Tak si představte, že vašeho učitele zeměpisu zatkla policie v XXXXX, když chtěl vyloupit nějaký statek. Přistihli ho, právě když začal rozebírat zeď stodoly – a předtím se prý ještě pokoušel demolovat záchod na dvorku! A pořád jim tvrdil, že tam jen něco hledá – a dokonce, že je kačer !!! – – Kdo by to do něho řekl, vypadal tak solidně – Ale zdání klame, jak vidíte. Zapamatujte si to, studenti!

Opona

Konec hry

Poznámky

• Doporučuji sem chodit jen za hezkého počasí, hlavně za dobré viditelnosti na hory. Je odtud totiž krásný výhled na Krušné hory i na České středohoří.
• Tak jako tak musíte dojít ke keši pěšky nebo dojet na kole. Nejlepší přístup je asi po červené značce směrem na Pytlíkov, kousek za pilou z ní odbočit první cestou doprava a projít sadem. Doporučuji dobré (resp. starší) boty, na cestě bývá i v sušším období často bláto, které se hodně lepí na boty i na pláště kol. 
• K pile se dá dojet nebo dojít i po asfaltce od čerpací stanice OMV v Proseticích (přejet most přes silnici na Prahu), nebo z druhé strany od Nové Vsi (přejet most přes silnici na Bílinu).
• Zaparkovat se dá i u pily, ale prostor kolem ní slouží pro uskladnění dřeva a jako manipulační prostor pro těžkou techniku. Tak pozor, ať vám auto nepoškrábou nebo neodtáhnou.
• Kousek od keše je posed. Mysliveček na posedu – má kešku pěkně v dohledu – a s prstem svým na spoušti – dívá se do houští... Nedoporučuje se tam chodit za soumraku nebo dokonce za tmy!!! (a s parohy radši ani ve dne...)  
• V této lokalitě se vyskytuje hodně zvěře, tak ať kromě geokeše nehledáte i svého zaběhlého geopsa...
• Omluvte prosím ten strašný nepořádek cestou ke keši. Někteří lidé jsou prostě nepoučitelní...
• Literatura: V. Haškovec a kol.: Svět v souvislostech. Albatros, Praha 2005; I. Chlupáč: Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Academia, Praha 2002; Kolektiv: Naučná stezka Přírodou a dějinami Oseka. NIS, Teplice 1997; Geografický server: Geologická stavba České republiky;  další články a referáty na internetu.

Skála na vrcholu Stropníku (8 556 dm n.m.)

Konec textu

GC249PD