Jindrichov je typicka horska vesnice, kde jsou jednotlive
chalupy rozhazene po stranich a loukach kolem silnice, ktera stoupa
od údoli Nisy k Jindrichovskemu sedlu a dale do Janova a
Loucne.
Prvni zminky o obci Hennersdorf se objevuji v roce 1771 a
puvodne se mela jmenovat Joachimsdorf, po tehdejsim majiteli
Joachimu des Fours. Nazev se vsak neujal. V obci nikdy nestal
kostel, ale v roce 1782 zde byla postavena kaple zasvecena Matce
sedmibolestne. Kazdorocne se zde treti nedeli po Velikonocich
konala pout. Skola byla postavena v roce 1893 a byla v ni umistena
i obecni knihovna. Na pocatku minuleho stoleti bylo hlavnim
zamestnanim mistnich obyvatel vyroba a zpracovani skla, ciste
zemedelstvim se zivili pouze tri chalupnici. Za zminku jiste stoji
i male prirodni koupaliste, ktere v horkych letnich dnech slouzi
mistnim chaluparum i pruchozim dodnes.
Jindrichov drive patril pod katastralni obec Mseno (dnes soucast
Jablonce nad Nisou). V roce 1906 doslo k jeho povyseni na
samostatnou obec. Po druhe svetove valce byl spolecne s Hornim
Maxovem administrativne sloucen s Lucanami nad Nisou.
Vesnice zazila po druhe svetove valce typicky osud pohranicnich
obci, kde doslo k odsunu vetsiny nemecky mluvicich obyvatel a
postupnemu osidlovani techto mist ceskymi (pripadne slovenskymi)
pristehovalci. Pro vetsinu prichozich vsak byla daleko vetsim
lakadlem blizka velka mesta jako Jablonec ci Liberec nabizejici
lepsi pracovni prilezitosti i pohodlnejsi bydleni v mestskych
cinzovnich domech ci vilach nezli v prostych drevenych chaloupkach.
Ty zustaly opustene a vetsi zkaze nastesti zabranila jen vlna
chalupareni tak typicka pro socialistickou eru nasi historie. Radu
chalup vsak nenavratne pohltil zub casu a priroda, stejne jako sedm
hospod, skolu, kapli i hrbitov, ke kteremu vas privede nase
keska.
Ten byl zrizen kolem roku 1900 kousek nad mistni skolou (nyni
rekreacni objekt). U vstupu stal domek s malou smutecni sini
opatreny vezickou se zvonem. Jeho zbytky, vcetne zricene vezicky,
jsou nejnapadnejsimi objekty hrbitova i dnes. Hrbitov byl v roce
1945 uzavren, nicmene pokud se porozhlednete po tech nekolika
zbyvajicich nahrobcich zjistite, ze se zde pohrbivalo jeste v
padesatych letech. O ctyricet let pozdeji pripominal hrbitov spise
neprostupnou dzungli a maloktery prochazejici turista ba i mnozi z
mistnich chaluparu nemeli o jeho existenci ani tuseni. V poslednich
letech doslo v ramci mozneho k jistym zmenam k lepsimu - vetsina
naletovych drevin byla odstranena a za leta nahromadeny neporadek
odvezen. V ramci úprav doslo i na stavbu pomnicku ve stredu
hrbitova na miste, kde stal puvodne litinovy kriz s Jezisem. Stavba
vsak (zatim) zustala nedokoncena, zbyly po ni jen palety a pisek.
Co se stalo s krizem - kdo vi. Doufejme, ze neskoncil v neci sbirce
nebo jeste hure za par kacek ve srotu.
K zajimavostem Jindrichova jeste patri prirodni pamatka
Jindrichovske mokrady, na ktere vidite hned z hlavni cesty pod
hrbitovem. V okoli je take par dalsich peknych kesek a obcerstvit
se muzete na nejvyssim bode obce v chate Jindrichov. Takze nezbyva
nez vyrazit do terenu!
O vlastni kesce:
Valcovita nadoba zhruba 9 cm siroka a 17 cm hluboka.
Ulozena je vne hrbitova, takze neni
opravdu treba prevracet ci premistovat nahrobky, neco kopat a lamat
na vlastnim hrbitove! I kdyz je davno nepouzivany jde o pietni
misto, takze se podle toho prosim chovejte. Na hledani mate
predevsim oci, takze je dukladne pouzivejte a pak teprve jednejte
rukama.
Pri betatestu doslo k tomu, ze nyni nejde schranka vyndat -
testeri to trochu prehnali s maskovanim :-) . Takze pouze
odsrobujte vicko, nic nevytahujte nasilim! Prosime s citem a v
klidu - kesku uz jste nasli neni treba spechat. Panove s velkyma
prackama budou mit asi problem vylovit drobne predmety ze dna
schranky, ale o ty stoji stejne predevsim georobotci a ti to se
svyma sikovnyma pacickama jiste zvladnou. Logbook jde vyndat v
pohode. V dobe zalozeni zde byla i tuzka, ale znate to... Po
zalogovani vse uvedte do puvodniho stavu. Dekujeme a prejeme hodne
zdaru!