SLOVANSKÉ HRADIŠTE
PUVODNE opevnená ostrožna mezi obcemi Loucná a
San
AHOJ LIDICKY, PRIPRAVIL JSEM PRO VÁS MALOU, ALE KRASNOU KRABKU NA
ZAJÍMAVÉM MÍSTE. POZOR NESPADNETE NEKAM DO
HLOUBEK.Souradnice
vás zavedou prímo k pokladu, ale od puvodní osady budete tak
60 m.
Opevnená poloha byla v lidové mluve i ve staré nemecké literature
oznacována jako "Starý hrad". V roce 1904 se o nej zacal zajímat
ucitel z nedalekých Cernous Josef Schubert, který vyhotovil nácrtek
s velice podrobným popisem valu a podnikl také první publikovaný
výzkum. Další badatel Matrin Jahn uvádí, že pri
prurezech severního a východního valu nebyly v konstrukci
zjištené žádné kameny. Protože výzkumníci
nezískali nový datovací materiál, soustredil se Jahn na Schubertem
již dríve nalezený zlomek okraje keramické nádoby zdobené v
podhrdlí nekolikanásobnou vlnovkou, datovaný do 10.
století
Z nedostatku jiných nálezu a absence
kulturní vrstvy pak vyvodil tri možné závery: 1) opevnení
nebylo nutno používat, 2) obyvatelé opustili kraj brzy po
dokoncení stavby, 3) stavba nebyla nikdy dokoncena.
Vedle techto alespon cástecne
podchycených pruzkumu se stala tato lokalita objektem zájmu ruzných
amatéru z Frýdlantska. Stopy jejich cinnosti jsou na mnoha místech
znatelné dodnes a pri výzkumu Severoceského muzea v letech 1982 -
84 obcas i komplikovaly stanovení nálezových okolností. Na lokalite
a v její tesné blízkosti bylo položeno celkem dvanáct sond a
prokopány dva celé a dva polovicní ctverce o rozmerech 4 x 4 metry.
Valná cást nálezu pochází z vrstvy žlutého jílu, která se
vyskytovala pouze ve sníženém míste. Keramický materiál lze z
velké cásti zaradit do stredohradištního období - tedy 9. -
10. století. Naprosto presné analogie k získanému materiálu
ovšem na našem území neexistují, nebot keramika sice
vykazuje nekteré prvky typické pro produkci z oblasti Horní
Lužice, ale zároven se od ní i nekterými rysy liší.
Nápadný je predevším hrubý píscitý materiál, který není
dobre vypálen, takže i zlomky s pokrocilými výzdobnými prvky
pusobí dojmem starobylosti. Vedle šedé, již lépe
vypálené keramiky se objevují zlomky na lomu cerné nebo
šedocerné, ale na vnejší nebo i na vnitrní strane s
okrovou ci okrovooranžovou povrchovou vrstvickou.
Zvláštní je skupina nejhrubší keramiky, jejíž
zarazení do stredohradištního období se jeví jako ponekud
problematické, ale presnejší dataci se zatím nepodarilo
stanovit.
HALÓ TADY
Jediným nalezeným železným predmetem je mírne deformovaná
ostruha s dlouhým hrotem a ploténkami, kterou lze datovat do první
poloviny 10.století. Dalším nálezem je malý korálek ze
zeleného prusvitného skla, jenž nemá (podle posudku
dr.Krumphanzlové z Archeologického ústavu) mezi našimi
hradištními nálezy presnou analogii. Technologicky je blízký
korálku nalezenému na Klucove. Jeho dosti vysoká sklárská úroven
snad muže napovídat o urcitých vztazích k Porýní, ovšem
ve výzdobe je patrný provinciální vkus. I tento nález muže
pocházet z pocátku 10.století.
Behem výzkumu nebyly zjišteny
pozustatky dreva, a to ani v konstrukci valu, ani jako stopy po
drevené zástavbe uvnitr opevnení. Suché šterkopískové
podloží je však pro uchování dreva naprosto nevhodné.
Archeologickým výzkumem se podarilo presvedcive vyvrátit názor,
že lokalita byla ihned po vybudování valu opuštena nebo
že valy nikdy dostaveny nebyly. Nálezový keramický soubor
dokládá, že opevnené místo nebylo používáno pouze
jednorázove. Stavbu valového opevnení lze s urcitostí klást do
stredohradištního období a je zcela vylouceno, že by
vzniklo až ve stredoveku, který je zastoupen v tenké
šedé vrstve pod humusem jen nekolika keramickými zlomky. To
už ovšem byly valy do znacné míry rozpadlé a snad práve
tehdy mohla být lokalita využívána pouze náhodne ci
jednorázove.
Malé rozmery opevnení neodpovídají žádné predpokládané funkci
slovanských hradišt známých na území Cech. S malými
opevneními se setkáváme pouze na sever od Jizerských hor a
Krkonoš, zatímco napríklad v Pojizerí bychom je hledali
marne. Teoreticky na lokalite Loucná - San mohlo existovat podobné
stavební usporádání, jaké nemectí archeologové odkryli na
hradišti Tornow (okr. Calau), ale i tornowské
hradište má plochu zhruba o jeden ar vetší. Na
naší lokalite lze spíše prdpokládat existenci jediné
vetší srubové stavby, která steží mohla sloužit
jako útocište pro celou obec. Pravdepodobnejší je,
že opevnená poloha sloužila predsunuté hlídce
širšího slovanského zázemí a snad i pro ochrane cesty
z Frýdlantska do Lužice. Styky této okrajové oblasti s
vyspelejšími centry ostatne dokumentuje cást nesourodého
inventáre. Prvoradým úkolem zustává dohledání širšího
zemedelského osídlení, které by casove korespondovalo s tímto
opevnením. Na základe sberu je doložen pobyt Slovanu v dobe
stredohradištní u obce Vsi. Velice nadejné jsou i výsledky
terénních pruzkumu z polské strany hranice, jimiž se také
potvrzuje širší rozsah osídlení v uvedeném casovém
údobí. (Za tyto dosud nepublikované informace vdecíme polskému
kolegovi Ryzsardu Kolomanskému). Ke konkretizaci predstav o rane
stredovekém osídlení však mohou v bodoucnosti prispet pouze
další systematické výzkumy.
preji príjemný lov
JEŠTE
JEDNA ZAJÍMAVOST.
Opevnená ostrožna mezi
obcemi Loucná a San leží na západním výbežku tzv.
Sedlákovy Lhoty (kóta 313m). Nejmohutnejší opevnení bylo
vybudováno ve smeru proti šíji spojující ostroh s vrcholem
hory. Na zbývající severní, západní a jižní strane tvorí
prirozenou prekážku strmé svahy, jejichž ochranná funkce
byla ješte zesílena sypanými valy. Stopy valového opevnení
se nedochovaly pouze na západní strane, lze však
predpokládat, že i tato cást musela být chránena
podstatnejším zpusobem, než jaký zde poskytuje sama
príroda. Nejvyšší východní val je pri vchodu dva
až tri metry široký a v dolní cásti dosahuje
šírky deseti metru. Jeho dnešní výška se
pohybuje kolem dvou metru. Ostrožna je pred tímto valem
oddelena od masivu Sedlákovy hory prirozenou prohloubeninou,
upravenou pri stavbe valu do podoby príkopu. Severní val je
dochován do výšky 1 - 1,5m, jižní je dnes
nejnižší a v západní cásti dosahuje výšky pouze
nekolika desítek centimetru. Presto je v nem patrné ctyri metry
dlouhé prerušení, které lze snad interpretovat jako vchod k
prístupové ceste na jižním svahu, vedoucí ke zdroji vody v
údolí.