Kněžice Traditional Cache

Kněžice

Kněžice se rozkládají pod vrchem Kličín v údolí Leskovského a Doláneckého potoka a jsou střediskem zemědělské prvovýroby v této oblasti. Kromě rodinných domů můžete ve vsi nalézt gotický kostel sv. Kateřiny včetně dřevěné zvonice, sochu Krista na návsi, barokní plastiku Nejsvětější Trojice nebo římskokatolickou kapli Panny Marie. Nachází se zde též několik chalup, které jsou nemovitými kulturními památkami. Ves je součástí města Podbořany, k roku 2021 zde žilo 92 stálých obyvatel a přestože východně kolem zástavby prochází železniční trat Plzeň - Žatec, místní vlaková zastávka je už léta zrušená a veřejnou dopravu zajišťují jen autobusy mající zastávku na návsi.

V názvu vsi je uložena informace o vlastníkovi Knežic v době jejich vzniku. Staročeské „kněz“ však označovalo jak knížete, tak i kněze. Z dostupných materiálů nicméně nelze stanovit, zda byl zakladatelem Kněžic panovník, nebo některý z blízkých klášterů. Prvně jsou Kněžice v písemných pramenech uvedeny v roce 1295, kdy zde sídlil vladyka Bohuslav z Kněžic. Tento šlechtický rod, psaný podle obce, sídlil na zdejší tvrzi až do husitských válek. Poté se ves dostala do majetku Sekerků ze Sedčic. Po jejich vymření prešly Kněžice jako odúmrť na panovníka. Vladislav Jagellonský je posléze roku 1474 prodal karlštejnskému purkrabímu a nejvyššímu mincmistrovi Benešovi Krabici z Veitmile.

V 16. století se majitelé střídali (Petipesští z Chýše, Štampachové). Protože šlo vetšinou o luterány, osazovali v letech 1584-1624 zdejší faru nekatolickými knežími. Po bitvě na Bílé hoře panství koupil císařský generál František de Courier. Roku 1652 byly Kněžice připojeny k panství Mory, kde zůstaly až do roku 1850. Berní rula z roku 1654 zde uvádí 3 sedláky a 10 chalupníků. Pro zajímavost ze záznamů víme, že Kryštof Kuchař měl krčmu a Jiří Šmalkus byl švec. Podle jmen se celkově zdá, že třetinu obyvatel v té době ještě tvořili Češi.

Věžovitá tvrz, uváděná ještě při konfiskaci roku 1623, zanikla za třicetileté války. Stávala poblíž hospodářského dvora. Zdejší gotický kostel sv. Kateřiny je jako farní připomínán roku 1384, avšak podle zdiva je nepochybně starší. Nejméně z barokního období pochází i farní budova. Škola v Kněžicích byla založena ve 2. polovině 17. století a jména učitelů jsou známá v nepřetržité řadě od roku 1697. Socha Krista na návsi pochází z roku 1721 a barokní je i plastika Nejsvětější Trojice. V roce 1826 zde bývala škola, mlýn, vrchnostenský dvůr nebo ovčín. V celkem 41 domech pak žilo dohromady 216 obyvatel.

Za první republiky byli obyvateli Kněžic z 90 % Němci. Přesto zde byla roku 1922 založena česká jednotřídní škola, která byla o dva roky pozdeji rozšířena o pobočku v Morech. Existovaly tu i dva české spolky: odbor Národní jednoty severočeské a Místní osvětová komise. Historicky nejvíce obyvatel měly Kněžice v roce 1930, a to celkem 294 (71 Čechoslováků a 223 Němců). Pro srovnání, pět let po válce, tj. roku 1950 zde žilo už jen 129 obyvatel, tedy méně než polovina předválečného počtu.

Jak na kešku

Krabka se nachází nedaleko kostela sv. Kateřiny, který v posledních letech doslova bojuje o své přežití. Proto prosím dávejte pozor při pohybu kolem něj. Zakladatelem keše byli Lucanovci, od kterých jsem tradičku adoptoval v červenci 2025. Původně se krabička nacházela ve zvonici, nicméně s ohledem na to, že je vstup dovnitř opatřen dvěřmi a zámkem, byť v době úpravy listingu nefunkčním, usoudil jsem, že takové místo není již nadále vhodným úkrytem. Doufám tedy, že nové (současné) místo bude lepší. Keška je dostupná bez nutnosti vstupovat do potenciálně nebezpečných nebo jinak nevhodných míst. Po nalezení jen, prosím, krabku dobře zamaskujte, ať není vidět.

Použité zdroje