Poslední den Kněžmostské tvrze
Jsem Sečec z Kněžmostu. Pán Kněžmostské tvrze, kterou nechal postavit můj děd, by jako orlice z vrchu bděla nad ochranou obyvatel osady v údolí. Netvrdím, že všechno mé jmění bylo nabyto poctivě. Však když na mě byla vykonávána nespravedlnost, pak ani já nešel pro ránu daleko a vždy si vzal to, co dle mého soudu mně náleželo. Má choť byla nejkrásnější ženou v širokém okolí. Miloval jsem ji a nadále miluji. Teď už je na onom světě. Ale dřív, než slunce zapadne, budeme opět spolu.
Brzo po ránu zahlédl jsem v dáli severu šedivé sloupy kouře. V místech, kde leží vesnice a města, co znám. Tak už jdou. Křižáci z Lužice. Snad bude síly, co je zastaví.
V pozdním odpoledni dorazily první šiky ku Kněžmostu. Většina vesničanů utekla do lesu, pobravše to nejcennější, co měli, co unesli. Kněžmost začal hořet. Dole se rabovalo. Stateční muži, co se hrdě bili ve vesnici, přišli poté pod mé velení, by společně s mojmy muži bránili tvrz. Vyčkávali jsme. Nedáme ji snadno. Náhle ve mne hrklo. Mezi obránci palisád jsem zahlédl tu nejdražší osobu, jakou jsem kdy mel.
„Co tu u všech rohatých děláš?!“
„Nepůjdu zbaběle do lesa, když můj milý tady čeká na smrt. Budu bojovat s tebou.“
Vařila se ve mně krev. Ale bylo již pozdě. Křižáci obkličovali tvrz. Začalo to. Moji bratři, kamarádi, muži, co jsem znal, kolem mě padali jak švestky. Nemel jsem čas nad tím přemýšlet. Sekal jsem křižáky a bojoval, jak nejlépe jsem uměl. Avšak bylo to málo. Prolomili obranu. Tvrz začala hořet. Museli jsme se dostat ven, pryč odsud, na čerstvý vzduch. Povedlo se to. Pouhý tucet nás ustupoval na kopec nad tvrzí. Má choť statečně podle mého boku. Mohlo to vyjít. Ve skalách jim snadno zmizíme a nenajdou nás. Náhle přiletěl šíp. Zastavil se mi dech. „Ne! Proboha, má drahá! To nesmíš!“ Krvácela z rány na prsou. Umírala. Nemohli jsme čekat. Nemohl jsem ji nést. Naposledy jsem pocítil chuť těch rudých rtů, těch, co se dokázaly tak krásně usmívat. Sundal jsem z její šíje amulet, co odjakživa nosila. Pokud přežiju, bude to má vzpomínka na ni. Položil jsem její bezvládné tělo. Ustupovali jsme až na vrchol. Zde byl les už hustý a nepřehledný. Byli jsme ale zaskočeni dalším oddílem. Vpadli nám do zad. Bylo to ztracené. Bylo to strašné. Neměli slitování s nikým. Byl jsem slabý a síla ze mě vyprchávala z mnoha ran. Náhle jsem ucítil strašlivý tlak a bolest v boku. A vzápětí v hrudi. Spadl jsem do listí. Dýchá se mi těžce. Nepřátelé mě překračují. Kopou do mě. Nevím, kolik uběhlo času, ale jsou pryč. Jen několik mrtvol kolem mě leží. V dlani svírám amulet po mé milé. Už za pár chvil budeme spolu...
Ten amulet... Ten amulet nesmí dostat žádná jiná špinavá ruka. Musí nést na věky otisk mé milé. Schovám ho… Schovám ho do dutiny v dubu. Snad… Ach bohové… Ať tam vydrží na věky!…
Takto se to mohlo stát, ale i nemuselo. Faktem je, že Sečec z Kněžmostu je historickými prameny doložená postava. Byl souzen v Praze pro loupež. A i „jeho“ tvrz existovala. Dnes je z ní patrný pouze kopeček (na kterém stála) v stínu starého třešňového sadu, jenž od kopce dělí mohutný příkop a na opačné straně svažuje se ku Kněžmostu. Několik archeologických nálezů vyzvedl přímo v místě tvrziště archeolog Jiří Waldhauser a datoval je přibližně k roku 1300. Mladší nebyly nalezeny, takže možná v teto době tvrz z nějakého důvodu zanikla. A byla s největší pravděpodobností právě vypálena, protože byla nalezena i do červena vypálená hlína. Ta, kterou se utěsňovali spáry mezi trámy, na roubených staveních. Taková to červená hlína se nalézá při zemních pracích v Kněžmostě poměrně často. Protože jedna velká pohroma ho postihla. A sice (jak již mnozí z vás tuší) vypálení lužickými křižáky v době husitských válek. Rok vypálení dosaďte za písmena ABCD.
Kopci nad vesnicí se mezi místními odjakživa říká Hrádek. To je samo o sobě důkazem, že zde kdysi malý hrádek nebo tvrz stával/a. Pojďme se tedy nyní spolu podívat do těchto míst a představit si, jaké to mohlo být, když hrdinové našeho příběhu unikali před jistou smrtí. Kolik že jich bylo? Značí písmena EF.
Výchozí souřadnice vás zavedou na místo, kde stála tvrz. Ale keš tu ukryta není, zde ji nehledejte. Je tu hezký rozhled do okolí, tak se pořádně rozhlédněte a spočítejte všechny věže i věžičky na všech historických stavbách (kostely, radnice), co jsou v dohledu. Zjištěný počet bude písmeno G.
A teď něco těžšího z historie. V době, kdy se odehrává náš příběh, vedly kališnické Čechy válku s okolními katolickými zeměmi. Mezi nimi Lužice, Slezsko a Uhry. Tehdejší český král Jiří z Poděbrad se zprotivil svou prokališnickou politikou papeži Pavlu II. a ten proti němu vyhlásil křížovou výpravu. Využil toho bývalý zeť Jiříka, jeden z nejmocnějších mužů tehdejší Evropy. Zjistěte, kdo to byl, a jak dlouho trvala jeho vláda v rodné zemi, doplňte za písmena HI.
Sečcovu skrýš najdete zde:
N 50° 29.(B*G)C E 15° 02.(D+E)(H-F)(A+I)
-
Přívěsek Sečcovi milé jsme čirou náhodou objevili přesně tam jak sám popsal. Je stále na tom stejném místě a dobře ukrytý. Snažme se dodržet jeho přání, aby se ho žádná špinavá mudloruka nedotkla. Ženy, nechť si jej bez ostychu pověsí na krk a vyfotí se s ním, ať se mužské oko potěší. ;-)
Použitá literatura: Waldhauser, Jiří: Český ráj očima archeologie. Knihy 555. 2006