Pohádka o statecném princi
Romanovi
Tato keš je venována jako dárek k narozeninám jednomu
Romanovi... :-) A na uvodnich souradnicich ji rozhodne
nehledejte..
Žil byl jeden princ, který se jmenoval Roman. Byl to hodný
a moudrý princ, ve všech padesáti vesnicích svého království
udržoval porádek, klid a mír. Nebyla žádná koncina jeho
panství, kde by lidé hladoveli a žádný z obyvatel proti nemu
zlého slova nepovedel! Podle jeho rodište mu ríkali Roman z
Tachlovic a Nucic! Bylo tomu již pet let co Roman vládl
místnímu kraji, poctive sbíral a nacházel veškeré krabicky v
okolí, kterí zde jeho poddaní i cizí obcané zanechali a místo lovu
zvere casto sedl na svého verného ore a vyrazil ke krabicce, aby jí
náhodou neobjevil nekdo pred ním! Také žil sporádaným
životem, jeho výstrelky z mládí již byly dávno tytam, o
to už se postarala jeho chot - princezna Lucinda, kterou pred
tremi lety osvobodil ze spáru hruzného obra a od té doby spolu
žili štastne na Nucicku... Devetkrát na Romanovo
království zaútocili, brali mu krabicky prímo pod nosem...on se
však nedal a žádný z jeho soku se mu nemohl rovnat. Po
ctrnácté v rade za sebou vyhrál rytírský turnaj porádaný nekolikrát
do roka v Dobríci, hlavní líhni rytírstva a ctrnáctkrát oblékl v
turnajový den legendární brnení nejslavnejšího ze
všech rytíru - PaBy Velikého! I mocní pánové
kladenštví meli z dobrodivého Romana respekt, i když
sami vládli daleko vetšímu území.
Onehdy behem krasneho dne zaútocila na Mezoun devítihlavá san,
která plenila a nicila všechno co jí prišlo do cesty.
Roman se jí však nezalekl, sedl na svého mocného ore a
cválal smerem k Mezouni, až se zeme pod jeho kopyty trásla.
Nebál se dracice, i když vedel, že silou ji zrejme
neporazí, ješte žádný clovek nikdy sám nad takhle
velkou saní nevyzrál! Ale nebyl by to náš Roman, kdyby nemel
neco za lubem - priblížil se k dracici zezadu a sekl jí mecem
po ocasu! Velká ješterka zavyla, otocila se k nemu a že
ho sežere i s tím smešným koníkem, na kterém sedí!
Roman však rychle otocil kone a pelášil zpet k
Tachlovicím, sec mu síly stacily! Dracice se rozletela za ním...
Roman zamíril na znamé místo, kde se mohl sani bránit, k verné Vrbe
mláticce, která ho ctila a mela ho ráda jako všechny z jeho
rodu, jelikož ji Romanuv pra-ded zasadil a všichni
Romanovci se o ní již ctyri generace znamenite starali!
Když Vrba videla, že je její Románek v tísni, napnula
všechny svoje vetve, chytila prilétající dracici do svých
mocných vetví a mlátila jí hlava nehlava, ocas neocas, krídla
nekrídla!!! Chudinka dracice se nevzhmohla vubec na obranu a ve
strachu uletela tak daleko, že se na Nucicko už nikdy
nevrátila! A od té doby spolu Roman s Lucindou žili ve svém
kraji štastne a jestli neumreli, panují tam dodnes!