Povesti Litovelska - Pandurka
-
Difficulty:
-
-
Terrain:
-
Size: 
(regular)
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Severovýchodne od Bohuslavic, nad malebným údolím, jímž protéká lukovský potok, zvedá se po levé strane od silnice do Vilémova nad okolními vrchy kopec zvaný lidove Bandurka. Na jeho jihozápadních svazích pramení živý potok, který ústí do lukovského potoka.
Název kopce pochází z doby vlády císarovny Marie Terezie, když vedla válku s pruským králem Bedrichem II. Císarovna hledala pomoc u svých prátel ve svých zemích. Získala mnohé.
Byl to zejména proslulý vudce panduru, uherský baron Trenk, který se svými žoldnéri pusobil všude veliké škody. Jeho vojsko bylo prý velmi divoké a surové a chovalo se stejne jak proti nepríteli, tak i vuci místnímu obyvatelstvu. Mimo Trenka nechtelo nikoho poslouchat.
I Morava poznala bláznivé kousky techto hord.
Když byla Litovel v rukou pruského vojska, usadil se oddíl tohoto námezdného vojska v okolí vesnic Bohuslavic a Vilémova. Obyvatelé okolních vesnic nazývali hordy Trenkovy „bandury“ a kopec, na nemž leželi táborem, pojmenovali Bandurka.
Se svými žoldnéri umel vyvádet pekné kousky. Vypravuje se mezi lidem o nem, že se svými oddíly vypudil z jednoho mestecka oddíl neprátelského vojska a sám se v nem usadil se svým vojskem. Když pak druhý den táhl jinam, narídil svým vojákum, aby mestecko vyloupili a zapálili. Ani okolních vesnicek neušetril.
O jeho bezohledném loupení a drancování se konecne dovedela i císarovna. Ihned narídila, aby byl polapen a priveden do Vídne.
Velitel císarských vojsk dostal rozkaz, aby privedl Trenka bud živého nebo mrtvého. To se mu také podarilo a Trenk byl postaven pred soud. Tam mu byly dokázány jeho surovosti, loupeže a drancování na obyvatelstvu, které mel vlastne chránit. Byl odsouzen a vsazen do žaláre na Špilberku v Brne.
Byl mu vymeren nejtežší trest. Byl uveznen do podzemních kasemat, nejstrašnejšího vezení té doby.
Byl dán do tesné klece, bez denního svetla. Napolo v ní stál, napolo visel na železném kruhu, který jej obepínal v pase, a vzadu byl prikován ke zdi. Na rukou i nohou mel pouta, spojená retezy s železnou tycí, která procházela nahore všemi kobkami.
Byl pohrben zaživa.
Avšak Trenk byl velmi bohatý a dovedl užít svých penez k své záchrane. Jimi prý získal vezenského dozorce a lékare a ti mu slíbili, že mu dopomohou na svobodu.
Vše se jim darilo, jak bylo smluveno. Vezenský lékar konstatoval u Trenka smrt, a Trenk byl proto uložen do rakve a zanesen do márnice na hrbitov.
Jakkoli si pocínali velmi opatrne, nepostrehli žebráka, který stál skryt ve stínu jednoho náhrobního kamene a velmi se o Trenkovu rakev zajímal. Ten také vyslechl domluvu dozorce s dámou, která jej na hrbitove ocekávala:
„Dnes bude Trenk vysvobozen. Místo neho bude pochována rakev s kamením.“
Jakmile uslyšel žebrák tato slova, oci mu zlovestne zaplály. Když dozorce a dáma odešli, bežel ihned k veliteli špilberské posádky a rekl mu vše, co videl a slyšel.
Velitel nechtel verit jeho slovum, když jej však žebrák prosil, naléhal a konecne zaprísáhl, že vše je pravda, poslal cást vojska, aby obsadila hrbitov. Sám vešel s žebrákem do márnice.
Když stanuli v márnici, priskocil žebrák k rakvi, odstranil z ní víko a promluvil k prekvapenému Trenkovi:
„Den mé odplaty prišel, pane barone! Pamatuješ se ješte, krvežíznivce, jaks jednou k veceru prišel se svou hordou do vesnice poblíž Olomouce a hledal nocleh v malém domku? Doma byla jen mladá dívka, kterou tvoji druhové umucili, když se jim bránila, do vody hodili a chaloupku potom zpustošili. To bylo moje rodište, muj rodný domek a má jediná sestra! Jako stín jsem te od té doby pronásledoval, abych se ti pomstil. A Boží mlýny mlely pomalu, ale jiste! Dnes se mi konecne, díky Bohu, podarilo. Tentokráte smrti neujdeš!“
Trenk byl ihned spoután, odveden a znova uveznen. Smrti již neunikl. Zemrel po krátkém veznení; sám prý se otrávil, nemohl snést strašlivé bolesti, které se u neho objevily následkem cukrovky. Pohrben je u brnenských kapucínu, jimž odkázal znacnou cást svého jmení.
Trenk zemrel, dve století preletela nad krajem, násilnosti panduru prešly s umírajícími v zapomnení. Jen kopec Pandurka, dosud žijící svedek této smutné epizody horského kraje, šeptá stále v korunách lesních stromu smutnou zkazku o ukrutném baronovi a jeho povestných pandurech.
Additional Hints
(Decrypt)
fgbarf