Kůň domácí (Equus caballus)
K přelomu ve vývoji koní došlo v miocénu, období, které trvalo od 25 do 10 milionů let před naší érou a počítá se již k mladším třetihorám. Tehdy se změnilo podnebí, pralesy vymizely a jejich místo zaujaly bezlesé pláně a stepi porostlé tuhými travinami. Kůň se novým podmínkám přizpůsobil změnou chrupu a prodloužením krku, který mu umožnil pohodlněji spásat trávu. Oči se posunuly do stran, aby zrak obsáhl co nejširší okolí a včas zpozoroval blížící se šelmu. Nohy se prodloužily, šlachy ohýbající prsty zesílily a nakonec zůstal plně vyvinutý prostřední prst chráněný mohutným kopytem. Všechny ty změny umožnily koni vyvinout větší rychlost při útěku před nebezpečím.
Byl to už opravdový kůň a podle všeho byl právě on předkem rodu Equus, jenž vznikl v Americe asi před třemi nebo dvěma miliony let, tedy dříve než člověk. Rod Equus se díky pevninskému mostu mezi Amerikou a Asií rozšířil i do starého světa. Po skončení doby ledové asi před deseti tisíci lety moře zaplavilo pevninský most a kůň na americké pevnině z příčin dosud neobjasněných vyhynul. Znovu se tam objevil až po příchodu španělských dobyvatelů.
Na počátku lidských dějin žily tři typy divokých koní. Ty se přizpůsobovaly měnícímu se životnímu prostředí a nakonec se staly základem všech plemen domácího koně.
Předpokládá se, že nejstarším střediskem jejich domestikace byla střední Asie. Odtud se chov koní pravděpodobně ve 3. tisíciletí př. Kr. rozšířil do Číny a na počátku 2. tis. př. Kr. do Přední Asie. Z mnoha forem tehdejších koní se do dnešní doby uchoval pouze jeden typ, a to v pouštích střední Asie v okolí jezera Lob Nor, kde jej Kyrgyzové nazývají "kertag". (Pozn.: Na tohoto koně upozornil na poč. 19. st. ruský cestovatel Pallas a nazval ho Equus ferus. V r. 1880 ho objevil znovu v Džungarské poušti ruský geograf Przewalskij, který ho pojmenoval Equus Przewalskii.) Kůň Przewalského je pravděpodobně nejstarší formou divokých koní, která byla zdomácněna a je předkem celé skupiny mongolských koní (Mongolsko, severní Čína, Tibet, Mandžusko, Kyrgyzstán, Střední Asie). Jeho krev koluje i v některých plemenech evropských koní. Předkem tzv. východních či orientálních koní (tzn. i evropských) je tarpan (Equus caballus), který se ještě v 19. stol. vyskytoval v menších stádech v okolí Kaspického moře. Tarpan ovlivnil plemena ruských a besarabských koní a jeho potomci se vyskytují i na ostrovech Středozemního moře, na Sundských ostrovech, v Indii a jako zakrslá forma orientálních koní i v jižní Číně. Nejznámějším představitelem koní orientálních je kůň arabský, který dal základ všem teplokrevným plemenům koní (tzv. plnokrevníci).
Od potomků koně Prewalského a tarpana se zřetelně odlišuje třetí skupina plemen koní, kteří mají svůj původ v pleistocénním koni západním (Equus robustus). Ten je obecně označován jako chladnokrevný kůň. Vyznačuje se větším rámcem, hrubší kostrou, krátkým krkem a silnými končetinami s rousy. Toho koně zdomácnili Keltové, od kterých jej převzali Římané a současně se rozšířil i na sever. Míst domestikace západního koně bylo několik - ve Španělsku v pohoří Pyrenejí a ve střední Evropě v alpských údolích, kde se uchovalo čistokrevné plemeno domácího koně západního.
Čtvrtou skupinou plemen domácích koní jsou koně severští (tzv. nordictí), kteří odvozují svůj původ od samostatné pleistocénní formy malých divokých koní (Equus gracilis). Je jisté, že koně byli, stejně jako jiná vysoká zvířata, loveni pro maso. Byli však velice divocí a nesnadno ulovitelní, proto také pravěcí lidé lovili v tlupách a vymýšleli propracované systémy nahánění do přirozených i vlastní rukou vytvořených pastí. Snad také pro svou živelnost a temperament byl kůň zkrocen a domestikován až mnoho let po zdomácnění psa, ovce, prasete či kozy. Zatímco pes se stal přítelem člověka již někdy okolo 12 000 let před naším letopočtem, kůň se začal chovat až po roce 4000 před naším letopočtem. Nejstarší nálezy pocházejí z oblasti dnešní Ukrajiny, Mongolska a střední Asie vůbec. Nelze si však představovat zdomácňování koně jako něco, co se událo během jednoho roku na celém světě. Byl to postupný, velice zdlouhavý proces, který započal v různém čase na různých místech na sobě nezávislých. Z těchto oblastí se tato „inovace" šířila dále, do dalších krajů. Nahrazovala původní, často nepříliš účinné, pracovní síly oslů i jiných tažných zvířat. Nejvyššího rozkvětu dosáhla postupná domestikace a šíření okolo let 2000 před naším letopočtem.
Na naše území se dostal ochočený kůň ve století třetím před naším letopočtem. První chovná stáda koní se skládala pouze z klisen a jejich hříbat. Hřebci se zpočátku příliš nechovali kvůli svému temperamentu a nezkrotnosti. Klisny byly pro první chovatele důležité jakožto matky a poskytovatelky výživného kobylího mléka, narození hřebečci byli buď snědeni, či vykastrováni a následně užíváni k práci v zemědělství aj. Je důležité si uvědomit, že zásadním znakem, přesněji změnou, která u divokého koně nastala, byl vznik plemen. Ta se stala pro chovatele hlavním předmětem neustálého zlepšování, zdokonalování vlastností - ať už rychlosti, síly, zušlechťování vzhledu, aj. V dnešní době dalo velké množství šlechtění a křížení vzniknout více než čtyřem tisícům různých plemen, více či méně úspěšných.
Posledních 4000 let poskytoval kůň nejrychlejší, nejvýkonnější a nejlevnější způsob dopravy, komunikace, zemědělství, válečnictví a mohlo by být přičteno mnoho dalších činností. Nástupem parních strojů a následně automobilové a železniční dopravy přestali být koně používáni. V současnosti je kůň chován především pro svou krásu, sport, rekreaci a jako koníček s velkým K. Nezbývá než jen doufat, že lidstvem po věky zneužívané zvíře konečně našlo svůj klid a tu správnou náplň svého života. Každý by si měl uvědomit, že to těmto živočichům setsakra dlužíme.
KE KRABCE: Na úvodkách je pomník koním padlým ve válkách. Zde zjistíte indicie potřebné k nalezení finálky.
A = třetí číslo v letopočtu
B = počet písmen na podkově koně
C = počet řádků psaných českým jazykem
D = čtvrté číslo v letopočtu
E = počet písmen posledního slova v pátém řádku
F = počet písmen prvního slova.
Krabičku naleznete na souřadnicích 49°11.ABC 016°49.DEF