Pribeh zdarskeho vodovodu
Please note Use of geocaching.com services is subject to the terms and conditions
in our disclaimer.
Kratka nenarocna prochazka z parkoviste na Ostasi. Trosku delsi ze
samotne obce. Doporucuji spojit s odlovem kese GC1X59V (
Samaritanka ) ktera s nasim pribehem souvisi.
Keska je temer drive-in, ale pokud je to mozne parkujte na
uvedenych souradnicich a ke kesi dojdete pesky. Neni to daleko
a prochazka je to hezka.
Chtel bych Vas privest na misto ktere ma hodne spolecného s
historií obce Zdar nad Metují. Následující rádky jsem cerpal z
knihy Zdar nad Metují - malebný kout pod Ostasem od Mgr. Michala
Burese, kterou vydala obec za podpory EU
Príbeh Zdarskeho vodovodu
Obecní vodovod je pro Zdar takovou samozrejmosti, ze se snad nikdo
ani nezamysli nad tím, kdy vlastne vznikl. Mozna, kdyz si
uvedomíme, ze skoro desetina obyvatel CR ani dnes prístup k pitné
vode z vodovodu nemá, jen tise skládáme dík prozíravosti nasich
predku. Vodovod vsak byl pritom v minulosti po léta jablkem sváru,
rozdeloval sousedy, vedl k hádkám a sporum, a to takovým , ze je za
první republiky dokonce musel resit predseda vlády.
Vezmeme to vsak od pocatku. Obecní kronika pripomíná, ze drive
Zdarsti chodili pro vodu - a to i pitnou - do potoka. V roce 1856
se pak nekterí z nich rozhodli, ze si zrídí soukromý vodovod z
Ostase, od pramene Samaritánka. Kdo by ji neznal. Je ste dnes je
tam v pískovcovém kameni viditelná bysta Krista a Samaritánky.
Jména obcanu, kterí se o vodovod zaslouzili, na prilehlé desce
pomalu zarustají mechem. Toto místo bývalo kdysi uctíváno a konala
se k nemu i procesí. Samaritánka tehdy patrila polickému
velkostatku - tedy radu benediktinu. Proto s nimi Zdarsti museli
jiz o rok drive uzavrit smlouvu o pronajmu. Obec podle ni mela
majiteli platit po dobu dvaceti let kazdym rokem najemne ve vysi 5
zl. 25 kr. Smlouva byla obnovována, mnohdy s poblematickým
vyjednavanim o cene, az do roku 1932.
Voda vytekajici z pramene Samaritanka byla, dle zápisu kronikáre,
zachycovana do dreveneho potrubi a rozvedena po obci. Vytekala (do
piskovcovych nadrzi) z drevených trub u kazdeho statku a na
nekolika dalsich místech v obci. Lide si tam pro vodu chodili s
konvemi. Tento podzemní vodovod zjevne fungoval bez vetsich
problému az do roku 1912, kdy Okresni zastupitelstvi v Broumove
naridilo jeho opravu .."by drevene potrubi zdejsiho soukromeho
vodovodu najateho od velkostatku polického z pramene vody v lese
Ostasi, z nehoz tez obec jako spolunajemnik pro verejne uzivani
vody k pití a varení do 3 kasen po obci zalozenych privadí,
nahrazeno bylo co nejdríve rourami zeleleznymi z té príciny, ze
roury drevene uznává v ohledu zdravotním nedostatecné, skodlivých
necistých prímesku snadno propustné, z cehoz by následky epidemie
vzniknout mohly."
Zdarske zastupitelstvo obdrzeny pripis projednavalo 8.ríjna 1912 a
rozhodlo se proti narízení "okresu" odvolat, nebot Vodovod ten
stává od r. 1856, kdy znacnym nakladem zrízen, an delka jeho od
obce ku prameni vody má as 2,5 km. Udrzovan stale v patrnosti jak
pro stálé dodávání vody, tak po stránce zdravotni prumernym rocnim
nákladem 600 K a nebylo za vsechna ta leta ze zadne strany, ac
vicekrat urednimu zdravotnímu setrení podroben, zavad shledano,
kterymi by zdraví lidské ohrozeno bylo. Zarízení vodovodu se
zeleznými rourami stálo by veliké financní obeti a naklad vlozeny
ve stavajicim zarizení by byl jako nepotrebny znicen tak, ze by
kazdy najemnik jakoz i obec utrpeli nemalou ztrátu.
Krome toho obec prislibila, ze se bude snazit kontrolovat
porusovani a znecistovani potrubi, aby "nezavdalo príciny k
domnence, ze snad v pripadu epidemie, ktera obcas vyskytne se i
proti vsem nejprísnejsim opatrením i jinde, ze nemoc ta povstala
pozitim znecistene vody nasledkem preruseného neb mrvením
znecisteneho vodovodu". Tím ale tato zalezitost nebyla smetena ze
stolu, coz ukazuje zápis z cervna 1913, kdy se zastupitelstvo
usnasi: aby "neprodlene bylo dáno narizeni stranam, kde mistni
zavady stávaji, tj. potrubi jest vedeno hnojisti, blizko hnojist
neb zump, k neodkladnemu odstranení toho". O dalsi ctyri mesice
pozdeji jiz padlo rovnez jednomyslne rozhodnuti, aby "ihned podany
byla zadost zemedelske rade pro kralovstvi ceske v Praze o
vyhotovení plánu na radny moderni vodovod s pribliznym rozpoctem, z
ktereho pak dalo by se posouditi, kterak k dalsimu prikrociti ve
veci tak dulezite".
Jenze pak zacala prvni svetova valka a zrejme tato zálezitost
vyznela do ztracena. Na porad dne prisla az koncem dvacatych let. V
únoru 1927 zastupitelstvo schválilo stavbu nové kasny Na
Drahách.
Priblizne ve stejne dobe vodarensky svaz Bor, ktery zasoboval vodou
Polici a nektere dalsi obce v okoli, nabidl zdaru moznost
pripojeni. V cervnu 1928 se ale zastupitelstvo usneslo "s
rozhodnutim o pripojeni zatim pockat a mezitim zjistovat, za jakych
podminek je Bor ochoten obci vodu prenechat". O tom, jake tyto
podminky byly, nejsou k dispozici zadne informace. Místo o
pripojeni k borskemu vodovodu se obec jeste tehoz roku usnasi na
"vystavbe (rekonstrukci) radneho vodovodu" z pramene Samaritanka.
Hned v nasledujicim roce zahajuje jednani s radem benediktinu o
vykupu pozemku. Zatímco Zdar nabizel "Samaritanku s vodovodem a
veskerymi pravy druzstva s vodovodem souvisejici koupiti za obnos
8.750 Kc, benediktini pozadovali 50.000 Kc. Cástka za pravo kladeni
zelezneho vodovodu byla vycislena na 30.000 Kc. Zálezitost se
zacala protahovat.
To vyvolalo nespokojenost a netrpelivost casti Zdarskych, a tak dne
5.7.1930 projednávalo zastupitelstvo zadost skupiny obcanu "o
urychlene vybudovani vodovodu ostasskeho behem tohoto roku, jinak
ze se zadatele pripoji k vodovodu borskemu". Z následné debaty
vyplynulo, ze vetsi cast clenu zastupitelstva podporuje vybudovani
vodovodu z Ostase. Znovu se o vodovodu jednalo na zastupitelstvu
12.7.1930, kdy byl "vetsi duraz kladen na urychleny postup praci ku
stavbe vodovodu". Pritom "rozhovor veden i o moznem pripojení k
vodovodu svazovému." tj.borskému.
Schuze obecniho zastupitelstva musely byt v te dobe neobycejne
dramatické. Obec se rozdelila na dva tabory. Jedni byli pro
vybudovani obecniho vodovodu z Ostase a nekteri , v jejichz cele
stal továrník Jan Tichácek ze zdara, se snazili, aby do celé obce
byl zaveden vodovod z Boru. Spory se vedly zejména o financování.
Predpokládané cástky vypujcek sly do statisicu korun, boj se vedl i
o statni subvence.
Tyto dva tábory se vzájemne potíraly a v obci z toho povstávalo
dost neprijemnosti. Psaly se zadosti, posilany byly deputace do
Prahy k zemskemu uradu, ale vsechno vyslo naprazdno. V roce 1931 se
zastupitelstvo usneslo vypsat verejnou soutez na zadani stavby
obecniho vodovodu . Zápis v kronice z roku 1932 je vice nez
vystizny: "Dalsi popisovani primo horecne cinnosti stoupencu Boru a
zástupcu obce ve vyrizování zalezitosti by nemelo valneho vyznamu.
Dluzno vsak uvest, ze temer denni styk stran s urady, respektive
jinými osobami provadeny dopisovanim, telefonnimi rozhovory a
osobnimi intervencemi si vyzadal mnoho namahy a penez."
Nehlede na probíhající spory navrhlo obecní zastupitelstvo v roce
1932 taxy za odebranou vodu z ostasského vodovodu:
Vseobecné vodné:
1. Z kazde mistnosti v byte, vcetne koupelny apod. melo rocne cinit
20Kc, z kazde takove mistnosti pouzivane spolecne rocne 10 Kc, jez
se melo vybirat po dobu sesti let.
2. Z kazde mistnosti obchodni, spolkove a vyrobni vcetne kancelari,
cekarny, ordinace, dilny, skladiste, hostinske kuchyne, chleva
apod. do 40m2 tricet Kc rocne, za kazdy metr ctverecní jednu
korunu.
Zvlastni pausalni vodne:
1. Za kazdou v byte prihlasenou osobu 10 Kc za rok.
2. Z kazdeho kusu chovaného hospodarskeho zvirete dle druhu za rok:
z kazdeho kusu kone 20 Kc, z kazdeho kusu hovezího dobytka 20 Kc, a
z kazdeho kusu veproveho a skopoveho dobytka 10 Kc.
Proti postaveni obecniho vodovodu bylo ve Zdare asi 22 obcanu.
Jejich stiznostem se vyhovovalo potud, ze ta cisla popisna, ktera
se pripojila v prubehu rízení na vodovod Bor byla vyloucena z
povinnosti platit vseobecne i zvlastni vodné na vodovod z Ostase.
Zalezitost dosla az tak daleko, ze Josef Prouza ze zdara c.p.9
napsal zadost primo ministerskemu predsedovi Malypetrovi. Ten vse
nechal vysetrit, vyzadal si plany a rozpocty na ostassky vodovod a
zadosti zdarskych obcanu bylo vyhoveno. V roce 1933 se k velike
radosti obcanu zacalo stavet.
Na podzim tehoz roku bylo rozhodnuto o prevzetí casti cirkulacního
potrubí vodovodního svazu Bor. Obcané si mohli porídit vodovodní
prípojku za 266 Kc splatnych nejdele do 23. dubna 1934, jinak
museli platiti osm procent penale z prodleni. Po obci bylo tedy
vedeno dvoje potrubi. Nekolik obcanu pri silnici Na Drahach melo
vodu z Boru a ostatní z ostase. Vodovod z Boru stavel Ing. Bures a
vodovod od Samaritanky Ing. Maticka, oba z Prahy.
V roce 1934 "vystupnované jitrení mezi sousedy pro rozdílne
nazirani a pocinani opadlo, avsak vyrizovani rekursu a odvolani
nadrizenymi urady bylo v proudu," zapsal kronikar. Spory ohledne
uveru a jejich cerpani se ale prokazatelne vlekly az do roku 1939.
Nicmene hlavniho cile bylo dosazeno vodovod byl postaven.
Pripomenme, ze k usmireni rozporu kvuli vodovodu prispeli zdarsti
divadelni ochotnici usporádáním Staroceských ostatku.
"V roce 1953 byly oba vodovody propojeny. Tak se ukazaly vsecky ty
roztrzky a spory v obci zbytecnými" uzavírá lakonický zápis v obení
kronice dramatické události kolem Zdarskeho vodovodu.
Additional Hints
(Decrypt)
znz cbq prcvpv