Park Vaclava Nelhybla Multi-cache

Významný hudební skladatel a dirigent byl rodákem z Polanky nad Odrou.

V Pensylvánii v USA ve meste Scrantonu zemrel 22. brezna 1996 ve veku 76 let u nás málo známý,

ale mezinárodne uznávaný hudební skladatel a dirigent Václav Nelhybel.

Narodil se 27. zárí 1919 v Polance nad Odrou v zemedelské rodine.  Jeho rodný dum c.p.7 na ulici U Rybnícku už dnes neexistuje protože v padesátých letech vyhorel a pak byl

zbourán. Pred druhou svetovou válkou odešel na studia do Prahy. Tam v roce 1937 maturoval na gymnáziu. Vzdelání získával pod vedením jezuitu. Zacal studovat klasickou filologii na Filozofické fakulte Univerzity Karlovy. Zájem o hudbu si  prinesl ze svého rodného kraje, a tak zároven se studiem rectiny a latiny pusobil jako varhaník u sv. Tomáše na Malé Strane.  Po zavrení ceských vysokých škol vstoupil roku 1940 na pražskou konzervator,  kde studoval dirigování a kompozici  u prof. Františka

Píchy. Od brezna 1941  byl sbormistrem Slávie a zacal se uplatnovat skladatelsky i jako dirigent v pražském rozhlase. Po válce se vrátil na univerzitu studovat muzikologii. Roku 1946  však obdržel stipendium k pokracování  studia hudební vedy ve Freiburku ve Švýcarsku, kde zustal i po únoru 1948. Zde takt  napsal disertaci o moravské lidové písni a poté  se stal lektorem hudební teorie.

Ve Švýcarsku a Nemecku se v padesátých  velmi casto uplatnoval jako hostující dirigent známých evropských orchestru, jako byli Vídenští symfonici, Mnichovští filharmonici, orchestr Mozartea v Salcburku, ženevský Orchestre de la Suisse Romande aj. a získal také významné úspechy  jako skladatel (ceny v Kodani, Paríži, Los Angeles).

V listopadu 1957 presídlil Václav Nelhybel do USA, kde roku 1962  získal americké státní obcanství. Od té doby pusobil jako skladatel a dirigent zvlášte studentských orchestru na amerických univerzitách. Krome toho byl pedagogicky cinný na mnohých školách v oborech hudební  teorie, kompozice i dirigování nejen ve Spojených státech (zvlášte v sedmdesátých letech na University of Lowell v Massachusetts), ale i v Kanade, Mexiku a v Austrálii.

Nelhybel byl všestranný skladatel, napsal množství koncertních kompozic pro velké orchestry, desítky del symfonických,  komorních a vokálních i cetné skladby pro deti. Byl autorem trí oper (Legenda, Obycejný clovek a Stanice), trí baletu - Svatby, Ve stínu lípy (premiéra byla v pražském Národním divadle v roce 1947),  Kohout a kat. Velký ohlas v zahranicí mela jeho kantáta Sine nomine, Alleluia - Amen, inspirovaná událostmi roku 1968 v tehdejším  Ceskoslovensku.

V jeho skladatelském stylu se odrazil  prudký vývoj evropské a americké hudby  od dodekafonie a inovací I. Stravinského  až po aleatoriku a sónicnost Nové hudby.  Nelhyblova tvorba však mela po celou dobu duležitou stálici: inspiraci slezskou,  moravskou a ceskou lidovou písní.

Prevážná cást jeho skladatelského díla (kolem 380 skladeb) vznikla v souvislosti s jeho více než tricetiletou úspešnou pedagogickou cinností. V souvislosti s ní mu udelily americké univerzity tri cestné doktoráty hudby, jeden doktorát humanitních ved, dále byl jmenován  cestným clenem ruzných korporací, získal radu cen a dalších titulu.

Je treba ješte dodat, že v letech 1950-1957 byl hudebním reditelem Rádia Svobodná Evropa v nemeckém Mnichove.

Poslední léta svého života prožil v meste Scrantonu v Pensylvánii. Jeho  poslední rukopisy, písemnosti a nahrávky jsou trvale uloženy v Nelhyblove sbírce „The Nelhybel Collection" na Univerzite ve Scrantonu.

Mgr.Jaroslav Král

kronikár

Tak a ted pojdme na keš projdeme se po tomto krásném parku a jeho okolí. Nebojte se nic dlouhého,  keš se dá zvládnout za 20 minut.

Stage c.1 Kino N 49° 47.303 E 018° 09.758

Historie kina

Clánek je z Polaneckého zpravodaje z února 2008

V roce 1929 Jednota Sokol v Polance nad Odrou zrídila na své náklady v budove br. Rudolfa Friedla, c.p. 333 kino, které melo název „ Kino Vesmír“. Jen promítací prístroj od fa AEG Brno stál 28 850,- Kc! Drevená sedadla byla osazena na rovné podlaze a topilo ve velkých kamnech v rohu sálu, ale kino melo již i „balkon“ v zadní cásti hledište bylo vyvýšené místo s cca 20 sedadly.
První film (tehdy ješte nemý) pod názvem „Saxofon Suzi“ se promítal již dva dny po kolaudaci 8. prosince. Na podzim roku 1934 byla technika premenena na promítání filmu zvukových, což se setkalo s obrovskou prízní obyvatel. Kino fungovalo nepretržite až do okupace, kdy Nemci premístili promítací zarízení do sousedního, tenkrát nemeckého Jistebníku. Po válce bylo kino v Polance pod hlavickou MNV opet obnoveno a upraveno na kapacitu 369 míst. Promítalo se až do 31. 10. 1970, kdy došlo k zásadní rekonstrukci kina, které bylo prebudováno na kino širokoúhlé s šikmým hledištem a kapacitou 200 míst. Rekonstrukce trvala dva roky a první slavnostní promítání se uskutecnilo 6. prosince 1972 ceským filmem „ Zlatá svatba“. Po integraci Polanky nad Odrou pod správu mesta Ostravy – ObNV Poruba v roce 1973 bylokino provozováno „Mestkou správou kin Ostrava“ až do roku 1991, kdy po zániku této organizace prevzal na základe rozhodnutí tehdejšího zastupitelstva provoz kina náš mestský obvod.Od 1.3.2008 kino polanka promítá soukrome pod krídly p.Adamce a p.Vavroše

Stage c.2  Bludný balvan  N 49° 47.303 E 018° 09.813 


Polanský bludný balvan
Martin Hanácek
POODRÍ 4/2007
Byl objeven kolem roku 1962 pri težbe v pískovne, která ležela na severním okraji Polanky, po levé strane silnice do Janové (dnes Janovská ulice). Pri vyzvedávání jerábem se balvan naneštestí rozpadl na dva témer stejne velké kusy. K rozpadu kamene muselo dojít podél pukliny, protože plochy vzniklé rozlomením balvanu jsou dokonale rovné. Jednu polovinu použila obec v roce 1963 pro vybudování pietního místa na svém hrbitove, druhá polovina byla roku 1964 využita jako památník obetem druhé svetové války, postavený pred obecním úradem. V první polovine 90. let byl však památník zrušen a príslušná polovina balvanu presunuta do parku u polanského kostela, kde se nachází dodnes. Další polovina je stále instalovaná na hrbitove. Pískovna, ve které byl balvan nalezen, byla založena v glacifluviálních píscích a píscitých štercích (Macoun 1989). Po ukoncení težby byla totálne zavezena popílkem z trebovické elektrárny a rekultivována.
Hornina tvorící bludný balvan byla nejdríve makroskopicky studována prímo na míste. Z obou polovin balvanu pak byly odebrány vzorky pro další makroskopické studium na cerstvém lomu horniny a k porízení výbrusových preparátu pro studium polarizacním mikroskopem. Na základe urcení hlavních horninotvorných minerálu a studia struktury a textury horniny bylo možno diskutovat puvod horniny.
Pri obnove parku bylo rozhodnuto obe poloviny balvanu  umístit zde. Bludný balvan je tak opet po desítkách let kompletní. Vynikne tak jeho mohutnost a Polanka má novou zajímavost..

Zjisti pocet kovovych list spojujícich bludny balvan ( císlo B )

Stage c.3  Lavicky  N 49° 47.303 E 018° 09.820

K lavickám Vám nic moc zajímavého nerekneme, za všimnutí stojí speciální stojan na kola u jedné z nich.

Stage c.4  Deska   N 49° 47.295 E 018° 09.863   

Zde je umistena pametní deska s  informacemi o parku. ( viz.obrázek níže )

Stage c.5 Skola  N 49° 47.246 E 018° 09.839   

Historie polaneckého školství sahá až do roku 1815, kdy zde byla otevrena první jednotrídní škola. V roce 1873 byla vysvecena nová škola, ale i její kapacita byla brzy nedostatecná, a tak probíhala jednání o stavbe nové budovy na farním pozemku pod kostelem. Ke slavnostnímu vysvecení došlo 1. ríjna 1905.
Budova tzv. "staré školy" pak zažívala mnohé zmeny. Ke konci války v ní byl zrízen vojenský lazaret, pri ústupu ji Nemci zapálili a její budova do základu vyhorela. Tuto težkou situaci v polaneckém školství bylo treba urychlene vyrešit.Potom byla budova obnovena a dodnes tam probíhá výuka 1 a 2 trídy ZŠ.