Cely text je k dispozici
vcetne diakritiky.
Doubrava je nejvyssi v pasu kopcu, ktery je podle ni
oznacovan jako Doubravsky hreben. Vrchol dosahuje do nadmorske
vysky 727,2 metru a o 8 metru tak prevysuje
svou sousedni sestricku, Malou
Doubravu. Do vsech stran padaji prikre svahy, nejstrmejsi
z nich ty na severu, nejprijemneji by se stoupalo zlabem ve
smeru od Knezske hory do
sedla U Huberta.
Velkou Doubravu obteka ze zapadu a severu ricka Polenka,
ktera si zde nasla cestu pres Doubravsky hreben na vychod a to
mezi masivy Doubravy a Belysova. Velka Doubrava prevysuje
toto udoli o priblizne 320 metru, pricemz vyskovy rozdil
je prekonan na vzdalenosti lehce presahujici 1 km.
Severni polovina masivu Doubravy je pokryta hlavne listnatym
lesem, ktery ma puvodni charakter a prirozenou druhovou
skladbu. Ocenovan je tez hojny vyskyt mesicnice vytrvale
(Lunaria rediviva). Pro svou hodnotu je severni cast svahu
Doubravy spolu s Belysovskym polesim, vrchy Belcem a Tuhostem chranena jako evropsky
vyznamna lokalita Svihovske hvozdy.
Ceskoslovenska lidova armada...
Se samotnym vrcholem je to horsi, o jeho puvodni podobe
nemuze byt rec. Nadmorska vyska Doubravy i relativni blizkost
k zapadnim hranicim pritahovala armadu, ktera na jejim vrcholu
umistila svou posadku. V roce 1957 byla jiz vrcholova cast
prebudovana mnoha terennimi upravami, na jeho jiznim svahu stala
dvojice velkych domu. Doubrava zacala slouzit jako stanoviste
vojenskych radiotechniku.
V srpnu 1961 vznikl v Dobranech 52. radiotechnicky
prapor oznacovany tez jako VU 8060. Tenkrat jej tvorila
trojice radiotechnickych hlasek, jeden rt. uzel a velitelska
rota. V nasledujicich letech pod prapor presla
i 309. radiotechnicka hlaska na Doubrave. Osazena byla
ruskym radiolokatorem P-35 a jednim radiolokacnim vyskomerem
PRV-11.
V roce 1977 probehla reorganizace a prapor byl
podrizen velitelstvi 3. radiotechnicke brigady, ktere bylo
nove vytvoreno v Chomutove. 309. radiotechnicka hlaska
Doubrava se v ramci reorganizace stala
521. radiotechnickou rotou Polen s oznacenim
VU 8060/C. Ve zmenenych spolecenskych podminkach doslo
k dalsi transformaci a z praporu se v breznu
1992 stala 52. skupina radiolokacniho pruzkumu
a uvedomovani. Utvar zanikl na samem konci prosince 1994.
Dnes jsou vojenske budovy jiz davno nevyuzivane
a v dezolatnim stavu, nebezpecne. Zkuste z jejich
exterieru poznat, kde se podavalo UHO, kde byla rota, z jakeho
salu ridili velitele, kde je vstup do bunkru, kde se skladovaly
pohonne hmoty. Poznate vratnici, pingpongarnu ci psi kotce?
... a jeji hracky
Na samem vrcholku byla stanoviste pro radiotechniku. Zmineny
radiolokator P-35 mel rusky kryci nazev Saturn, cesky
Strazisko (lidove prekrten na Strasidlo)
a na Zapade byl znamy jako Bar Lock. Vznikl
v roce 1961 jako evolucni verze inovujici predchozi lokator
P-30. Slo o pozemni system vcasneho varovani, ktery operoval
v pasmech E a F dnesniho rozdeleni dle
NATO.
Prehledovy radiolokator P-35
Radar byl umisten na nakladnim privesu a byl castecne
mobilni. Skladal se z ridici kabiny a dvojice otacejicich
se horizontalnich parabolickych anten, ktere zajistovaly jak
vysilani, tak prijem. Osazen byl sestici vysilacu (magnetronu),
ktere byly chlazeny olejem nebo fridexem, pripadne etylglykolem.
Bylo take proc je chladit, vzdyt kazdy z nich mel impulzni
vykon presahujici 600 kW. Radar vysilal 375 paprsku za
sekundu, kazdy o sirce 7 stupnu.
Radar byl schopen zjistit azimut cile a jeho vzdalenost,
ale jelikoz byly obe jeho anteny vodorovne, nebyl schopen snadno
zjistit vysku cile. Vysku bylo mozne stanovit pri vysilani ze vsech
6 vysilacu, prubeznem naklaneni anteny a vypinani jednotlivych
prijimacu. Na prave strane horni anteny byl umisten druhotny radar,
ktery zajistoval rozliseni vlastnich a nepratelskych letadel
pomoci systemu IFF. Dosah radaru byl az 350 km, dokazal
postihnout prostor az do vysky 25 km a pokryval kruhove
horizont. Presnost mereni vzdalenosti cile dosahovala 0,5 km
a presnost mereni smeru 0,5 stupne.
Radiolokacni vyskomer PRV-11
Pro omezenou moznost merit vysku cilu byl P-35 doplnen
radiolokacnim vyskomerem PRV-11, ktery byl armade dodavan od roku
1961. V Rusku byl oznacovany krycim nazvem Versina
a u nas krycim nazvem Svojsin. Impulzni vykon
tohoto radaru dosahoval 1,2 MW, coz zajistoval podle pametniku
tehdy snad nejvetsi magnetron na svete, opet chlazeny olejem. Cil
letici ve vysce od 500 metru do 35 kilometru dokazal
detekovat az do vzdalenosti 230 kilometru, nizko letici cile
pak jen do 60 km. Presnost mereni vzdalenosti byla do
1 km, mereni vysky pak v rozmezi 200 az 500 metru.
Vyskomer se umel branit aktivnimu ruseni, ale jen preladenim na
jednu z peti pevne urcenych frekvenci. Avsak mohutnost
vysilaneho paprsku – sirka 1,5° a vyska 1° –
moznost ruseni vyrazne komplikovala.
Technici techto radaru vzpominaji, jak dostavali priplatek za
praci v silnem magnetickem poli – hodina pobytu
v metrovem pasmu znamenala 50 haleru navic,
v centimetrovem pasmu sel priplatek pres 1 korunu.
Zaroven nesmeli v blizkosti radiolokatoru nosit kovove veci,
hodinky pry byly za 15 minut na vyhozeni. K dobru se
pridavaji historky o peceni masa v mikrovlnem proudu,
ktery mel detekovat nepratele. Silne magneticke pole negativne
ovlivnovalo i prijem radia a televize, na obrazovkach se
stale objevovaly pruhy. Podle byvalych vojaku magneticke pole
ovlivnovalo vice veci: ti, co na radarech slouzili dele, pak
obvykle meli jen dcery.
Vysila se dale...
Po opusteni lokality armadou se na vrcholek nastehovaly
vysilace. Dnes tu najdete dva, hlavni je v blizkosti vrcholu,
druhy ve vychodnim svahu kousek pod vrcholem, oba patrici plzenske
spolecnosti RTI cz. Je z nich siren signal nekolika radii
(Frekvence 1, Hitradio FM Plus, CRo 2, CRo 3,
Rock Radio Sumava, Radio Impuls, Radio Blanik ZC a Kiss
Proton) a mobilnich telefonnich siti.
Na nizsim prihradovem stozaru je tez od roku 1995 umisten jeden
z VO prevadecu radioamateru s volacim znakem OK0L. Aby
radioamateri mohli umistit na soukromy stozar sve hracky, museli
celou 30 metrovou konstrukci natrit. Antenu tvori ctverice
dvouprvkovych anten Yagi o celkovem vykonu 10 W, ktere jsou
umistene ve vysce okolo 25 metru pekne nad sebou
a vsechny smeruji severovychodne. Vystupni kmitocet je
145,7375 MHz, vstupni kmitocet s odstupem -0,6 MHz
pak 145,1375 MHz, aktivuje se tonem o kmitoctu
1750 Hz.
SOTA cache
Aby nebylo vysilani malo: Doubrava je dalsim z kopcu
v programu Summits
On The Air neboli Vrcholy v eteru.
Cilem programu je rozvoj radioamaterskeho provozu z vrcholu
kopcu a hor. Radioamater si tedy da do batohu sve prenosne
vysilaci zarizeni a vyda se na vrchol vybraneho kopce.
Z nej pak vysila a snazi se spojit s jinymi
radioamatery, at jiz doma ci na jinych lokalitach. Radioamater na
kopci ziskava body, ktere rostou s narocnosti vystupu (tj.
nadmorska vyska, zimni teren), nicmene jsou zapocitany jen pri 4
a vice spojenich. Ziskane body se objevuji v ustredni
databazi SOTA.Program SOTA neni omezen na ceske radioamatery,
naopak jde o aktivitu celosvetovou, ke ktere se Cesko
pripojilo v kvetnu 2007.
Maly a Velky Bitov s hranicnim hrebenem v oparu
Doubrava
svou vyskou patri mezi sestibodove kopce, poprve jej aktivoval
22. unora 2009 radioamater s volacim znakem OK4DX, coz
muzete videt zachycene na
fotce.
Kudy ke krabicce
Na velky kopec vede mnoho cest a vsechny vas zavedou
priblizne do sedla U Huberta.
Planicky hreben v inverzi pri pohledu pres Smrci
Asfaltka: V zatacce nad Veckovicemi
(waypoint T1) odbocuje na vychod asfaltka. Je na ni umisten
zakaz vjezdu, ktery prosim respektujte. S trochou drzosti lze
u odbocky bezpecne zaparkovat, pro mnoho vozu tam vsak misto
neni. Pozvolna stoupajici asfaltova cesta vas povede po vychodnich
svazich Male Doubravy. Na zacatku cesty (waypoint R1) je pekny
vyhled na jihovychod smerem na Bezi, Klatovy ci Sumavu, pozdeji se
nabidne vyhled smerem na severovychod napr. na Knezskou horu,
Ricej, Valbu, Belec ci na udoli
Uhlavy.
Zadychavaci: Prejedete-li odbocku na asfaltku,
pak muzete za dalsi zatackou najet na lesni cestu
(waypoint P1), kde je dostatek mista na zaparkovani. Zacina
zde prijemna lesni cesta, ktera vede po vrstevnici. Po ni dojdete
k odbocce (waypoint T2) a vydate se vzhuru. Prikra,
neprilis pouzivana cesta vas povede opet do sedla U Huberta,
ale od jihozapadu.
Korabsky hreben a udoli Polenky
Rakomska: Budete-li na Doubravu vyrazet
z Knezske hory, muzete prozkoumat cestu, ktera vede ze sedla
mezi temito kopci. Zacina kousek (waypoint T4) od rozcesti
s kaplickou, prochazi pastvinami, po okraji lesa a pak uz
stoupa k vratnici puvodniho vojenskeho arealu. Nezkouseli
jsme.
Ze sedla U Huberta pokracujte po asfaltce k severu.
V byvalem vojenskem arealu se pred budovou byvale roty vydejte
vlevo. Po par desitkach metru (waypoint R1) se otevre vyhled
pres Maly a Velky Bitov, na Sumavu, na
jihozapadni cast Korabske vrchoviny, nemecka prihranicni pohori
atd.
Slatina, rybnik Lotrov a Bolfanek
Budete-li pokracovat po ceste okolo vrcholu Doubravy dale,
dojdete do blizkosti kesky. Od ni muzete jeste popojit na paseku,
kterou pouzivaji paraglidiste. Hned na zacatku (waypoint R2)
se vam nabidne vyhled na Bolfanek, ale i na zapad smerem
k Ceskemu lesu ci
Sedmihori. Na pasece samotne davejte pozor, at se nesrazite se
startujicimi. V horni casti paseky je umistena lavicka
i s pravidly pro pouzivani plochy (waypoint R3).
Okolo lavicky lze vyjit na vrcholovou plosinu s pristreskem
(waypoint R4). Nedaleko nej je nejvyssi bod Velke Doubravy
a zulovy pamatnik s letopoctem 1867.
Pahorky pro stonozky
Keska je soucasti serie
Pahorky pro stonozky, ktera vas provede po vrcholech
Doubravskeho hrebenu a blizkych sousednich kopcich. Serie si
klade za cil ukazat vam nadheru puvodnich smisenych lesu
a krasne vyhledy, ale take protahnout vase tela a poradne
vam osoupat nozicky. V logbooku naleznete cislo, ktere si
dobre poznamenejte, bude se vam
hodit.