Roubené stavby, typické zástupce podkrkonošské lidové
architektury, objevíme témer v každé obci Horního
Pojizerí.
Dokládají stavitelské umení našich predku.
Nejedná se však pouze o obytné chalupy a hospodárská
stavení, ale narazíme i na drobné sakrální stavby.
Nezastupitelnou
funkci v obcích i mestech mely zvonicky, které hlasite
oznamovaly
události radostné i smutné.
Drevené najdeme v regionu dnes již vzácne. Jedna z nich
vytvárí s roubeným statkem s pavlací malebné zákoutí u obecní
cesty
ve Škodejove.
Stará zvonicka pred rekonstrukcí
Zvonicka má zdenou „dvoupláštovou“
podezdívku
ctvercového pudorysu. Vnejší žulové kameny jsou
nové,
vnitrní pískovcové a slepencové puvodní. Na kameni u vchodu
je
vytesán špatne citelný letopocet 1849, pravdepodobne
rok
vzniku stavby. Jiné zdroje však udávají také rok 1822.
Nad
širokou podezdívkou je okapová stríška ze dvou
rad
rezaného šindele, hlavní drevená cást je bednená s
lištami, zužuje se a je ukoncena rímsou
(šindel). V úrovni zvonu jsou ctyri skromne zdobené
okenní
otvory, strecha má tvar osmibokého jehlanu s plechovou
špickou bez krížku.Použitý štípaný
šindel pochází z naší vlastní rucní výroby. Veríme,
že díky tradicnímu preciznímu opracování jakostního dreva bude
zvonicku chránit další desítky let. Železný zvon o
prumeru 40 cm a
výšce 35 cm je zcela bez ozdob. Puvodní byl zrekvírován
za
1. svetové války.
Rekonstrukce v roce 2010.
Trebaže škodejovská obecní zvonicka ponekud
utrpela
novodobými úpravami (žulová podezdívka, nahrazení
zdobených
stríšek, sejmutí krížku), je spolu se sousedním
statkem
cenným dokladem venkovské lidové architektury.
Nasazení vrchní cásti zvonice 
Zvonicka po rekonstrukci