Švejk ve svých osudech za svetové války nevystupuje osamocen. Je obklopen spoustou rozlicných figur a figurek. Tato mysterka Vám priblíží si dve z nich: bezmezne ctižádostivého, ale tupého Hejtmana Ságnera a chorobne omezeného horlivce, Kadeta Bieglera.
A nyní se mužeme prenést do vlaku, který uhání z Ceských Budejovic pres Uhry a možná i pres Temešvár a veze 11. pochodovou setninu 91. pluku i se Švejkem k Halicské hranici.
Díl III. Slavný výprask, Kapitola 1. Pres Uhry
„Ve štábním vagone, kde sedeli dustojníci pochodového praporu, panovalo ze zacátku jízdy podivné ticho. Vetšina dustojníku byla zahloubána do malé knihy v plátené vazbe s nadpisem „Die Sünden der Väter. Novelle von Ludwig Ganghofer“ a všichni byli soucasne zabráni do ctení stránky 161. Hejtman Ságner, batalionní velitel, stál u okna, v ruce držel tutéž knížku, maje ji taktéž otevrenu na stránce 161.
...
Dustojníci zatím premýšleli o tom, že se plukovník Schröder zbláznil nadobro. Byl sice už dávno potrhlý, ale prec nedalo se ocekávat, že ho to chytne tak najednou. Pred odjezdem vlaku dal si je zavolat k poslednímu „bešprechungu“, pri kterém jim sdelil, že každému patrí po knize „Die Sünden der Väter“ od Ludvíka Ganghofera, které dal odnésti do batalionní kanceláre.
„Pánové,“ rekl se strašne tajuplným výrazem, „nezapomente nikdy na stránku 161!“
A práve se ozývá skrípení brzd a vlak zastavuje. Do štábního vagónu pribíhá kurýr a na neplánované zastávce v Temešváru zastihuje 91. peší pluk depeše z velitelsví brigády.
Zdá se Vám to zmatené. Všechny depeše z velitelství brigády jsou prece zmatené, ale o tom se nesmí nikde mluvit. A že jste nic nefasovali? Vždy se ríkalo: "Voják se stará, voják má."
