Strucná historie:
Po roce 1850, tj. od pocátku rozvoje Podmokel, bylo v obci silne zastoupeno protestantské obyvatelstvo, zejména saského puvodu. Evangelická obec príslušela zpocátku k farnosti v Habrine u Úšteka a osamostatnila se teprve v roce 1874. O výstavbu podmokelského kostela, ale i o všestranný rozvoj evangelického života se významne zasloužil prumyslník Franz Jordan.Evangelický kostel Ceskobratrské církve se nachází v Teplické ulici v Decíne. Jedná se o jednolodní stavbu, které dominuje vysoká vež zakoncená špicatou strechou. Postaven byl v roce 1884 v pseudorománském stylu s pseudogotickými prvky podle plánu G. L. Moeckela stavitelem W. Nickelem. Základní kámen evangelického kostela položili Podmokelští u príležitosti stého výrocí tolerantního patentu. 15. ledna 1923 se zde uskutecnila prednáška Alberta Schweitzera o Lambaréne a varhanní koncert.
Architektonický rozbor:
Exteriér :
Trojlodní eklektický kostel, situovaný na podeste prístupné po oboustranném schodišti, vyzdený z pravidelných neomítaných labských pískovcových kvádru, nese smíšené pseudorománské a pseudogotické prvky. Stavba bazilikálního charakteru s krížením, polygonálním (trojbokým) knežištem a osmistennou veží nad nartexem je približne orientovaná. V podveží je na jihu i severu vloženo schodište, které zprístupnuje zpeváckou kruchtu s varhanami. Na jihu je mezi prícnou lodí a záverem schodištová vež se vretenovým schodištem, na severu je do stejného prostoru umístena sakristie obdélného pudorysu. Další schodištová vež je priložena ze západu k sakristii. Dvakrát odstupnený operný systém u presbyteria je zakoncen stríškou v duchu pozdní gotiky. Nízké bocní lode jsou prosvetleny dvema sdruženými potrojnými okny, s pulkruhovým záklenkem. Zbylá okna (v nartexu, hlavní lodi, transeptu i v záveru) jsou vysoká, lomená okna tvorená dvojicí úzkých okenních otvoru s trojlalocným obloukem, nad kterými je kruhové okno. Barevné sklenené výplne jsou mimo záver jen v geometrické skladbe, v presbytári vitraje zpodobnují sv. Petra a sv. Pavla. Ze západu a z predsíne na jižním rameni transeptu je kostel prístupný hrotitým ústupkovým portálem. Jižní portál, dvakrát odstupnený portál je se sloupky v ústupcích, západní ctyrikrát odstupnený portál sloupky postrádá, v tympanonu má umístenou rozetu. Nyní je hlavní stup na západe, ale z hlediska prístupnejší komunikace jednoznacne vyplývá, že podle puvodního architektonického zámeru byl hlavní vstup zamýšlen na jihu. Nad jižním portálem je také na konzoli plastika žehnajícího Krista, chránená baldachýnem. Pod korunními rímsami je oblouckový vlys. Strecha hlavní lodi je sedlová, do ní proniká valbová strecha transeptu, strecha veže je osmiboká jehlancová. Strešní krytinou je šedá bridlice, plotny jsou vyskládány na tzv. nemecký zpusob tj. v diagonální skladbe na koso, s lemem u hrebene a okapu strechy. Snehové zábrany na hrebeni a u okapu mají zakoncovací clánky tvaru zploštelé heraldické linie
Interiér:
Mezilodní plné valené arkády o dvou polích v interiéru kostela jsou neseny na svazkových pilírích. V patre ramen prícné lodi jsou vloženy drevené tribuny s hrázdenými zdenými parapety, tribuny jsou nesené drevenými stojinami, jejichž pásky opticky tvorí tretí pole arkád. V interiéru je citelný vliv rané burgundské gotiky, casto se objevuje motiv révových listu (viz listové hlavice prízedních pilíru nesoucích dva prícné valené pasy a vítezný oblouk i oblouky obou ramen transeptu). Nad hlavní lodí je drevený trámový strop, stejne jako nad tribunami, nad presbyteriem je cihelná žebrová klenba s kruhovým svorníkem, reliéfne zdobeným listy. Žebra této klenby se opírají o zkrácené (kusé) prípory. Nad bocními lodemi je ctvrtvalená drevená bednená klenba. Prostor chóru, prístupný po trech kamenných stupních, je vymezen plným valeným triumfálním obloukem. Do sakristie na severu vede sedlový portálek se slepou kružbou v nadpraží. Veškeré drevené prvky (stropy, stojiny Podlahy jsou puvodní, do tvrdého neprodyšného lože je položena glazovaná keramická podlahová krytina, v sakristii je lité teraco. V podzemním podlaží jsou situovány dve kotelny a topné kanály, které ale nejsou funkcní, kostel proto není temperován. Krov sanovaný v roce 1994, je vaznicový, s mezilehlými i vrcholovou vaznicí, krov veže je založený na hvezdici z trámu. Podesta se schodišti je vyzdena z pravidelne opracovaných neomítaných pískovcových kvádru, nárožní armatury jsou bosované.
Dnešní stav :
Objekt je v dobrém stavebne-technickém stavu, po roce 2000 prošel celkovou rekonstrukcí. Kostel nebyl krome základních udržovacích prací dosud nijak prestavován. Stále slouží k liturgickým, koncertním a prednáškovým úcelum.