„Vy tomu ríkáte umínenost, pane Kostelecký,“ pravil pan Lelek, „ale já bych rekl, že je to neco jako šport: víte, taková záliba ve stoprocentním výkonu. Porádný chlap to nedelá kvuli tomu výsledku, ten treba ani nestojí za to; ale kvuli tomu, že to je taková hra, takové dobrovolné napetí — Já bych vám to vyložil na jednom príkladu; ale vy reknete, že je to hloupost a že to sem nepatrí.
Zkrátka, když jsem ješte býval u nás v úctárne a delal tyhle pololetní úcetní uzáverky, stávalo se nekdy, že mne ty cifry neštimovaly: tak napríklad jednou nám chybely v kase zrovna tri halíre. To se rozumí, já bych mohl ty tri halíre do kasy pridat jakoby nic, ale to by nebyla cistá hra; víte, z úcetního hlediska by to bylo nešportovní; to se musí nalézt, ve které položce z nejakých ctrnácti tisíc položek je chyba. A já vám reknu, já už jsem se vždycky pred uzáverkou tešil, že tam bude nejaká taková chyba.
V takovém páde jsem zustal v úctárne treba pres celou noc, narovnal jsem pred sebe hromadu úcetních knih a ted jsem se do toho pustil. To vám je zvláštní, já jsem ty kolony císlic nevnímal jako numera, ale jako veci. Nekdy jsem si predstavoval, že lezu po tech císlicích nahoru, jako by to byla príkrá skála; nebo že se po nich spouštím jako po žebríku do šachty. Nekdy jsem se cítil jako lovec, který se prodírá mlázím císlic, aby dopadl vzácné a plaché zvíre; to byly ty tri halíre. Nebo jsem mel pocit, že jsem detektiv a cíhám ve tme za rohem; tisíce figur me míjí, ale já cekám, až popadnu za límec toho taškáre, toho pachatele, tu úcetní chybicku. Jindy se mi zdálo, že sedím na brehu reky s prutem a mám políceno na rybu; najednou trhnu prutem, a už te mám, ty neráde! Ale nejvíce to bylo, jako bych byl lovec a brouzdal se zroseným boruvcím nahoru a dolu; takovou radost z pohybu a síly jsem cítil, takovou zvláštní svobodu a napetí, jako bych prožíval nejaké dobrodružství. Já vám vydržel po celé noci honit ty tri halíre; a když jsem je dopadl, ani jsem nemyslel, že to jsou jenom mizerné tri halíre; byla to trofej, a já šel spat, vítezný a nadšený, divže jsem nevlezl do postele v botách. A to je všechno.“
Na výchozích souradnicích keš nehledejte!
Dovedou vás pouze k budove Okresní správy sociálního zabezpecení.
Pro vyluštení finálových souradnic není nutné hledat císla celou noc, jako pan Lelek z povídky. Pouze si na chvilicku zahrajete na malé úcetní a budete muset zjistit následující císla úctu pro zaúctování sociálního pojištení zamestnavatele.
A = císlo úctu „Zúctování s institucemi sociálního zabezpecení a zdravotního pojištení“
B = císlo úctu „Zákonné sociální pojištení“
Finální souradnice:
N 50 24.(663+A)
E 14 54.(B-322)
Zdroj: Wiki