Na zadanych
souradnicich se cache nenalézá...!
Pravdepodobný prvotní predchudce dnešní drobné sakrální stavby, zapsané ve státním seznamu nemovitých kulturních památek, mel možná podobu krížku nebo božích muk. Je jisté, že exponované místo, kde se od stredoveku vidlicovite rozdelovaly cesty z Písku jednak smerem do Týna nad Vltavou, prípadne Vodnan a Ceských Budejovic, jednak do Píseckých hor a odtud ke vsím na levém brehu Vltavy (Údraž, Jehnedno) i k zaniklé tvrzi na ostruvku v rybníku Nemec, bylo odedávna osazeno znamením krestanské víry. Pozdejší tzv. Budejovická kaplicka, zasvecená Panne Marii, je v archivních dokumentech poprvé doložena k roku 1735.
Nejedná se však o dnešní objekt. Predchozí stavba byla roku 1827 již natolik zchátralá, že zbožná písecká meštanka Antonie Merglová pojala úmysl postavit na vlastní náklady kaplicku novou a požádala príslušné mestské úrady o povolení. Dne 30. kvetna 1827 dostala Antonie Merglová odpoved, že proti porízení nové kaplicky nejsou námitky, ale zcela novou stavbu je možno schválit až po predložení nákresu a po vyjasnení otázky, zda stavba nebude prekážet provozu na „císarské" silnici do Ceských Budejovic a vlastníkum sousedních pozemku. Pri místním šetrení 3. cervence 1827 komise zjistila, že dosavadní kaple je skutecne v havarijním stavu, a tak byl vyžádán konecný souhlas píseckého rímskokatolického dekanství. O záležitosti se ale dozvedel krajský úrad Práchenského kraje v Písku, který si vyžádal, aby byl ke stavbe zhotoven podrobný projekt. Antonie Merglová predložila dokumentaci 2. dubna 1828 mestské rade v Písku, která ji postoupila krajskému úradu. Ten narídil další zmeny v projektu a teprve po jejich realizaci 5. cervna 1828 stavbu povolil. Své rozhodnutí ovšem podmínil souhlasem konzistore ceskobudejovického biskupství a zároven vytvorením fondu na udržování kaplicky. Antonie Merglová proto 6. cervence 1828 do protokolu místoprísežne uvedla, že ona i její dedicové budou kaplicku udržovat z výnosu pole v lokalite „Na klíne".
Budova, postavená ve stylu klasicismu a vybavená dnes sériovým mobiliárem z konce 19. století, se stala stredem pozornosti v letech 1973-1974, kdy byla posunuta o nekolik metru východneji v souvislosti s chystaným rozšírením sousední križovatky. Pro národní podnik Transfera, který presun provádel, šlo o jakousi generální zkoušku na premístení dekanského chrámu v severoceském Mostu (ostatne speciálne pro tuto mnohem nárocnejší akci byla firma založena).
Pametní deska na jižní stene kaplicky s ceským a francouzským textem, umístená zde roku 1923 z iniciativy píseckého místního odboru Klubu Ceskoslovenských turistu, pripomíná nedaleké bojové stretnutí rakouského a francouzského vojska za války o dedictví habsburské roku 1741. S ním ovšem dnešní kaplicka nemá žádnou prímou souvislost. Ceský text na pametní desce zní: „Francouzští vojínové Alsaského pluku byvše tu zaskoceni ze trí stran, podlehli presile dne 28. prosince 1741." Tento text je ovšem zcásti chybný, zcásti ne zcela presný. Autor textu, podobne jako další publicisté, vycházel z datace v písecké rímskokatolické dekanské kronice Liber memorabilium decanatus Piscensis, kterou ovšem dekan František Ledecký zacal psát až roku 1747. Zrekapitulujme tedy ony dávné události, v nichž se pak ujasní správné datum: 26. listopadu 1741 dobyla francouzská a bavorská vojska Prahu a pak se obrátila zpet do jižních Cech, aby obsadila Písek a Ceské Budejovice, odkud meli Bavori táhnout dále na Linec. Po krátkém boji s husary obsadil predvoj 6. prosince Písek, 7. prosince Protivín a 9. prosince Hlubokou. Poté francouzský generál dAubigné rozhodl o zastavení postupu a polním ubytování v prostoru Písek, Protivín a Hluboká. Uvedl zámek Hlubokou do obranného postavení a narídil obsadit Šteken a Strakonice. Rakušané byli rozloženi u Tábora, Týna nad Vltavou, Ceských Budejovic a Freistadtu. Hlavní stan meli v Jindrichove Hradci. Štáb s vrchním velitelem Františkem Štepánem Lotrinským (manželem Marie Terezie) se pozdeji presunul do Trebone, kde se v prubehu prosince soustredilo na 20 tisíc vojáku. Nebot stav protivníka se odhadoval na 14-16 tisíc, vrchní velitel usoudil, že muže úspešným útokem zamezit presunu Francouzu a Bavoru do Rakouska.
22. prosince 1741 vyrazilo rakouské vojsko z Trebone pres Štepánovice, Lišov a Rudolfov k Hluboké, odkud se však predešlého dne neprátelé stáhli k Písku. Rakušané proto zamírili k severozápadu a 25. prosince po krátkém boji s francouzskou posádkou obsadili Vodnany. Po odpocinku 25. prosince armáda pokracovala 26. prosince do Protivína (cestou ukoristila 200 vozu naložených proviantem a zavazadly) a 27. prosince se rozložila v nížine s rybníky a lesíky u Selibova. Vrchní velitel Francouzu maršál Broglie reagoval na události se zpoždením a teprve 24. prosince poslal do Písku generálovi dAubigné posilu 25 eskadron karabiníku a kyrysníku. Sám dorazil do Písku 27. prosince a v noci zajistil umístení vojska do bojových pozic na levém brehu Otavy od Svatého Václava až na výšinu u lesa Hrebícek. K dispozici tam mel 9560 pešáku. 5430 jezdcu a šestnáct del. František Štepán vyrazil v cele Rakušanu od Selibova 28. prosince 1741 za svítání a rozvinul své oddíly pod Píseckými horami. Francouzi se však nedali vyprovokovat k výpadu, jak predpokládal, a proto dal k veceru rozkaz nekolika oddílum Chorvatu napadnout Písek z ruzných stran, aby vylákal Francouze k boji. Došlo ale pouze k drobné šarvátce. Francouzi vytáhli z Písku až následujícího dne, 29. prosince 1741, když zpoza hradeb videli, že se Rakušané obracejí od mesta zpet k Selibovu. Proto francouzský oddíl (300 jezdcu a 4 setniny granátníku - z regionu la Marine, Alsasko a la Reine) pod vedením nadporucíka de Saígne vyrazil z mesta a priblížil se na dostrel rakouskému zadnímu voji.
Rakušané toho okamžite využili a Francouzi byli napadeni 200 Chorvaty a 300 husary nadporucíka barona Muna a 600 husary generála Tripse. Francouzští jezdci uprchlí zpet k Písku a nechali granátníky na pospas rakouské presile. Rakušané vzali do zajetí dva kapitány, jednoho porucíka a 43 granátníky, ostatní byli zraneni nebo padli. Šlo tedy o znacný masakr. Rakušané se pak 31. prosince 1741 od Selibova stáhli do Protivína, kde zustali ješte 1. ledna 1742. V tento den vydal František Štepán rozkaz vytáhnout do zimních stanovišt na linii Vimperk, Volyne, Protivín a Týn nad Vltavou a sám odcestoval do Vídne. Témer celé Cechy zatím ješte zustaly obsazeny neprátelskými vojsky, stejne jako mesto Písek. Správné datum stretnutí u Budejovické kaplicky je tedy 29. prosince 1741 a zemreli zde nejen príslušníci granátnické setniny Alsace, ale také jejich spolubojovníci z dalších setnin.
V tomto smyslu je treba upresnit text pametní desky i zopakovat fakt, že tehdy tu ješte stála predchozí kaple neznámého vzhledu, doložená k roku 1735 a srovnaná se zemí pred stavbou soucasné kaplicky z roku 1830. Ta nám však samozrejme pripomíná nejen dejiny mariánské úcty v Písku, ale symbolicky též události válek o dedictví habsburské.
prevzato z http://www.hotelukaplicky.cz/cs/historie-mista
Stage 1
Kolik je sošek andelu na oltári uvnitr kaplicky = A
Kolik je kyticek na kovaných dverích = B
A ješte rozdíl hodnot B-A=C
..spocítejte finálové souradnice..
závorky mezi sebou nenásobte,
symbol * znamená násobení,
symbol / znamená dělení..
N 49°18. (A+C-B) (A*B-29)
E 14°09.(B+C-13) (A/2)