Psal se rok 1969 a na
míste, o kterém bude rec, stál vysoký bukový les. Ríkalo se,
že jsou pod lesem obrovské jeskyne. Ale pokud je mi známo,
šlo jen o povest.
Mezi léty 1970 –
1973 na kopci mezi Slušovicemi a Neubuzí dejí prapodivné,
nevysvetlitelné události. Mezi prvními bylo vykácení celého lesa
behem jedné noci. Místní domorodec a vedec Arnošt
Fukušima šel celou událost ohlásit na místní
cetnickou stanici. Od té doby o nem nikdo nikdy neslyšel. V
léte roku 1970 je celá oblast obehnána vysokým ostnatým plotem s
cedulemi „Vojenský prostor. Nebezpecí smrti! Vstup
zakázán“. Behem dne i v noci lze pozorovat cilý ruch.
Nákladní automobily dovážející materiál prikrytý
plachtami.
V dubnu 1971 je viden
poslední automobil.
Z oblasti je obcas tichounce slyšet hluboký zvuk. Zde je
úryvek z vyprávení Jirího Srnecka z Nových Dvoru:
„…Nevím jak bych ten zvuk popsal. Bylo to podobné,
jako kdybyste meli neskutecne velkou soustavu kondenzátoru, ale
opravdu velikánskou…Obcas jsem dokonce videl jiskricky na
našem plotu a na špickách stromku. Zkoumal jsem tento
jev a v literature je popisován jako Eliášuv ohen. Divné je,
že by se mel vyskytovat prevážne na volném mori, ale tady
to bylo témer pravidelné spolecne s tím zvukem.“ Je
pravdepodobné, že pan Srnecek mohl popsat zarízení na
uchovávání energie. Je to podporeno predevším tím, že
behem celého roku 1971 dochází ve Slušovicích a prilehlých
obcích k pravidelným výpadkum dodávek elektriny (je též
pravdou, že v období 70 let ve Slušovicích prudce
stoupla porodnost…ale to nemusí prímo souviset).
Behem léta roku 1972 se
zacínají nad zakázanou oblastí objevovat zajímavé úkazy. Když
jsem vedl rozhovor o onech událostech s Radkem Fojtu, rekl mi toto:
„Pane, já za války létal ve vrtulníku u RAF v Anglii. S
jedním jsem dokonce havaroval, zažil jsem toho proste hodne,
ale to co se deje tady, to mi proste hlava nebere. Obcas tam
jde videt takové ružové až nafialovelé svetélkování a ve
vzduchu cítíte takové to, jak když je tesne po burce.
Nekolikrát jsem dokonce videl, jak se tam neco vznášelo, ale
nevydávalo to žádný zvuk. To nebylo žádné normální aero
nebo neco podobného, to já poznám. Šak pockajte tu mám
fotku. Je to sice nejaké rozmazané, ale tak nejak to vypadalo. A
že tam mají tu cedulu vojenský prostor? Na to jim neskocí ani
8 leté decko.“
V léte 1973 se po celém
Valašsku ozve ohlušující rána a nad
Slušovicemi se objeví 6-10 (údaje ve zdrojích se
liší) zárive svítících objektu prudce stoupajících k nocní
obloze. O jednom víme, že dopadl mimo Valašsko u obce
Breznice nedaleko Zlína. Podrobnosti lze najít v jiném
clánku (GC27JEY). Pád druhého objektu
popisuje Lukáš Mudlinský: „Byl jsem tehdy vylezený nad
naším barákem a cekal na ženu, která mela prijít o neco
dýl. Sedel jsem v tráve a kochal se hvezdami. V okamžiku, kdy
jsem našel souhvezdí Xerxes, proletelo neco ve výšce
asi 2km. Neletelo to nejak rychle. Zajímavé ale bylo, že to
strídalo barvy od bíle pres ružovou do fialové. A taky jsem
pocítil strašný chlad. Na to, že byla pulka cervna, mi
mrzly konecky prstu. Chvilku jsem to sledoval a vypadalo to,
že padá nekde v okolí kopce Filka. Pak už prišla
moje žena…“
O dalších
objektech není nic známo, ale mám urcité indicie, kde by se dalo
hledat. V letošním nebo príštím roce bych mel získat
prístup do státního vojenského archívu. Je možné, že se
nakonec pravdy dopátrám.