CHOV DIVOČÁKŮ BYL V HNÁTNICI BOHUŽEL ZRUŠEN..... Chceme Vás pozvat na prohlídku naší Hnátnické obory, která je zamerena na chov divocáku neboli prasat divokých. Provozovatelem obory je Myslivecké sdružení Hnátnice.

Návšteva obory je vhodná pro kohokoliv, kdo má rád zvírata. Pri návšteve s rodinou (s detmi) dbejte na zachování klidu, aby nebyli divocáci zbytecne rušeni.

Kešku jsme zde založili, protože okolo obory chodíme casto na procházky, proto mužeme keš pri každé obchuzce kontrolovat a bez problému provozovat.

A pri pozorování obyvatel obory mužete cerpat informace z následujícího listingu (zdroj Wikipedia.org).

Prase divoké

Prase divoké (Sus scrofa) je velký sudokopytník z celedi prasatovití. Jeho domovinou je velká cást Evropy a Asie, ale clovekem byl zavlecen i na jiné svetové kontinenty.

Jedná se o typického všežravce, který k životu preferuje staré lesní porosty. Prase divoké bylo vždy významnou lovnou zverí, díky cemuž se velmi casto objevuje ve folkloru. Je také predkem prasete domácího, které se chová pro maso a tuk.

Popis

Prase divoké je pomerne velký sudokopytník. Dospelí samci dorustají 120 - 180 cm a v kohoutku merí približne 90 cm. Jejich hmotnost je znacne ruznorodá a v jednotlivých oblastech se viditelne liší, v prumeru však ciní 50 - 90 kg. Ve Francii byl v roce 1999 zastrelen samec vážící celých 277 kg, v Rumunsku a Rusku byli nekolikrát zaznamenáni i samci s hmotností témer 300 kg.

Vzhledem k pomeru tela má prase divoké nápadne velkou hlavu a relativne krátké koncetiny. Jeho srst je tvorená hustými štetinami, které ho chrání pred nepríznivými vlivy. Její zbarvení kolísá mezi tmavošedou pres hnedou až k cerné. Behem zimy je srst výrazneji hustší a tmavší. Selata jsou zpocátku hnedá a svetle pruhovaná.

Mezi další nápadné znaky prasete divokého patrí jeho ctyri výrazné trojhranné špicáky, jež se pri dorustání zahýbají vzhuru. Slouží hlavne jako úcinná zbran pri soubojích. U samcu dorustají obvykle 20 cm, ve výjimecných prípadech však mohou dorust až do délky 30 cm. Spodní špicáky knouru myslivci nazývají páráky a menší horní špicáky klektáky.[2] U samic jsou viditelne menší a smerují smerem nahoru výrazne mírneji, navíc pouze u starších jedincu.

Prase divoké má skvele vyvinutý cich a sluch, jeho nejhure vyvinutým smyslem je zrak.

Rozšírení

Nejenže je prase divoké daleko nejrozšírenejším zástupcem celé své celedi, ale navíc patrí – a to díky zásahu cloveka - i mezi nejrozšírenejší pozemské savce. Jeho areál rozšírení se v prubehu staletí znacne menil a v mnoha oblastech, kde byl dríve bežný (Dánsko, Egypt, Irsko, Norsko), byl vyhuben, do nekterých byl naopak zavlecen a hojne se zde vyskytuje dodnes. Jeho domovinou je témer celá Evropa s výjimkou velké cásti Skandinávie a Velké Británie, kde byl vyhuben a pozdeji reintrodukován zpet do volné prírody. Dnes však již obývá všechny svetové kontinenty krome Antarktidy.

Ackoli je dnes jeho populacní trend nejistý, na území mnoha státu jeho pocetnost v posledních letech rapidne stoupla a v nekterých z nich je již považován za vážného škudce. Výrazné navýšení pocetnosti prasat divokých bylo zaznamenáno i v Ceské republice, kde je v mnoha oblastech již premnoženým druhem. V optimálním prostredí pritom pripadají zhruba 2-3 kusy/ha lesa.

Prase divoké ke svému životu preferuje zejména staré listnaté lesy s bohatým podrostem a s dostatkem príležitostí k bahenním "koupelím".

Etologie

Prase divoké je aktivní zejména v noci, den tráví vetšinou odpocinkem. Jedná se o skryte žijící tvory, kterí se díky svým dokonale vyvinutým smyslum vetšinou velmi úcinne vyhýbají prítomnosti cloveka. Jejich prítomnost v lese však casto mužeme zaznamenat díky jejich bahenním koupelím, ve kterých je bahno v loužích rozválené na velké ploše. Žijí obvykle ve skupinách, které prumerne cítají 20, vzácne až 50 jedincu. Výjimkou jsou pouze starí samci, kterí žijí samotársky.

Jsou schopni vyvinout rychlost 48 km/h.

Potrava

Prase divoké je typický všežravec. Požírá trávu, hlízy, orechy, ruzné bobule, mršiny, koreny, odpadky, hmyz, malé plazy. Casto navštevuje pole, zvlášte kukuricná, kde dokáže napáchat hodnotné škody.

Predátori

Pro dospelá prasata predstavuje nejvetší nebezpecí zejména vlk nebo medved, selata se mohou zase stát relativne snadnou koristí rysu, lišek, kocek divokých nebo ruzných dravcu, zejména výru. Velký úbytek predátoru je ve vetšine oblastí hlavní prícinou jejich rychlého premnožení.

Rozmnožování

Samice prasat divokých pohlavne dospívají v 8. až 10. mesíci života, samci približne ve veku 2 let. Doba parení je znacne ovlivnena klimitickými podmínkami, ve strední Evrope však vetšinou probíhá v rozmezí od listopadu do ledna. Samice je brezí 114 - 118 dnu. Ve strední Evrope vychází vetšina vrhu na období od brezna do kvetna. Pocet mládat ve vrhu se pohybuje od 3 - 12. Tesne pred vrhem se samice odpojuje od své skupiny a zpet se k ní pripojuje až v dobe, kdy jsou již selata odrostlá. Behem péce je pritom velmi ostražitá a v prípade bezprostredního ohrožení muže potenciálního predátora napadnout.

Prase divoké a clovek

Prase divoké se v lidské kulture objevuje již od pradávna, vetšinou jako významný zdroj potravy nebo symbol síly. Již na z praveku dochovaných jeskyních malbách mužeme casto pozorovat souboj kance s clovekem. Velmi casto se objevuje v bájesloví, kde casto vystupuje po boku nekterého z bohu. V soucasné dobe se s ním mužeme setkat jako s castým námetem erbu mnoha svetových mest. Doposud je prase divoké také nejrozšírenejší a nejoblíbenejší lovnou zverí na svete.

Keš je umístena na dostupném míste a její odlov bude více jak bezproblémový. Maskování uvádejte do puvodního stavu, respektive do stavu rádne zamaskovaného. Myslivci na toto místo jezdí krmit naše pašíky, tak at nám kešku neodhalí. Keš je velikosti regular, proto je vhodná i pro výmenu predmetu.

Prejeme úspešný odlov. Enjoy.